Cestování v Kongu DR: drahá jízda na banánech

Milan Daněk a Alena Žákovská se v červnu vydali do Konga DR na expedici Ruwenzori-Ituri s cílem zdokumentovat život pygmejů Bambuti. Překročili hraniční přechod v Kasindi a v následujících dvou týdnech se pohybovali v oblastech North Kivu a Ituri. Dost pravděpodobně to byla první návštěva turistů z ČR v této oblasti od oficiálního ukončení války.

Cestování veřejnou dopravou

Veřejná doprava v našem pojetí na východě Konga neexistuje. Pohyb je omezen i pro lokální obyvatelstvo a podléhá důsledné kontrole. Jakýkoliv způsob dopravy je navíc neúměrně finančně nákladný.

K dopravě po městech a do blízkého okolí lze využít motorku boda – boda. Cenu je nutno smlouvat. Výhodou je, že řidič motorky může posloužit i jako „průvodce“. Jízda ve třech lidech není ničím neobvyklým (cena se neliší) a obdivuhodná je schopnost řidiče upevnit pomocí gumy náklad vzadu na nosič. V případě nezbytnosti můžete tuto dopravu využít i na větší vzdálenost. Cena se však neúměrně zvyšuje.

Cestovat lze i osobním autem – téměř každý, kdo je vlastní, nabídne placenou taxislužbu – velmi omezeně minibusem a na korbě nákladního auta. Technický stav všech aut je žalostný.

Porucha každou chvíli

Situaci, kdy se během cesty řešila nějaká technická porucha, jsme řešili téměř v 50 procentech případů! Cena v rozmezí 1-2 USD za 10 km je, s přihlédnutím ke kvalitě a spolehlivosti, neúměrně vysoká, a to i ve srovnání s lokální cenou jiných služeb či potravin. Cestování se tak stává pro místní chudé obyvatelstvo velice těžce dostupným.

Z menšího města vyjíždí daným směrem většinou pouze jedno auto a čekání na odjezd je řádově v hodinách,může trvat den i více. Platí se předem, jména pasažérů se zapisují (před odjezdem se čeká na příchod imigračního úředníka, který provádí kontrolu dokladů) a vlastní cesta neposkytuje žádné pohodlí. Na korbě s nákladem (cestovali jsme na autech plně naložených banány či palmovým olejem) se sedí ve výšce zhruba tří metrů, což poskytuje dobré příležitosti k pozorování okolní krajiny.

Konžské silnice

Místní silnice jsou pouze štěrkové, a to včetně těch hlavních. Jejich stav byl však o mnoho lepší, než jsme čekali.

Silnice se zde dělí na čtyři kategorie: A dobré, B regulérní, BC regulérní pouze v období mimo deště a D špatné. My jsme se přesouvali po silnicích A a B a pro nákladní či terénní automobil zde nebyl žádný problém. Tedy s výjimkou spadlého mostu přes řeku Ituri u města Komanda ve směru na Mambasu. Pokračovat v cestě autem je nemožné, k přepravě osob i nákladu je však možnost využít převozu lodí.

Kromě špatného technického stavu dopravních prostředků a někdy i silnic je velkým rizikem také opilost řidiče. Zažili jsme jednoho v takovém stavu, že nebyl schopen nalít benzín nádrže. Naštěstí se jezdí velice pomalu, silnice jsou přímé a provoz minimální.

Tak co, troufli byste si jet do Konga DR? Sdělte nám své pocity v diskusi.

Pokračování o nehorázné korupci v Kongu čtěte na Hedvábné stezce v pondělí 16. července.

Tato expedice byla podpořena finančním příspěvkem z Expedičního fondu zřízeného Hedvábnou stezkou.