Zdeněk Veselovský

„Lidé mají různé sny. Mým odvěkým přáním bylo navštívit Austrálii. Přečetl jsem již v dětství všechny knihy o této zemi, které se mi dostaly do rukou, a stal jsem se vášnivým obdivovatelem jejích přírodních krás a zajímavostí. (…)

Mezi snem a skutečností bývá vždy větší či menší rozdíl. Poněkud opožděně jsem konstatoval, že povolání zoologa s sebou nenese nejideálnější předpoklady navštívit tak vzdálenou zemi. Plyne to i z názoru většiny ‚rozumných‘ lidí, kteří dosud stále v zoologovi vidí jen víceméně potrhlého sběratele broučků a v zoologické zahradě zařízení stojící někde mezi potulnou menažérií a cirkusem. Rovněž jsem poněkud opožděně zjistil, že jsem své mládí promarnil pozorováním a běháním za ptáky a jinými zvířaty, takže se ze mne nestalo ani hbité křídlo ovládající razantní střelbu, ani robustní obránce, k čemuž bych měl ostatně více tělesných předpokladů. Vzhledem k tomu, že mi dokonce nezbyl čas, ani na to, stát se trenérem nebo činovníkem, a hrubě jsem zanedbal i řadu dalších úspěšných cestovatelských předpokladů, zdál se mi sen vidět jednou vlastníma očima Austrálii skutečně jen snem.“

Splněný sen

Životní sen zoologa Zdeňka Veselovského, který na 30 let spojil svůj osud s pražskou Zoologickou zahradou, se k jeho překvapení začal naplňovat. V říjnu 1964 odletěl na pozvání ředitele zoo v Sydney na pátý kontinent. Po mezipřistání v Darwinu a v Brisbane, sotva vystoupil na letišti, spěchal poznávat australskou přírodu.

V Sydney netoužil zhlédnout proslavený most, ale spěchal za medvídkem koalou. Brouzdal okolím hlavního města Nového Jižního Walesu a poznával Modré hory, nitro Australských Kordiller. Poté se letadlem přesunul do rezervace poblíž Melbourne. Zastavil se i v Jižní Austrálii a poté spěchal do města Alice Springs. Vydal se zcela sám, pouze s igelitovým pytlíkem vody do pouště, aby mohl pozorovat klokany rudé v jejich vlastním prostředí. Naštěstí jej zadrželi policisté, kteří podivínskému badateli z Evropy vyhledali možnost jak cestovat mezi jednotlivými oblastmi Austrálie. Veselovský s poštovním letadlem nalétal více než 10 000 km a díky tomu se podrobně seznámil s vnitrozemím Austrálie a jeho přírodou.

Na zpáteční cestě přednášel v Jakartě, ale kromě indonéského hlavního města neměl příležitost k zastávce na některém z ostrovů této země, kde v té době stoupalo politické napětí, které se vyvinulo v krvavé události následujícího roku.

Zpátky v Austrálii

Veselovský se do Austrálie znovu dostal v dubnu 1969 s výpravou, kterou organizovalo Moravské muzeum v Brně. Ujal se vedení první části expedice, která se  12. 5. vydala s Pragou V3S a s dvěma vypůjčenými landrovery přes Východoaustralské hory k nížině řeky Murrumbidgee do rezervace Pulletop. Pokračovala do Balranaldu a vjela do údolí Murray a Jižní Austrálií se přesunula do přístavu Port Augusta. Odtud zamířila na sever do oblasti Torrensova jezera, do Woomery a Kingoonyi a přes opálová naleziště v Coober Pedy do Kulgery. Kolona odbočila na západ k osamělé hoře Ayers Rock, která patří k největším přírodním divům naší planety. Do Alice Springs dorazila 31. 5. a zdržela se zde do 8. 6., kdy se pokračovala Stuartovou silnicí na sever. Přes Barrow Creek, Wauchope, Tenant Creek a Katherine dojela 15. 6. 1969 do Darwinu. Celou cestu Veselovský využil k pozorování mnohých zvířecích druhů existujících již v období třetihor.

Později se od výpravy, kterou vedli Jan Jelínek, ředitel Moravského muzea a J. Brinke z pražské Přírodovědecké fakulty, oddělil a zkoumal faunu severoaustralských pralesů a močálů Arnhemské země. Výsledkem byly vědecké práce, mj. o biologii lenčíků, ptáků příbuzných se známějšími rajkami. S pomocí přátel pak mohl při svém studijním pobytu poznat jinak těžko dostupné drobné ostrovy u jihoaustralského pobřeží. Umění popularizovat vědecké poznatky se pak promítla do Veselovského knihy Výlet do třetihor (1969), která přístupnou formou mapuje zvířenu Austrálie.

