Cestování vlakem (Postřehy z Indonésie)

Indonéské železnice nabízejí tři třídy – vlaky ekonomi, bisnis a eksekutif.

Nejlevnější je třída ekonomi, jízdné činí zhruba 100 Kč na 450 km. Do těchto vlaků se prodávají jízdenky v neomezeném počtu, místenky se neprodávají a tak je na každém cestujícím, zda si „urve sedadlo“. Vlaky jsou přeplněné, lidé stojí nebo sedí na zemi v uličkách, v noci cestující leží na rozprostřených novinách na podlaze a spí. Vlaky mají restaurační vůz, ale kdo se chce v restauraci občerstvit musí si do ní zajít osobně. Během jízdy vlakem ovšem nonstop prochází potulní prodavači občerstvení a všeho možného, ve vlaku je tak možno zakoupit plyšové medvědy, sim karty, čelenky s tajtrdlíkama, nůžky, šroubováky, spínací špendlíky a další podobné nezbynosti. Dále vlakem prochází téměř nepřetržitě armáda žebráků a potulných umělců. Někteří prodejci a žebráci dokonce i cestující v noci budí, co kdyby náhodou měl spící cestující zájem koupit si šroubovák, přece o šroubovák nepřijde jen kvůli tomu, že usnul.

Otevřená okna většinou nelze zavřít a naopak zavřená otevřít. Vlak často zastavuje a postává na mezích, do cíle dojíždí téměř vždy s několikahodinovým zpožděním. Brzdění vlaku vyvolává velmi nepříjemný zvuk, velmi dobře při cestě tímto vlakem poslouží špunty do uší. Ve vlacích není kouření zakázáno a tak tu téměř neustále někdo vykuřuje.

Ve vlaku je možné si za poplatek půjčit polštářek. Jízdenky se prodávají jen na jeden určitý vlak.

Středně drahé jsou vlaky třídy bisnis, vzhledově se ale od třídy ekonomi nijak neliší, při pohledu zvenku nelze poznat, zda se jedná o třídu bisnis nebo ekonomi.

Cena jízdného převyšuje o 150-200 % cenu jízdného ve vlacích ekonomi, tím je výše tohoto jízdného srovnatelná s výší jízdného v ČR. Ovšem kvalita přepravy touto vlakovou třídou není o 200 % kvalitnější než přeprava vlaky třídy ekonomi. Jediným rozdílem je, že počet míst je omezen a prodávají se jen místa k sezení. To ovšem neznamená, že lidé nespí v uličce na zemi.

Potulní prodavači a umělci procházejí vlakem také, při zastávce v nějaké stanici se jejich počet zněkolikanásobí. Během jízdy procházejí vlakem, ale opravdu nonstop, zaměstnanci vlakové restaurace a nabízejí jídlo (i v noci). Tudíž není nutné chodit do restauračního vozu. Polštářek se nabízí také a také za poplatek.

Jelikož jsem u svého sedadla měla utrženou opěrku na ruce a ruce jsem si mohla opřít jen o ostré železo a roztrhat si tak oblečení, ohradila jsem se proti tomu, proč platit za polštářek, který používám místo opěrky? Obsluha mi dala najevo, že buď zaplatím, nebo si roztrhnu oblečení. Do cíle jsme dojeli s několika hodinovým zpožděním a špunty do uší jsem musela také použít, vyplatí se tedy tak vysoké jízdné?

Nejdražším typem vlaků jsou vlaky třídy eksekutif. Nemají otevírací okna, ale mají klimatizaci, vlakem neprocházejí potulní prodavači a žebráci, do vozu smí nastoupit jen cestující s platnou jízdenkou. Ve vlaku jsou cestujícím zdarma podávány nápoje a občerstvení v neomezeném množství. Nevýhodou tohoto typu vlaku je cena. Ta o 100 – 150 procent převyšuje cenu třídy bisnis a dosahuje, a leckdy i převyšuje, cenu dopravy letecké.

Ceny vlaků třídy bisnis a eksekutif jsou o prázdninách (vánoce, ramadán, velikonoce) vyšší a to na každé trase o jiné procento a v jiném termínu. Dokonce jedním směrem jsou jízdenky dražší než směrem opačným.

Jízdenky lze zakoupit jen na jeden určitý vlak, při přestupování je nutné v přestupní stanici zakoupit jízdenku na vlak další. Na všech nádražích se platí za vstup na nástupiště pro doprovázející osoby.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Jízdní řády a informace

Jízdní řády vlaků bisnis a eksekutiv lze najít na internetu, a pokud nemáte k dispozici internet, nebo internetové stránky nelze otevřít (což se stává velmi často), či chcete někam docestovat vlaky ekonomi tak vás čeká toto:

Na všech nádražích jsou vyvěšeny odjezdy vlaků z daného nádraží a předpokládaný příjezd do cílové stanice a jméno vlaku. Vůbec jsem nabyla dojmu, že je zde důležitější, jak se vlak jmenuje, než odkud kam jede a v kolik hodin odjíždí. Informační kanceláře jsou sice na všech nádražích, ale informátoři vědí jen to, co je vyvěšeno. Jak jedou návazné vlaky ze stanic, kde vlak zastavuje, to se jen tak nedozvíte, informátor na takovouhle otázku většinou odpoví jen: „Nevím!“.

Leckdy je problémem i zjistit, v jakých stanicích vlak zastavuje a kdy do dané stanice dojede. Tak je cestující odkázán zcela na sebe, při přestupu zkrátka vystoupí v zastávce, kterou mu informátor poradil a bude doufat, že existuje nějaký návazný spoj do cílové destinace, a že nebude muset na něj čekat několik hodin a probdít tak noc na nádraží. Navíc je na mnoha nádražích informační kancelář na peróně a člověk potřebující informace musí zaplatit vstupné, za které se dozví leckdy velmi pochybné informace.

Mnohokrát jsem o jízdních řádech mluvila s místními lidmi, ale vždy jsem dostala tuto odpověď: “Oni nevědí, kdy ten vlak do cílové stanice přijede, protože vlaky mají téměř pokaždé zpoždění, tak nemohou říci, kdy jede návazný spoj!“ Na mou námitku, že mě nezajímá ani tak, kdy návazný spoj jede, jako jestli jede, nebo, kdy jede poslední, že se mi jedná hlavně o to, abych nemusela noc probdít na nádraží, Indonésané jen pokývnou prapodivně hlavou.

Pevné nervy pro cestování vlakem

Mé cestování s přestupem vlakem ekonomi dopadlo takto: V informacích jsem se zeptala, jak se do cílové destinace dostanu. Paní ochotně: „Pojedete tímto vlakem do Jakarty a vystoupíte na zastávce A, odtamtud jezdí vlaky, tam kam chcete!“

„A v kolik hodin vlak přijíždí do zastávky A?“

„V 04,00hod.“

„Jakto tamhle máte vyvěšeno, že vlak přijíždí v 02,00hod. na konečnou!“

„Ano, vlastně vlak je v zastávce A v 01,50hod.“

„ A pojede mi takhle brzy ráno něco dále?“

„ Nevím!“

„ A kdo to tedy ví?“

Paní 10 min telefonovala a výsledkem těchto telefonátů bylo toto:

„Ze zastávky A jedou vlaky, tam kam potřebujete až odpoledne, ráno Vám jede jeden vlak z nádraží B, ale tam musíte přejet MHD!“

„Ale tam, kam potřebuji jedou vlaky z Jakarty každých 20 min, tak to píší v průvodci!“

Na to paní neodpověděla nic. Nakonec, jak jsem cestou různým vyptáváním zjistila, že vlaky do mé destinace jezdí každých 15min. z konečné vlaku prvního, tudíž nemusím nikde dlouho čekat a ani přejíždět MHD z nádraží na nádraží.

Proč to v informacích nevěděli, je mi záhadou.

Závěrem nezbývá, než Vám popřát, pokud se rozhodnete po Indonésii cestovat vlakem, pevné nervy s železničním personálem a hlavně málo ztraceného času čekáním po nádražích.