Chichén Itzá a Mayové

Území Mexika bylo osídleno více jak deseti indiánskými etniky a ještě dnes se zde nachází více jak 350 variant původních jazyků. Jihu Mexika, Guatemale, Belize, Hondurasu a El Salvadoru dominovali Mayové. Jejich starobylá indiánská města a vesnice dnes ukrývá divoká džungle a bere si je nazpět. Když do takového města vyrazíte, můžete si být jisti, že většina města je pohřbena pod bujným porostem.

Mayové

Mayové bývají často připodobňováni k antickému Řecku díky vyspělosti v oblasti matematiky, astronomie a umění. Mayská kultura vznikla v Guatemalské vysočině dva tisíce let před Kristem a odtud se dále rozšiřovala na sever. Nejzářnější časy zažili Mayové v tzv. Klasickém období mezi roky 250 a 900 našeho letopočtu. Nikdy však netvořili jednu říši, v klasickém období šlo o stovky měst válčících proti sobě. Tvořili také aliance, obchodní svazky a každé město mělo svou upravenou mytologii. Mayští vládci vládli spolu s kněžími za podpory mocných šlechtických rodin. Královský dvůr zaměstnával písaře, astrology a řečníky. Část královského dvora uměla číst a psát. Ve školách se studoval jazyk a kalendář. Zbytek obyvatelstva tvořili zemědělci, lovci a řemeslníci. Ti odváděli třetinu svého výdělku aristokracii, druhou kněžím a ta třetí byla jejich.

Dnes je Mayů stále okolo osmi milionů, což je podobný počet jako když k americkým břehům připluli v šestnáctém století Španělé. Tou dobou již byla všechna velká mayská města opuštěná a nikdo dodnes neví proč. K podobným záhadným zánikům měst docházelo i na konci Klasického období. O zániku jejich měst se vedou různé teorie, mohlo je postihnout sucho, neúroda, hladomor, epidemie, válečné konflikty, nebo opouštěli města z náboženských důvodů.

Chichén Itzá

Třicet metrů vysoká pyramida s devíti poschodími symbolizujícími devět stupňů Mayského podsvětí, se součtem všech schodů 365, jeden ze sedmi novodobých divů světa, majestátní Kukulkánova pyramida El Castillo v Chichén Itzá. A právě k ní jsme, i přes varování o zvýšeném výskytu gringos, vyrazili.

Většina mayských památek otevírá v 8, Chichén Itzá není žádnou výjimkou. Zde se obzvláště vyplatí přijet na místo co nejdříve, a to kvůli návalu turistů. Stěží jsme to zvládli na devátou, nedá se nic dělat. Už na hliněné příjezdové cestě si nás odchytává první tour guide, pod přátelskými radami se skrývá nabídka na dobře placenou prohlídku s výkladem. K jeho nelibosti odmítáme. Hlavní parkoviště je již zaplněno, parkujeme tedy mezi stromy na provizorním bahnitém parkovišti. Místní mají zvyk ukazovat všem, jak parkovat. Zde nám pomáhal zaparkovat jakýsi děda v reflexní vestě. Už při prvních krůčcích po chodníku vedoucímu k hlavní bráně je jasné, že v nás všichni místní vidí pouze peněženku. A tak nám nabízejí nejrůznější výtvory a nastřelují astronomické ceny, aby rázem mohli snižovat na třetinu. U hlavní brány je to masakr, hromada Američanů tlačících se ve svých kloboučcích a vystajlovaných šatičkách k pokladně. Míjíme parkoviště, které je až po okraj přeplněno resortovými autobusy. Cena je samozřejmě desetinásobkem ceny ostatních pyramid. Konečně jsme uvnitř a můžeme si vychutnat to, proč zde doopravdy jsme, náš první pohled na úchvatné mayské stavby. Na návštěvu města potřebujete alespoň tři hodiny.

První lidé zde žili okolo roku 400 našeho letopočtu, avšak až v osmém století zažilo město prudký růst. Tito lidé si říkali Itza, proto Chichén Itzá. Pravděpodobně šlo o různorodou směs etnik. Mohli zde být uprchlí vojáci z Tikalu a Calakmulu, dost možná i z aztéckého Teotihuacánu. Po pádu měst na konci klasického období se město stalo útočištěm i pro lidi z Jižních nížin.

