Cestovatelský motocykl aneb výběr stroje na cestu kolem světa

Kdyžjsem si vybírala stroj na cestu kolem světa, byla mi jasná jedna věc – nemohu se spolehnout na svoji zkušenost, protože jednoduše žádnou nemám.

A znovu objevovat už prozkoušené, to by nebyl ten správný šálek čaje. Rozhodla jsem se jít cestou vyzkoušení a porovnávání různých modelů cestovních motocyklů a samozřejmě získávání  referencí o nich. Mnoho lidí už cestovalo na dlouhodobých expedicích a bylo mi jasné, že většina z nich preferovala jednu značku. Potřebovalajsem motocykl, který by mi byl šitý na míru, z kterého bych při mé nižší výšce jednoduše dosáhla na zem, měl by ergonomické ovládání a – co bylo ze všecho nejdůležitější – abych se na něm cítila bezpečně. Něco pokud možno lehkého, dobře vyváženého a spolehlivého, to bylo to, co jsem hledala.

Po déletrvajícím testování bylo rozhodnuto – volba padla na model F650 značky BMW. Na motocyklu byly provedeny pouze malé úpravy – instalace přídavných světlometů a zvětšení objemu nádrže na 27 litrů, sedlo z ovčí kůže pro zimní měsíce, dvě přídavné houkačky, abych uspěla vdopravní špičce v Indii, držák plynu na plynovou rukojeť, 52litrový kufr zn. Maxia a štít proti větru zn. Givi. Moje postranní kufry byly vyrobeny ze dřeva pokrytého hliníkovým plechem – a vydržely neuvěřitelné 2 roky. Později byly nahrazeny ručně vyrobenými celohliníkovými kufry z 5mm silného materiálu. Za cenu 150 dolarů se jevily jako výhodná koupě, byly pevné, voděodolné a neměla jsem s nimi žádné potíže.

Moje servisní kniha k motocyklu po cestě kolem světa vypadala spíše jako cestovní pas: servisní prohlídky byly absolvovány v New Jersey a na Floridě v USA, v Caracasu ve Venezuele, další bylo Santiago v Chile, Sao Paolo v Brazilii, Auckland na Novém Zealandu, Alice Springs, Perth and Newcastle v Austrálii, Tokyo v Japonsku, Kuala Lumpur v Malaysii, Amritsar v Indii, Johannesburg v Jižní Africe, Nairobi v Keni, Tel Aviv v Israeli, Lappeenranta ve Finsku, Bělehrad v Srbsku.

První servisní a mechanické kursy jsem absolvovala u místního dealera BMW. Naštěstí v období příprav na cestu místní policie začla používat tyto motocykly ke svým služebním účelům. Díky jejich nehodám jsem měla dostatek studijního materiálu k poznávání nejskrytějších nuancí mého typu motocyklu. Lidé z BMW dílny byly nesmírně pohlceni jejich prací, motory i předáváním zkušeností. Moje přípravy na dlouhou cestovatelskou expedici nakazily každého v servisní dílně jako příjemný vzrušující virus. Oni měli znalost a já měla vizi a enthusiasmus. Nádherně jsme se vzájemně doplňovali. Motory a motocykloví mechanici byli pro mne jediný smysl žití v těchto dnech. Bylo téměř nemožné se mne zbavit v případě, že někdo pracoval na mém stroji. Chtěla jsem vědět co nejvíce a čím více jsem měla vědomostí, tím jsem se cítila bezpečněji na mém dvoukolovém společníkovi. Dozvěděla jsem se, že pravidelné servisní prohlídky nejsou dostatečné a že každý den je lépe věnovat svému pomocníkovi důkladnou péči.Podobnou péči jakou věnujeme těm lidským miláčkům…

V sumáři bylo potřeba na cestu kolem světa 19 pneumatik, zejména těch zadních, spoléhala jsem se na velmi odolné Metzeler Enduro 4, ale dávala jsem přednost měkčím Dunlop pro cesty v zemích s chladnějším podnebím a Enduru 3 pro bahnité terény. Maximální vzdálenost, kterou jsem ujela na přední pneu, byla 35 000 km, na zadní 25 000 km. Vyměnila jsem 10 řetězových sad, 2 vodní pumpy a 2 tlumiče a nikdy jsem se nezabývala celkovým počtem litrů oleje, filtrů, svíček a obložení kol. Různorodé cestovní podmínky jako povrch cest, rychlost cestování, počasí a dalšívlivy se promítly do celkové spotřeby, která se pohybovala od 9 litrů na 100 km v silném patagonském protivětru do 4,2 litru v optimálních cestovních podmínkách.

Na mých cestách jsem využívala Carnet De Passage, motocyklový pas, který jsem potřebovala při překračování hranic. Bez jeho pomoci se obejdete ve většině zemí, nikoliv však v Pákistánu, Indii a Egyptě. Osobně se domnívám, že bylo velkou výhodou ho vlastnit – usnadnilo mi to cestování a jednání s úředníky. Kdybych se rozhodovala znovu, určitě bych si ho znovu pořídila.

První technickou inspekci jsem měla platnou na dobu 2 let, později mi přátelé zasílali obnovenou kontrolu a registrační dokumenty včetně pojištění každým rokem. Zajímavostí bylo, že jedinou zemí, která požadovala speciální registrační proces a lokální poznávací značky, byl Egypt.

Můj motocykl, předváděcí model, začal naši dlouhou cestu s najetými 10.045 km na tachometru. V cíli naší cesty měl tachometr natočeno 190.016 km, což dalo dohromady 180.016 km na cestách i necestách po dobu 5-ti let.

Ze začátku byl můj motocykl pouze dopravní prostředek. Byl však mým jediným společníkem na cestách a tak se brzy stal mým spolucestovatelem. Jelikož jsme spolu strávili přemnoho času, stal se mým důvěrným kamarádem, a později nejlepší přítelkyní a milenkou. V Pákistánu se mně ptali, kde mám životního partnera – stala se jím moje červená motorka, ideální partnerka na cesty i do života….