Chiva má v současné době 50.000 obyvatel, zůstalo zde však nejzachovalejší staré město. Vnitřní město, tzv. Ichan Kala, je se svými hradbami, bránami, věžemi, paláci, domy a veřejnými stavbami jediným dochovaným příkladem opevněného středověkého města v celé střední Asii.
Většina dnešních budov sice pochází až z 19. nebo dokonce počátku 20. století, byly však postaveny podle původních plánů a propozic. Chiva se stala hlavním městem chanátu v 16. století. Poté, co bylo město v 17. století zničeno Íránci, dal jej chán vybudovat celé znovu. Dnešní městské zdi pocházejí z 18. století a domy byly podle původního zvyku stavěny těsně u nich. Tehdy také vznikla koncepce dvou měst – kolem hradeb vnitřního města Ichan Kala se rozkládá vnější město, tzv. Dishan Kala, což je obchodní čtvrť, v níž jsou umístěny obchody a školy.
Živoucí památka UNESCO
Vnější město (Dishan Kala) zabírá plochu 60 hektarů a vede do něj 10 bran. Celková délka hradeb je 6500 metrů. V roce 1972 byly v rámci sovětské přestavby zbořeny domy u hradeb a na jejich místě vybudována dnešní prostranství. Zde stojí náš hotel i monument Al-Khorazmi. Mohammed Musa Chorezmi byl významným matematikem (objevil nulu), který se narodil v 8. století v Chivě. Památník byl postaven v roce 1983.
Vnitřní město (Ichan Kala) má 26 hektarů a lze do něj vstoupit čtyřmi branami. Na severu je to Bogcha Darvaza (Zahradní brána), na východě Palvan Darvaza (Zápasnická brána), na jihu Tosh Darvaza (Kamenná brána). Za hlavní je považována západní Ota Darvaza (Otcova brána), kterou využívaly karavany a rovněž chán tudy vyjížděl z města ven. Dnes žije ve vnitřním městě asi 4.000 lidí, což byla podmínka UNESCO (že se musí jednat o živé město). Na listinu kulturního a historického dědictví lidstva byla Chiva zapsána 12. prosince 1990.
Medresa Mohammed Amin Khan
Medresa Mohammed Amin Khan pochází ze druhé poloviny 19. století a byla postavena v typickém zdejším stylu – medresy v Chivě nejsou na rozdíl od jiných měst přezdobené, mozaika se nachází většinou jen na části stavby, specialitou je balkón nad průčelím.
Medresa Mohammed Amin Khan má 130 místností, v nichž studovalo 260 studentů. Studium trvalo 21 let (3 cykly po 7 letech). Medresa byla uzavřena v roce 1920, poté sloužila jako vězení, nemocnice a hotel. Po získání nezávislosti bylo studium na náboženských školách v Uzbekistánu opět obnoveno, v Chivě se však v současné době nenachází žádná funkční medresa, nejbližší je v Buchaře.
Součástí této medresy je rovněž Kalta Minor, tedy tzv. „nedokončený“ neboli „krátký minaret“. Jeho stavba byla zahájena v roce 1855 a měl to být nejvyšší minaret ve střední Asii. Chán Mohammed Amin chtěl postavit minaret větší, než mají v sousední Buchaře, po jeho smrti v tom však nikdo nepokračoval. Dokončený minaret měl mít 120 metrů, jeho konečná výška je však 30 metrů, průměr základny je 15 až 16 metrů.
Stará Chiva
Hlavní náměstí starého města sloužilo jako tržnice, v roce 1905 zde Rusové postavili dokonce první obchodní dům (Palvan Kari Trade House). Kromě toho se na prostranství oslavovaly svátky, probíhaly zde korunovace a také exekuce. Vězňové byli před popravou krátce umístěni v malém vězení (Zindan) v rohu náměstí, do studny uprostřed se odváděla jejich krev.
Nejstarší část města představuje pevnost Kunya Ark, která sloužila jako chánův palác od 4. století. Recepční hala získala svou dnešní podobu v 18. století a používala se v zimním období. V létě probíhal příjem státních návštěv přímo na nádvoří, které sloužilo zároveň jako soudní dvůr. Zimní hala je vykládána alabastrem a je v ní umístěna kopie královského trůnu (originál odvezli Rusové). Stěny iwanu jsou zdobeny majolikou. Jeden z nejkrásnějších pohledů na Chivu se naskýtá z věže Ak Sheikh Bobo, zasazené přímo do městských hradeb. Tato bašta ze 6. století patří mezi nejstarší dochované chivské stavby.
V severní části pevnosti se pak nachází soukromá chánova mešita s nádherně zdobeným mihrabem (modlicí výklenek) a mimbarem (kazatelna). Z jejího nádvoří lze vstoupit rovněž do zimní mešity a do mincovny, kteréžto prostory dnes slouží jako muzeum. V zimní mešitě jsou umístěny nálezy z pevnosti, v mincovně sbírka mincí a hedvábných bankovek, které se zde později také tiskly.
Medresu Mohammed Rakhim Khan na protější straně hlavního náměstí dal postavit Rakhim Khan II. v roce 1871. Jako jediná má dvě nádvoří, po jejichž stranách se nacházely cely studentů, zvané hujry. Bohatí studenti zde byli umístěni dokonce po jednom. V prostorách bývalé školy se dnes nachází muzeum, v němž najdeme také portréty chánů a zakládací listinu medresy. Na druhém nádvoří se konaly přednášky, které v létě poslouchali studenti i ze střech. Konstrukce, která je zde umístěna, patří provazolezcům, jejichž představení bývají v Chivě oblíbenou součástí oslav. Často si je zvou také svatebčané a jelikož jsme během dnešního dopoledne potkali hned několik svatebních průvodů při procházce městem, nebudou mít zřejmě o výdělek nouzi. Pestrá a okázalá svatba je vizitkou každé rodiny. Jenom nechápe, kde tady berou pořád tolik nevěst…
V medrese Kubai Khidza a okolních budovách dnes sídlí řemeslníci – dřevořezbáři, barvíři, tkalci koberců.