Pyramidy a paláce

Kráčeli jsme po vápencové cestě, sacbe, lemované suvenýrovými stánky. Každý prodavač na nás pokřikoval své naučené fráze a někteří přímo před námi vyřezávali nádherné týkové masky. Areálem se nesl zvuk vábniček na jaguáry. Pokračovali jsme ke Kukulkánově pyramidě, pyramidě opeřeného hada, nejspíše Aztéckého boha Quetzalcoatla. Ta stojí uprostřed města a sloužila k náboženským účelům. V jejích útrobách se ukrývají další pyramidy, Mayové je na sebe v průběhu let vrstvili.

V centru se nenachází žádný obytný palác, mimo něj však můžete navštívit hned několik ucelených komplexů s rozličnou architekturou a vlastními studnami, celkem jich bylo na 70. Vše nasvědčuje tomu, že v Chichén Itzá nevládla královská rodina, ale spíše představitelé jednotlivých skupin formou jakési rady. Hned vedle Kukulkánovy pyramidy stojí chrám válečníků, rozlehlý komplex s dvou sty mohutnými kamennými sloupy. Ty dříve podpíraly dřevěnou střechu a tvořily tak rozlehlou promenádu. Samotný chrám byl nejspíše hlavním sídlem meziměstské konfederace a demonstroval její moc. Pravděpodobně se města poučila od klasického období a již proti sobě nebojovala.

Prodavači zde měli v nabídce opravdu široký sortiment, jeden kluk nám dokonce nabízel pravý jaguáří zub za sto pesos. Na některých pyramidách v době naší návštěvy pracovaly desítky dělníků v reflexních vestách, jiné připomínaly pouze malé zarostlé kopečky podél cest. Kromě slavné observatoře, která nejspíš nikdy observatoří nebyla a jižního komplexu paláců movitější části obyvatel s bohatě zdobenými zdmi, se můžete podívat hned ke dvěma cenotám. Ta větší sloužila jako obětní místo.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Cenotes

Při procházce nás zastihl mohutný déšť, a tak jsem se choulili pod plachtou s dalšími padesáti turisty ve stínu majestátní Kukulkánovy pyramidy. Každou chvíli se ze všech stran rozléhaly mohutné hromy a pod nohama nám vznikal rybník. Ani plachta již nepomáhala. Zkrátka nejen místní temperament je zde bouřlivý. Naštěstí po chvíli se počasí umoudřilo a my mohli pokračovat dále.

V obětní cenotě v průběhu několika set let našlo svůj konec na padesát Mayů, bez ohledu na pohlaví a věk. Což je podstatně méně než v předchozích obdobích a o Aztécích ani nemluvě. Místní do ní častěji vhazovali šperky, kopálové kadidlo, jadeit a zlato než své občany. Když se tak však stalo, ti kteří v ní přežili od rána do poledne, byli vytaženi, aby podali poselství z Xibalby-Mayského podsvětí.

Míčové hřiště

Představte si hřiště velké jak na americký fotbal, akorát s kamennými tribunami, tak to je pok-ta-pok. Hra, oblíbená napříč mezoamerickými kulturami. Tribuny připomínající zemskou puklinu, gumový míč znázorňující slunce a horda hráčů, kteří musí dostat míč do malého kamenného kruhu ve výšce několika metrů. Nesmí při tom použít ani ruce ani nohy, mohou hrát pouze boky a rameny. Pokud míč spadne na zem, může to otřást podsvětím a rozhněvat bohy. Ne jednou hrdinové z pověstí museli proti bohům hrát tuto míčovou hru. Motivací pro ně bylo přežití. Tým, který prohrál, byl obětován. Podle jiných zdrojů byli obětováni výherci, za odměnu.

Závěr

Po roce 1000 moc tohoto neobyčejného města upadá a na scénu přichází nové město konfederace, Mayapán. Chichen-Itzá však nadále zůstává důležitým poutním místem.

Když jsme opustili Chichen Itzu lehce poprchávalo, nad námi se vznášely dešťové mraky. Naše auto bylo zaparkované kdesi v bahně u silnice a my právě hodovali v jedné z coca-colových restaurací. Přístřeší nám tvořil obyčejný dřevěný přístřešek. Seděli jsme na plastových coca-colových židličkách a na hliněné zemi se nám pod nohama proháněly slepice. Jiné se už vesele smažily na grilu, u kterého stála postarší indiánka, její syn nás obsluhoval. Seděli jsme ve společnosti mexických dělníků, kteří nejlépe ví, kde vaří dobře. Kousek od nás byla „Tradiční Mayská restaurace“ s parkovištěm narvaným rezortovými a tour autobusy. Dost dobře nechápu, co na tom mohlo být tradičního.