Chrámy a mešity Malajsie

Před námi je 1300 kilometrů dlouhá cesta vlakem z Bangkoku do Butterworthu v Malajsii, napříč celým jižním Thajskem.

Čím víc se blížíme k malajským hranicím, tím je vegetace bujnější a zelenější. Mění se také charakter vesnic kolem trati. Po překročení hranic vzrůstá počet dívek a žen zahalených v šátcích – neklamné znamení, že jsme se dostali do muslimské země.

Ve vlaku jsme strávili 23 a půl hodiny. Čeká nás ještě přejezd přes Penangský most na ostrov Penang. Penangský most je dlouhý 13,5 kilometru, z toho 8 kilometrů je nad mořem. Je to nejdelší most v Asii a třetí nejdelší na světě. Stavěla jej korejská společnost a otevřen byl v roce 1988 po 39 měsících práce.

Penang

Malajsii tvoří celkem třináct států, z toho jedenáct je na Malajském poloostrově a dva na Borneu. Devět z malajských států jsou sultanáty. Vzdálenost od severních hranic až na jih do Singapuru je 900 kilometrů.

Penang je samostatný stát v rámci Malajské federace. Na Penangském ostrově žije asi 700 tisíc lidí, přičemž značnou část z tohoto počtu tvoří čínská komunita. Je to dokonce jediný stát, kde je premiérem Číňan.

Národním jazykem v Malajsii je bahásá, ale sami se kolikrát touto řečí ani mezi sebou nedomluví, protože každý zná svůj původní jazyk a jako druhý spíš angličtinu. Takže není problém spatřit dva Malajce, jak spolu mluví anglicky. Hodně lidí neumí malajský národní jazyk nebo nedokážou sami vyplnit úřední listinu, proto na ulicích sedí písaři, kteří jim s tím za drobný peníz pomohou.

Večer se vydáváme na sever ostrova přes známou plážovou oblast Batu Ferringhi Beach do Teluk Bahong, kde shlédneme tradiční malajské tance. Malajské tance jsou kombinací aerobiku s čínskou operou i klasickými indickými, thajskými a arabskými tanci, do nichž se promítají evropské vlivy. Nezajímavější jsou ale tance původních obyvatel dajáků, domorodců z ostrova Borneo, a bambusový tanec.

Georgetown

Hlavním městem ostrova a státu Penang je Georgetown. Je velkou směsicí národností. Na ulicích potkáváme skupinky Arabů, Indů a Číňanů, stejně tak prakticky na jedné ulici najdeme čínský chrám Bohyně milosrdenství Kuan Yin (pocházející už z roku 1800), hinduistickou svatyni Sri Mariamman, muslimskou mešitu Kapitána Kelinga a anglikánský kostel sv. Jiří.

Pevnost Fort Cornwallis se začala stavět v roce 1786, když sem dorazili Britové. V první fázi byla určena na obranu proti pirátům. Samotný Georgetown byl pojmenován po králi Jiřím III., který v tu dobu vládnul.

Nejznámější památkou pevnosti je kanón Posvátný Rambai, který Holanďané darovali Sultánovi z Johoru. Říká se o něm, že z něj byl vystřelen nejdražší náboj na světě. Když byl Georgetown značně zaneřáděný a nikdo jej nechtěl vyčistit, rozhodli se radní nabít dělo mincemi a tyto vystřelili. Lidé pak při jejich sbírání město uklidili.

V čínské kolonii na mořském břehu jsme nahlédli do domů i chrámků obyčejných obyvatel. Na první pohled vypadají chudě, ale oni jsou zde spokojeni a co potřebují, to mají – televizi, motorku.

Zahlédli jsme tady taky úplnou raritu – lezce bahenního, který znamená ve vývojovém řetězci velkou evoluční vzácnost. Lezec je totiž velice zvláštní ryba žijící v mangrovníkových porostech, která může dýchat a hýbat se i na vzduchu. Představuje vlastně přechod mezi rybami a obojživelníky. Spatřit nebo vyfotografovat lezce je velice těžké a většinou je třeba čekat na tento okamžik hodně dlouho, protože je velmi plachý a hned se zavrtá do bahna.

V Čínské čtvrti se procházíme uličkami mezi domy ozdobenými lampiony a domečky proti duchům. Některé mají nad dveřmi zrcadla. Zrcadlo slouží k tomu, aby se do něj duch podíval, lekl se a obrátil se.

Vidíme tady taky více či méně zachovalé kastovní domy. Nejhonosnější z nich je klanový dům rodiny Khoo. Dům je momentálně zakryt lešením, ale lze spatřit alespoň překrásnou řezbářskou práci na čínském divadle na jeho nádvoří.

Buddhistické chrámy

Kek Lok Si je jedním z největších buddhistických areálů v jihovýchodní Asii. Vznikl na přelomu století a kombinuje vlivy jednotlivých větví buddhismu – thajského, barmského a čínského stylu. Často bývá také nazýván Chrámem tisíce Buddhů. Použití hákového kříže jako svastiky je pro nás taky nezvyklé.

Několik vyobrazení v chrámu je věnováno Bohyni milosrdenství Kuan Yin. Tato žena chtěla vstoupit do kláštera, ale její otec s tím nesouhlasil. Slíbil jí vyhovět, když vypere prádlo pro 800 mnichů. Kuan Yin to splnila, ale otec stejně nepovolil a naopak ji po dalším naléhání zavrhl, což bylo v tu dobu největším trestem. Kuan Yin se dozvěděla, že se tato kletba dá odvrhnout, jestliže její otec sní pokrm z lidských očí a končetin. Proto si vydloubla oči a usekla ruce a poslala mu je naservírované na talíři. Bohům se jí po tomto činu zželelo, vrátili jí orgány a otec jí konečně povolil stát se mniškou. V klášteře se Kuan Yin pak tak dlouho vzdělávala, až se stala osvícenou.

Při východu z chrámu vidíme, jakým způsobem mniši získávají peníze na opravu kláštera. Každý si může koupit dlaždičku, do níž je vyryto jeho jméno, a tato je potom na věčné časy zasazena do zdi chrámu, takže potomci si zde mohou přečíst jeho jméno.

Lanovkou jsme vyjeli na 830 metrů vysokou Penangskou horu. Pěkný výhled na Georgetown, pobřeží ostrova i Penangský most se dnes bohužel díky oparu nekonal, tak jsme si alespoň prohlédli hinduistický chrám a muslimskou mešitu, stojící vedle sebe na samotném vrcholu hory.

Na jedné z ulic Georgetownu stojí přímo proti sobě dva buddhistické chrámy – thajský a barmský. V thajském chrámu Wat Chaiyamangkalaram se nachází čtvrtý nejdelší ležící Buddha na světě. Socha je dlouhá 33 metrů a pod ní jsou uloženy urny s popelem zemřelých. Barmský chrám Dharmikarama je chráněn dvěma slony u vstupu a uvnitř lze spatřit velkého stojícího Buddhu.

Hadí chrám

Na jihu Penangského ostrova leží Hadí chrám, jediný svého druhu na světě. Vybudován byl v roce 1850 a je zasvěcen patronovi léčitelů Chor Soo Kongovi.

Legenda vypráví o tom, že se jedná původně o čínský chrám, v němž žili mniši, kteří léčili místní obyvatele. Jedním z uzdravených byl také Angličan David Brown, který věnoval chrámu další půdu a peníze. Za tyto peníze byl zakoupen oltář se sochou Chor Soo Konga. Jakmile byl tento umístěn do chrámu, začali se k němu slézat jedovatí hadi z džungle, čímž se potvrdila jeho božská moc.

Tito hadi, obtočeni kolem původního oltáře, pilířů a trámů žijí v chrámu i korunách okolních stromů dodnes. Jedná se o jedovaté zelené Pitovy zmije a kobry. Přes den ovšem většinou spí, protože jsou omámeni kouřem a vonnými tyčinkami.

Perak

Ráno přejíždíme z Penangského ostrova opět na pevninu, tentokrát trajektem. Před námi je 400 kilometrů dlouhá cesta do hlavního města Malajsie Kuala Lumpuru, při níž budeme projíždět státy Perak a Selangor.

První zastávku děláme v Kuala Kangsar. Od 15. století býval sídlem sultána z Peraku. Britové sem v roce 1874 dosadili guvernéra, protože se neodvažovali hned zmocnit celého území. Guvernér byl ale za dva roky zabit, čehož využili jako záminku k získání veškeré moci.

Mešita Ubudiah, velkolepá budova se zlatou kopulí, patří k nejkrásnějším v Malajsii. Vedle stojí sultánovo mauzoleum a královský hřbitov. Je tady pochováno celkem sedm sultánů – tři uvnitř mauzolea a čtyři venku na hřbitově. Jejich hroby lze lehce rozpoznat, stejně tak hroby členů královské rodiny, protože ty mají náhrobky oblečené do žluté královské barvy. Kruhové náhrobky jsou mužské, placaté patří ženám.

Sultánský palác Istana Iskandariah byl dokončen v roce 1937. Předtím sultán bydlel v paláci Istana Kenangan, postaveném ze dřeva bez použití jediného hřebíku.

Kuala Kangsar je sice sídlem sultána, ale hlavním městem státu Perak je Ipoh. Ten je zároveň druhým největším městem Malajsie. Od té doby, co se stal centrem těžby cínu, se mu přezdívá „město milionářů“. V okolí Ipohu se rozkládají vápencové skály, v nichž byla vybudována řada buddhistických a hinduistických chrámů.

Největší z těchto skalních svatyní je čínský chrám Perak Tong, který byl vytvořen v roce 1926. Vstupní hale vévodí 14 metrů vysoká pozlacená socha sedícího Buddhy, v dalších jeskynních chodbách lze narazit na smějícího se Buddhu, bohyni Kuan Yin s devíti rukama, jimiž ochraňuje svět, a spousty barevných maleb a buddhistických výjevů.

Nejširší nabídku průvodců a map Malajsie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Batu

Severně od Kuala Lumpuru leží jeskyně Batu se známým hinduistickým skalním chrámem, k němuž vede 272 schodů.

Hinduismus jako náboženství uznává tři Bohy – Brahmu, Šivu a Višnu – a lidi dělí do kast. Hlásá poslušnost a pokoru, součástí obřadů jsou někdy krvavé oběti zvířat a trýznění sebe sama. Vyvrcholením pak bývá Thaipusam, nazývaný „slavnost bolesti“, který se konává na přelomu ledna a února právě v jeskyních Batu. Věřící jsou uvedeni do transu, v němž si propíchávají tváře kopími nebo trojzubci, do zad si zapichují rybářské háčky a tahají na nich vozíky nebo chodí po žhavém uhlí.

Thaipusam je vlastně drsnější obdobou „dne díkuvzdání“. Lidé, kterým se splnilo nějaké důležité přání, se snaží odvděčit bohům, například děkují za uzdravení a vrací bohům energii, kterou k tomu oni museli vynaložit.

Na slavnost se lidé připravují 40 dní předem, kdy se postí, jí pouze vegetariánskou stravu a musí se vyvarovat alkoholu a sexu. Poté, co se očistí v řece, jsou při zvláštním obřadu za pomoci vykuřovacích tyčinek uvedeni do transu, v němž si propichují tváře a jazyk a na háčky věší ovoce. Místní průvodce nám vyprávěl, jak při letošním Thaipusamu viděl člověka, který měl do zad zapícháno dvacet háčků, na nichž v průvodu táhl vozík s dítětem. Zřejmě si dlouho dítě přál a tímto způsobem děkoval bohům za jeho narození.

Kuala Lumpur

Kuala Lumpur má asi 3,5 milionů obyvatel. Historie tohoto města je však poměrně nedávná. Královský palác byl původně domem čínského obchodníka, který jej dal postavit v roce 1928. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1957 byl státem „koupen“ a stal se sídlem panovníka. Malajsie má každých pět let nového krále, který se volí z devíti sultánů.

V Národním muzeu (Muzium Negara) jsme si prohlédli národopisnou sekci a sekci zbraní a hudebních nástrojů. Národní památník (Tugu Negara) je věnován obětem první i druhé světové války a povstalcům. Poblíž moderní Národní mešity pro 6000 lidí stojí nádherná bílá budova nádraží z počátku století, která je dodnes využívaná.

Na Náměstí Merdeka a v jeho okolí lze pořídit ty nejznámější záběry Kuala Lumpuru. Za budovami koloniální Hlavní pošty a mešity Sultána Abdula Samada se tyčí moderní mrakodrapy a vytváří tak nezapomenutelné kontrasty.

Kuala znamená soutok a Kuala Lumpur leží na soutoku řek Gombasek a Kleng. Náměstí Merdeka, což znamená Náměstí svobody, vévodí nejvyšší vlajkový stožár na světě. Je vysoký 100 metrů.

Význam Kuala Lumpuru vzrostl v době cínové horečky, kdy se z něj stalo něco jako Las Vegas pro kopáče cínu. Cínová továrna Royal Selangor, kterou založila čínská rodina v roce 1885, funguje dodnes. Cínové poháry odsud byly použity při světovém šampionátu v golfu a továrna se podílela dokonce na výrobě medailí pro Olympiádu v Sydney.

Mrakodrapy

Dnešní dominantou Kuala Lumpuru je mrakodrap společnosti Petronas, který je tvořen dvěma věžemi spojenými mostem. Proto se mu také říká věže-dvojčata (Twin Towers). Mrakodrap má 88 pater a je vysoký 452 metrů, s televizními anténami se udává dokonce 490 metrů. Byl dokončen v roce 1997. Mít kanceláře v Petronas je pro místní firmy opravdu prestižní záležitostí. V každé z věží pracuje asi 6000 lidí.

Spojovací tunel se nachází na 41. patře ve výšce 170 metrů a říká se mu „vesmírný most“ (Skybridge). Při jeho dokončování nastal „menší“ problém. Jednu z věží mrakodrapu stavěli Japonci a druhou Korejci a právě spojovací tunel jim o půl centimetru nesedl, což sice na první pohled není moc, ale při nárazech větru to může mít v této výšce velký význam. Obě strany se vzájemně obviňovaly, než se nakonec zjistilo, že korejská věž se o onoho půl centimetru sesedla.

Dnes jsme měli štěstí. Poté, co jsme si vystáli asi jedenapůlhodinovou frontu, jsme se zařadili mezi 320 lidí, kterým bylo dnešní odpoledne vydáno povolení k návštěvě mostu. Naší průvodkyni, jež jezdí do Kuala Lumpuru pravidelně, se to poštěstilo poprvé v životě.

Odpočinek v parku

Park Taman Tasek Perdana, rozkládající se kolem nevelkého jezera, je určen k odpočinku. Blízko sebe tady najdeme orchidejovou a ibiškovou zahradu, ptačí park, motýlí park nebo parčík s malými myšími jelínky.

Po příjezdu do orchidejové zahrady jsme byli mírně v šoku – taxikář, který nás provezl od Petronasu prakticky celým městem, po nás chtěl v přepočtu asi 52 Kč a po příchodu ke vchodu jsme zjistili, že vzhledem k tomu, že je dnes pátek, je vstup zdarma.

Posledním místem, u kterého se zastavujeme, je staré vězení Penjara Pudu postavené v roce 1895. Raritou je nejdelší pomalovaná vězeňská zeď na světě. Tyto malby zde vytvořili vězni v roce 1983 pouze holýma rukama na protest proti popravě svého spoluvězně.

Přejít ulici v Kuala Lumpuru je otázka života a smrti – přechody ani nadchody pro chodce neexistují, světla fungují pouze pro auta a vůbec nikdo se neobtěžuje zastavit ani zpomalit, o přednosti při odbočování nemluvě. Takže nezbývá než čekat kolikrát i několik desítek minut, pak se pomodlit a vyrazit do malé skulinky mezi jedoucími auty a motorkami.

Melaka

Melaka, portugalsky Malacca, je historicky nejvýznamnější město Malajsie. Na území dnešní Malajsie dlouho nevznikaly žádné státní útvary a přetrvávalo kmenové uspořádání, založené na animistickém náboženství. Prvním královstvím byla Srivijaya, která sem pronikla v 7. století ze Sumatry – a s ní také hinduismus. Už v tu dobu se objevují zmínky o Melace.

V 11. století se sem rozšiřuje islám, v 15. století zakládá Číňan Cheng Ho přístav a území anektuje ve prospěch vládnoucí dynastie Mingů. Od té doby se Melaka stává na několik století obchodním centrem Malajsie. Říká se, že „v Melace všechno začalo“.

V roce 1511 přistáli v Melace první Portugalci a odtud pronikali do zbytku Malajsie. Holanďané se sem dostali z Indonésie a získali toto území od Portugalců. Teprve po příchodu Britů v 17. století ale nastává velký rozvoj obchodu díky tomu, že nevyužívají Melaku pouze jako překladní přístav, ale začínají těžit cín a další nerostné bohatství Malajsie.

Britové sem také navezli na práci Indy a Číňany, kteří zásadním způsobem mění charakter země. Indové a Číňané tady sice byli už předtím, ale ti splynuli s původním obyvatelstvem. Teprve nyní zakládají svoje komunity, které vydržely až dodneška.

Asi 15 kilometrů před Melakou se zastavujeme na vesnici a jdeme se podívat do běžného malajského domu. Každá komunita v Malajsii světí různé svátky – muslimské, čínské, indické. A každý z těchto svátků je zároveň „dnem otevřených dveří“ – kdokoliv může přijít a najíst se. Vzhledem k tomu, že jednotliví obyvatelé se mezi sebou navštěvují nebo chodí do více chrámů, a protože každý svátek je v jiný den, oslavuje se prakticky po celý rok. Při správném rozvržení tady získáte údajně až 300 svátků ročně.

Památky na kolonizátory

Pro historickou Melaku je typická červená barva. Na Holandském náměstí stojí Kristův kostel (Christ Church), který Holanďané postavili v roce 1753 a ke stavbě částečně použili materiál z portugalského kostela sv. Pavla. Lavice, ve kterých sedíme, pocházejí také z té doby, stropní trámy jsou vytvořeny z jednoho kusu stromu. Britové pak přidali obraz Poslední večeře.

Prohlédli jsme si také muzeum Baba a Nyonya. Tato komunita vznikla v 15. století smísením původního malajského obyvatelstva s Číňany, kteří sem přicházeli. Jedná se vesměs o bohaté rodiny. Baba znamená (čínský) tatínek a nyonya (malajská) maminka. Muzeum je vlastně soukromý dům jedné takové rodiny.

Brána Porta di Santiago je jediné, co zbylo z portugalské pevnosti, která byla zničena stejně jako původní kostel sv. Pavla na stejnojmenné hoře. Kostel sv. Pavla byl prvním křesťanským kostelem na území Malajsie. Byl postaven v roce 1521 portugalským kapitánem Duarto Coelhim a byl zasvěcen „naší paní hory“ (Nossa senhora do oiteiro).

Socha sv. Františka Xaviera má useknutou ruku, protože podle pověsti, když jeho mrtvolu po devíti měsících z důvodu převozu exhumovali, nejevila ani v těchto tropických vedrech žádné známky rozkladu a z useknuté ruky mu kapala čerstvá krev. Z vrcholu hory od ruin kostela je vidět Melacký záliv, ze kterého kdysi vyplouvaly lodě do celého světa.

Blízko Singapuru

Krátce se zastavujeme u kopie lodi, kterou připluli první Portugalci pod velením Alfonso d’Albuquerque, a pokračujeme dál v cestě na jih. Do Singapuru je to ještě přes 200 kilometrů. Cestou vidíme rozsáhlé čínské hřbitovy. Hrobky jsou okrouhlé, mají tvar dělohy, protože „z dělohy jsme vzešli a v děloze zase skončíme“. Čínské hřbitovy se stavěly vždy v kopci, aby déšť mohl odnést popel do řeky a odtud do moře, kudy se duše zemřelého dostane zpátky do rodné Číny.

Hraniční město Johor Bahru je hlavním městem sultanátu Johor. Ceny jsou zde vyšší než například v Kuala Lumpuru, protože v sousedním Singapuru, s nímž je spojen mostem, je desetkrát vyšší příjem na hlavu než tady. Lidem ze Singapuru se proto vyplatí jezdit do Johor Bahru nakupovat. Singapurská vláda musela dokonce vydat nařízení, podle kterého auta, jedoucí do Malajsie, musí mít alespoň ze dvou třetin plnou nádrž, jinak by benzínky v Singapuru zkrachovaly.