Medresu Shir Gazi Khan, dokončenou v roce 1726, stavělo 5000 perských otroků, kteří sem byli přivezeni z Mashadu, a svého pána, který jim po dokončení stavby odmítl dát slíbenou svobodu, nakonec v jeho medrese zabili.
Pakhlavan Mahmud Mausoleum
Největším islámským komplexem v Chivě je Pakhlavan Mahmud Mausoleum. Pakhlavan Mahmud, zvaný též Herkules Východu nebo Pirar Vali, byl na přelomu 13. a 14. století oblíbeným básníkem a zápasníkem. Na místě jeho pohřbu vyrostlo v průběhu let malé mauzoleum, které do dnešní velkolepé podoby po požáru původní dřevěné stavby přebudovali kungradští chánové.
Dovnitř vstupujeme jižní branou, datovanou do roku 1701. Svatebčané míří ke studni, stojící uprostřed nádvoří. Nevěsta, která se z ní napije, bude mít podle pověsti do roka dítě.
Po stranách nádvoří se nachází cely, v poslední z nich jsou tři hrobky chánovy rodiny. Dvě jsou ovšem prázdné, ve třetí je pohřbena jeho matka. Chán Mohammed Rakhim II., který stavbu mauzolea počátkem 20. století dokončil, je uložen ve speciální místnosti za dřevěnými dveřmi uvnitř mešity. Samotná mešita je ovšem starší, její dekorace pochází z 18. století. Nevěsty se chodí poklonit k chánově hrobce a poté si jdou pro požehnání. Malý hřbitov kolem mauzolea je určen pro další členy chánovy rodiny a bohaté chivské měšťany.
Medresa Islam Khoja
Nejvyšším minaretem ve městě je Islam Khoja. Medresa Islam Khoja pochází z počátku 20.století. Islam Khoja byl osvíceným ministerským předsedou, který dal mimo jiné vybudovat první železnici v Uzbekistánu. V Chivě založil kromě medresy také ruskou školu.
Medresa má 46 místností, v nichž je v současné domě umístěno muzeum užitého umění. Minaret byl dokončen v roce 1910, je vysoký 57 metrů a vede na něj 102 schodů. Nejstarší mešitou ve městě je Páteční mešita (Juma Masjid). Postavena byla původně v 10. století, v 17. století však byla kompletně přestavěna. Původní stavbu totiž zničili Peršané, protože Nadir Shah nevěděl, že je to mešita. Když se to dozvěděl, tak svého činu litoval a dal ji postavit znovu. Vznikla tak ještě velkolepější budova. Mešitu podpírá 213 dřevěných sloupů, pocházejících z různých období. Některé z nich jsou dokonce originální z 10. století. V každém směru jsou sloupy umístěny v jedné řadě, tak, aby všech 5000 modlících vidělo imáma. Otvory ve zdi sloužily jako zesilovače. Mešita fungovala až do roku 1920, za sovětské éry zde bylo skladiště a sýpky. V medrese Mohammed Amin Inaq z roku 1765 je dnes umístěna obřadní síň.
Palác Tosh Khuli
Palác Tosh Khuli sloužil jako chánova rezidence. Postaven byl v letech 1832-1838. Jeho název doslova znamená „kamenný palác“ a ve složitém labyrintu chodeb a nádvoří není vůbec problém zabloudit.
V místnosti při vstupu do paláce proto seděl zapisovatel (tzv. devonbegi), který kontroloval příchozí návštěvníky a poučoval je, jak se mají chovat. Chán je pak pozval do jurty, stojící na platformě uprostřed hlavního nádvoří. Toto nezvyklé opatření zavedl panovník z toho důvodu, aby se přiblížil svým knížatům, což byly většinou náčelníci kočovných kmenů. Pro cizí hosty pak byla jurta příjemným exotickým zpestřením, takže jim nevadila.
Jedním z exponátů, které můžeme spatřit ve vstupní hale, je kočár, který chán používal k únosu dívek do svého harému. Proto se mu taky říkalo „černý kočár“. Harém se nachází v zadní části paláce Tosh Khuli a má samostatný vstup z ulice. Tvoří jej pět iwanů, zdobených jemnými čínskými modrými kachlíky a dřevěnými pilíři na mramorových podstavcích, takže se není co divit, že se tyto prostory zalíbily také místním filmařům.
Východní část Chivy
Úzkými uličkami jsme se dostali až do východní části vnitřního města, kde stojí proti sobě dvě medresy – Medresa Allah Kuli Khan a Medresa Kutlug Murad Inaq. Obě vznikly v první polovině 19. století a v prostoru mezi nimi se v minulosti stejně jako dnes nacházela spousta obchůdků a galerií. O něco starší je bokem stojící Ak Masjid (Bílá mešita), pocházející z roku 1657. Její dřevěné sloupy a vyřezávané dveře patří ve městě k nejkrásnějším.
Východní brána Palvan Darvaza se jmenuje „zápasníkova brána“, protože zápas byl v Chivě nejoblíbenějším sportem. Karavanseraj Allah Kuli Khan, stojící hned vedle ní, byl rovněž centrem kultury a na jeho nádvoří se konala divadelní představení a zápasnické turnaje. Hned za branou se nachází mešita Said Niyaz Shalikarbay (1842), která sloužila rovněž jako páteční mešita, a v pozadí se tyčí minaret medresy Palvan Kari (1905), patřící již do vnějšího města.
