Přinášíme informace z první ruky po šťastném návratu expedice Ruwenzori-Ituri. Milan Daněk a Alena Žákovská přivezli neuvěřitelné zkušenosti s úřednickou korupcí a zvůlí. Expedice byla finančně podpořena Expedičním fondem.
Milan Daněk a Alena Žákovská se v červnu vydali do Konga DR na expedici Ruwenzori-Ituri s cílem zdokumentovat život pygmejů Bambuti. Překročili hraniční přechod v Kasindi a v následujících dvou týdnech se pohybovali v oblastech North Kivu a Ituri. Dost pravděpodobně to byla první návštěva turistů z ČR v této oblasti od oficiálního ukončení války.
Pozor na úředníky
Během naší expedice jsme se naštěstí nikdy nedostali do bezprostředního ohrožení. Téměř každodenně jsme však byli vystaveni nemalým problémům, zejména v jednání s úředníky, ozbrojenci a celníky. Jejich svévole a ziskuchtivost nás připravila o mnoho času a peněz zejména na počátku cesty, kdy jsme neměli představu, jak se perzekuci vyhnout a alespoň částečně se bránit. Pro představu uvádíme několik příkladů.
Hraniční přechod Kasindi – zaplať a vypadni
Celníci v uniformách (bílé košile) nás odvedli do kanceláře. Tam nám svou důležitost patřičně demonstrovalo celkem pět úředníků – dvě ženy a tři muži. Šestý se po celou dobu jednání, které trvalo nejméně hodinu a půl, schovával pod stolem. Důvod pro nás zůstal neznámý. Úředníci byli v civilu, ale podle počtu a velikosti prstenů i náušnic šlo celkem jednoduše rozeznat jejich služební postavení – čím více zlata, tím vyšší hodnost.
Šéf po předložení našich pasů rezolutně prohlásil, že naše vízum (vydané velvyslanectvím Konga v Praze za poplatek 3000 Kč) je neplatné, neboť takové nikdy neviděl. Pasy založil do stolu a následovala prohlídka všeho, co jsme s sebou měli. Po vyprázdnění zavazadel si postupně nechávali předvádět, k čemu daná věc slouží (např. GPS, čelovka, flétna, zvláště je zaujaly skládací tyčky ke stanu… ). Poté jsme vyplnili formuláře a zaplatili každý 5 USD. Vydání potvrzení o platbě nám bylo odmítnuto se zdůvodněním, ať jsme rádi, že nám vrátí pasy.
Beni – fotka kozy za 300 dolarů
Při filmovaní kozy se na nás obořil muž, že máme jít ihned s ním, a zavedl nás na imigrační úřad. Zde nám bylo sděleno, že fotografování není povoleno. Požádali o předložení pasů, které okamžitě zabavili (a následně zadržovali více než 24 hodin). Atmosféra byla napjatá, snažili se nás zastrašit, chovali se k nám jako ke zločincům.
Zavolali překladatelku do angličtiny a jejím prostřednictvím nám sdělili, že turistika a fotografování v Kongu DR je možné jen po zaplacení 150 USD za osobu. Tato částka se nám zdála neúměrně vysoká a důvod vymyšlený.
Zaplacení jsme se bránili a požadovali navrácení pasů. Bylo nám sděleno, že pokud jim 300 USD nedáme, seberou nám kamery a fotoaparáty a můžeme jít nazpět. Telefonicky jsme požádali o pomoc našeho maďarského přítele Laszla Bezi, který působí v Beni jako velitel letiště MONUC v Mavivi, a českou ambasádu v Kinshase.
Ani příjezd Laszla neměl na počínání vedoucího úředníka vliv, telefonická intervence pracovníků české ambasády rovněž. Úředník nadále tvrdil takové nesmysly, jako že do Beni jezdí mnoho turistů a všichni platí tuto částku. Po konzultaci situace s ambasádou, která doporučila opatrnost a poplatek zaplatit, jsme se alespoň snažili dohodnout text povolovací listiny, ověřit uzemníplatnost a požadovat potvrzení o zaplacení. Byli jsme ujištěni, že již nikde jinde platit nebudeme a že taková listina bude opravňovat k filmování. Vyžádali si od nás fotografie a sdělili, že vyhotovení bude trvat do příštího dne. Pasy nám vydat odmítli.
Druhý den nám po dalším hodinovém čekání ukázali na počítači vyhotovený dokument. Francouzský text vyjmenovával naši plánovanou trasu Beni – Komanda – Irumu – Bunia – Mamlasa – Epulu, ani slovo však o povolení filmování a úhradě 150 USD. Jakékoliv doplnění textu dokumentu bylo odmítnuto. Potvrzení o úhradě nám po zaplacení 300 USD dali.
Pak úředník ještě požadoval zapůjčení naší mapy k ofocení. Trvalo to další hodinu a já po tu dobu zůstal sedět v kanceláři. Úředník si mě nevšímal a po nějaké době otevřel šufle, kam si předtím schoval od nás obdržené stodolarové bankovky. Zálibně se na ně podíval. Poté vytáhl papír a začal kreslit nějakou číselnou pyramidu. Domnívám se, že se jednalo o dělení částky mezi zúčastněné úředníky.
Později se ukázalo, že potvrzení nemá o pár desítek kilometrů dále žádnou váhu.
Perné chvíle na hranici v Kasindi
Celníci už předem měli informace, že jsme filmovali Bambuti v Mambase. Stejně jako imigrační úředníci nás teď považovali za kořist snadného zisku a zbývalo najít záminku, jak k výdělku přijít.
Jelikož jsme do pasu potřebovali výstupní razítko, nebylo možnosti než ho vydat. Ihned byl odebrán a zadržen. Následovala opět pečlivá prohlídka všech věcí, tentokrát i s odvedením Aleny do vedlejší místnosti k osobní prohlídce. Když žádná záminka nalezena nebyla, zaměřili se na techniku. Odmítli jsme ji vydat z rukou s odvoláním, že se jedná o majetek univerzity. Požadovali vydání filmů.
Tohle byly opravdu horké chvíle, neboť se jednalo o nesmírně cenný materiál, kvůli kterému jsme cestu podnikli. Nyní hrozilo jeho zabavení či pravděpodobněji vyžadování horentně vysoké sumy za jeho vydání.
Zachránila nás skutečnost, že celníci vůbec nerozuměli digitální technice. Naštěstí nás napadlo tvrdit, že filmy se nepoužívají a záznam je přímo odesílán do počítače, čemuž celníci uvěřili a vše dobře dopadlo. Pasy nám byly vráceny a byli jsme propuštěni přes hranici.
Pár dobrých rad
Při setkávání s další a další korupcí jsme nabyli cenné zkušenosti. Například je chybou sdělovat, že za předchozí vydané povolení jsme platili. Každý další úředník totiž uvažuje: „Ten přede mnou dostal, tak proč ne já“.
Naopak je velmi vhodné odvolávat se na někoho s autoritou. Postavení MONUC je pro tento účel dobré a mělo jistě na průběh jednání dopad. Pořídili jsme si barevné kopie povolení a dále je ukazovali namísto originálů, protože jejich případné zabavení nám nevadilo. Ačkoli jsme neunikli pozornosti žádnému z imigračních úřadů včetně těch v malých městech, razantní odmítání dalších poplatků fungovalo. Formuláře jsme sice museli i nadále všude vyplňovat, ale vydali jsme už celkem jen 2 USD.
Přesvědčili jsme se, že východ Konga DR je stále rizikovým územím. Zemi neomezeně ovládají lidé mající peníze (peníze = moc). Případný turista je vystaven svévoli úředníků a ozbrojenců. Přestože se jedná z hlediska poznávání přírody i života místních obyvatel o velice zajímavou zemi, kvůli míře nebezpečí a finanční náročnosti zatím není vhodná pro běžnou individuální turistiku.
Speciální fotočlánek o putování Milana Daňka a Aleny Žákovské a o životě pygmejů Bambuti vychází na Hedvábné stezce ve středu 18. července.
Tato expedice byla podpořena finančním příspěvkem z Expedičního fondu zřízeného Hedvábnou stezkou.
