Chorvatsko bez turistů najdete v poklidných zátokách hvarských

Kde se zastavil čas?

Ostrov Hvar protíná z východu na západ jedna jediná asfaltová cesta. V západní části ostrova se nacházejí známá města jako jsou Hvar, Stari Grad, Vrboska a Jelsa. Jsou to jediná větší letoviska na ostrově. Na východě se nachází přístavní letovisko Sućuraj, kam jezdí trajekt z pevniny. Mezi Jelsou a Sućurjí je rozeseto několik málo vesniček. Některé z nich již podlehly odlivu mladých lidí za prací na pevninu a stala se z nich chátrající opuštěná sídla. Jednou z vesniček, která si zatím dokázala udržet jakési, byť ospalé, životní tempo, je malebná vesnička Bogomolje.

Tvoří ji několik domů rozesetých kolem cesty, jedna pošta, kostel se hřbitovem a jeden obchod na malém náměstí. Obchod slouží rovněž jako jakési informační centrum pro ty, kteří pokračují do zátok a neznají cestu. Také je to místo, kde se během dne setkávají a společně posedávají místní obyvatelé. Na lavičkách před obchodem starousedlíci probírají důležité body místního života a vedou filosofické debaty na různá témata, politiku nevyjímaje. Internet si sem proráží cestu pozvolna, kromě mobilního internetu zde jiné připojení není (kvalita tohoto připojení byla ještě v roce 2016 diskutabilní).

Bogomoljske ljetne večeri

Bogomolje je nejbližší civilizace k zátokám, které se zařezávají do moře pod vesnicí. Není zde žádná restaurace. Jediným povyražením jsou pravidelné letní taneční večery – Bogomoljske ljetne večeri, což je vesnická zábava s živou hudbou, malým občerstvením a tombolou. Občas se sem odváží i nějaký ten turista. Právě tady jsme se seznámili s mnoha místními obyvateli a v rozhovorech s nimi alespoň trochu poodhalili realitu návštěvníkovi často skrytou. Vřele doporučujeme tyto hudební večery navštívit, nasát atmosféru a zatancovat si. Parket bývá často velmi plný a tancuje se občas až do ranních hodin. Nutno podotknout, že místní se cítí poctěni, zavítají-li na tancovačku turisté.

Asfaltová cesta z vesničky pokračuje dál směrem k moři k jednotlivým zátokám odříznutým od světa. Z této cesty se potom odbočuje na makadamovou cestu a odtud se dál sjíždí do jednotlivých zátok, až cesta končí v poslední zátoce – v zátoce Solotiša. Kromě místních a ubytovaných turistů sem málokdo zavítá, občas nějaký ten zbloudilý turista hledající cestu. Před několika lety zde byly pouze skromné rybářské domky bez elektřiny či vody a dostupné pouze pěší stezkou.

Nejširší nabídku průvodců a map Chorvatska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Ve špatném počasí bez elektřiny

Místní lidé původní rybářské domky předělali na apartmány a pronajímají je. Zátoky na severní straně prošly elektrifikací, zátoky jižní strany zatím ne. Na jižní straně se tak stále využívá solární energie. Nutno říci, že díky moderním solárním akumulátorům a další technice dnes už solární energie nepředstavuje žádný problém a elektřina je tak k dispozici celý den. Ne každý dům však toto moderní vybavení má a tak se může stát, že při oblačném počasí budete bez elektřiny.

Co jeden vidí jako romantiku či výzvu robinzonské zkušenosti, druhého odradí – zjistit si tyto informace dopředu se vždy vyplatí. Majitel obchůdku v Bogomolje, pan Ivo, nám vyprávěl, jak těžké bylo rybářské domky přestavět v době, kdy do zátok nevedla žádná cesta a veškerý stavební materiál se tak musel nosit až z vesnice pěšky, nebo v lepším případě převést po moři. Pro lepší představu – cesta z poslední zátoky Solotiša do vesnice Bogomolje nám pěšky trvala více než hodinu. Zátoky samotné sestávají z několika domků – v některé zátoce je pouze jeden dům, v jiné jsou čtyři domy či více. I tak jsou to oázy klidu.

Kontrast si člověk nejvíce uvědomí při vzpomínce na cestu k trajektu Makarskou riviérou s jejími plážemi plnými turistů. Pronajímání domů v zátokách začalo pozvolna a mohou za to Slovinci. To oni byli první hosté před cca 30 lety, kteří sem zavítali (někteří prý omylem) a hledali ubytování. Tehdy ještě nebyly domy upravené na apartmány, místní je tak ubytovali u sebe doma a postupně se chopili příležitosti a apartmány vybudovali. V některých domech majitelé stále ještě bydlí, většina ale bydlí v domě ve vesnici, případně na pevnině a do zátoky přijedou pouze při ubytování turistů. Lze tak najít zátoky s jedním domem, kde majitel nebydlí a kde jsou turisté zcela sami, např. v zátoce Vela Pogorila nebo v zátoce Divja Vela, která je sice už blíž Sućurji, ale nedá se do ní dostat jinak než člunem. Cesta sem jednoduše nevede.

Chleba na objednávku

To, co jsme zde nejvíc ocenili, byla atmosféra místa a povaha zdejších lidí. Jakoby tato vesnice a blízké zátoky vůbec nebyly na mapě. Ruch a shon moderního světa sem nedorazil. Dokonce i chleba se musí objednávat den dopředu. Místní se živí zemědělstvím, rybařením a turismem. Nutno ale dodat, že turismus se zatím nijak negativně nepodepsal na jejich povaze. Jsou to milí a přívětiví lidé, kteří Vás vítají s úsměvem na tváři.

Tady jsme poznali pravou hvarskou náturu, tolik odlišnou od lidí v rušnějších městech na ostrově. Jedná se převážně o starší generaci, neboť mladí odcházejí na pevninu za prací. Kdekdo tady pěstuje olivy a vyrábí z nich olivový olej (někteří ještě podle starých původních receptur a postupů – např. pan Josip v zátoce Bristova nebo pan Miro v zátoce Solotiša), který je možné si zakoupit od místních. Spousta z nich se také věnuje levanduli a vyrábí levandulový olej. Samozřejmě i zde se dají koupit domácí pálenky (travarica, rakija, mrtina, orahovica) nebo třeba i med. Při cestě do zátoky se stačí zastavit u fíkovníku a natrhat si čerstvé fíky. Všude roste rozmarýn, tu a tam mandloně a někde i citronovníky. Ostrov toho má hodně co nabídnout.

Kdo zatouží po civilizaci, může si zajet do příjemného poklidného městečka Jelsa, kde jsou obchody s potravinami, restaurace, kavárny a obchody se suvenýry. Jelsa je od Bogomolje vzdálena cca 30 km. Nebo třeba do Sućurje, kde je také obchod, kavárna a restaurace. Nám se ale většinou do města nechtělo, užívali jsme si vytoužený klid. Kdo jednou zakusí podmanivou atmosféru hvarských zátok a seznámí se s místními lidmi, nemůže jinak než se stále vracet.