Na pomoc indickému státu

Někdy na počátku 60. let se v pražské zoo objevil indický lékař Robin Banerdží, předseda Společnosti pro ochranu ásamské fauny. Požádal Veselovského o pomoc při výzkumu přírodní rezervace Kázíranga (430 km²), která leží u řeky Brahmaputry, v obklopení hor Mikiri, v nejvýchodnějším indickém státu Ásam. Po překonání mnoha administrativních obtíží, které přinášel vstup do státu ležícího v blízkosti čínských hranic, se mohl Veselovský se vydat k řece Brahmaputře. Z Kalkaty zamířil letadlem k severu a podle toku řeky se dostal do Džórhátu, centra východního Ásamu a pak do necelý 100 km vzdálené Kázírangy.

Zoolog, který od mládí tíhne k vodě a vodní fauně, se podle slov v knize Hlasy džungle (1976) ocitl ve vysněném ráji. Do Indie se vrátil třikrát (1964, 1971, 1973), aby tu spolupracoval se zdejšími zoology na záchraně indického nosorožce a indického tygra, jímž hrozí při bezohledném lovu a neustálém extenzívním využívání indické přírody (v Ásamu pro pěstování čaje) vyhubení. Veselovského pozorování a vědecké práce přispěly k úspěchu neutuchajícího úsilí R. Banerdžího, když se v roce 1974 Kázíranga stala národním parkem.

Veselovského kniha však nevyznívá nijak optimisticky. Úvodní kapitolu například nazval Soumrak nad džunglí, v závěru pak smutně konstatuje: „Motivací k napsání této knihy nebyla jen láska k přírodě, ale zároveň i zlost na ty, kteří se ani nenamáhají pochopit tak jednoduchý fakt, že bude-li přístup člověka k přírodě nadále tak bezohledný, musí to nutně vyústit v přímé ohrožení existence celého lidstva.“

Díky lenochodům do J. Ameriky

Úspěch pražské ZOO v chovu lenochodů přivedl Zd. Veselovského do Venezuely. Díky tamějším přátelům se mu nabídla možnost pozorovat tropickou faunu žijící na nekonečných pláních llanos, v rovinách kolem řeky Orinoko a jeho přítoků. Poznal ráj ornitologů jaký představuje nevelký Ptačí ostrov (Isla de Aves) v Karibském moři (600 km od pobřeží Venezuely). Z mětsa Maturin zajel do Caripe, v jehož blízkosti se nalézá Jeskyně lelků a na vlastní uši si poslechl již Humboldtem popisovaný ohlušující křik zde žijících lelků jeskynních.

Pozoroval inii amazonskou (sladkovodního delfína) v řece Apura a vypravil se na horní tok Orinoka. Za kachnami bystřinnými zaletěl do Méridy a odtud vystoupal do čtyřtisícových výšek východních Kordiller. Jako host antropoložky dr. Inge Goetzové se vydal do pralesů Guyanské vysočiny. Aspoň z letadla zahlédl největší vodopád světa Angel a prameny Orinoka.

Při pozorování zvířat v pralese se Zd. Veselovskému podařilo fotografovat jaguára: Měl jsem šťastný den a jaguár po ranní hostině pohodlně ulehl na sluncem ozářenou mýtinu a oddal se siestě. Samozřejmě jsem ho pilně fotografoval, i když jen na zbytečky filmů, které jsem předtím marnotratně vyplýtval na jeho pobyt ve stínu. Mé tiché proklínání sama sebe. Mé tiché proklínání sebe sama i horečné cvakání závěrky upozornily jaguára na mou přítomnost. Byli jsme od sebe vzdáleni jen deset metrů a dívali jsme se navzájem do očí. Můj posed nebyl žádnou ochranou, ale pušku sebou nenosím, a tak zklamu ty čtenáře, kteří očekávají, že jsem pozvedl těžkou kulovnici, abych zachránil svůj holý život, nebo přinesl dámě svého srdce krásný jaguáří kožich. Nic takového se nestalo. Když jsme se na sebe dost vynadívali, z čehož jsem já měl rozhodně větší estetický zážitek, pomalu se zvedl a majestátním krokem vládce pralesa mi zmizel z dohledu.“ Navštívil misie Ocamo a Plantanal a poznával život Indiánů-Waiků, jejichž souhru s přírodou dodnes obdivuje.

Jako ředitel pražské zoologické zahrady navštívil Zdeněk Veselovský řadu dalších zemí. Poznal Střední Asii a marně toužil navštívit ussurijskou tajgu. V poslední době vedl poznávací zájezdy organizované Společností českých zeměpisců do Austrálie (1996) a Venezuely (1998)

• Veselovský Z.: Výlet do třetihor. Praha 1986; týž, Hlasy džungle. Praha 1976; týž K pramenům Orinoka. Praha 1988.

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri