Toto je krátké povídání o výpravách do thajského pralesa. Překrásné, divoké, uchvacující džungle. Návykové natolik, že jsme se ji rozhodli obdivovat i s dvěma dcerami ve věku dvou měsíců a necelých čtyř let.
Co je to zase za neodpovědné šílence?
Je možné, že mě někdo bude považovat za šílence. Setkávám se s tím poměrně často. K cestování s dětmi jsme se svobodně rozhodli. Nebylo to rozhodování lehké. Překonali jsme (a překonáváme stále, hlavně já) spoustu obav a pochybností, stále čtu, poslouchám a pozorně v sobě zpracovávám nejrůznější názory. Ale nakonec jsme přijali tu nesmírnou odpovědnost a práci navíc výměnou za radost, legraci a ten nepopsatelně příjemný, hřejivý pocit „spolubytí“, které při cestování s našimi dětmi máme. A zjevně ho mají i naše děti. A to je pro nás důležitější než všechno ostatní.
Naše děti do pralesa patří!
Než jsem poprvé viděla prales, měla jsem o něm dvě základní, idealistické představy. První byl ten snový, zelenozelený Rousseau z obrazů. A druhý naopak jakási kompilace všech drsných a strašidelných příběhů o zákeřně útočících hadech, tygrech a pijavicích, dusnu, vedru a bahně, nebo něco obdobně nelákavého a hrůzu vyvolávajícího.
Od té doby jsem se přece jen posunula o něco dál. Jasně, že po džungli lehkomyslně neběhám v sandálkách a minišatech, ale na druhou stranu nevidím krvežíznivé zuby za každým listem vedle betonového chodníčku před informačním střediskem u vstupu do národního parku.
Před našimi výlety, které popisuji v tomto článku, jsme už v pralese byli. Navíc ani Kaeng Krachang ani Khao Yai jsme loni v únoru a březnu nenavštívili poprvé. Zhruba jsme věděli, co nás čeká (i když prales je pokaždé jiný), týká se to spíše zázemí – stravování, ubytování atd.
Nové ale bylo mít s sebou miniaturní Lolu, které byly teprve necelé 2 měsíce. Dále s námi byl pochopitelně můj muž David, to je ten, co to skoro vždycky vymyslí, ale taky zařídí, Kája, které bylo těsně pod čtyři roky, a zúčastnila se již několika pralesních výletů dříve. A naši kamarádi David, Lonika a pětiměsíční Miky.
Vše to začala takto: NIKAM NEJEDU! Večer před prvním výletem jsem při pohledu na vrnící Lolu, která na mě vážně hleděla tím dojímavě roztěkaným pohledem malého miminka, zpanikařila. Jeďte sami, to je nesmysl, co tam budeme dělat? Jak to zvládne? A jak to zvládnu? Kam nacpu plenky? Atd., atd. Zkrátka přiznávám, že jsem se pokusila o sabotáž celé výpravy. Ale můj muž, jako obvykle, vytrval a odkýval pomatené matce obrovský batoh nacpaný nezbytnými zbytečnostmi od pudrů na opruzeniny po kombinézku proti mrazu (sic!) na spaní ve stanu. Podotýkám, že jsme jeli na dva až tři dny. A měli jsme pronajaté auto (cestování s dětmi bývá často finančně náročnější, než jsme byli zvyklí jako batůžkáři s minimálním rozpočtem).
Poprvé, ale rozhodně ne naposledy
Následující den, po nákupu dalších zásob (!), jsme se všichni nasoukali do pickupu a vyrazili směr Kaeng Krachan. Jde o největší národní park v Thajsku, doporučovaný hlavně pro pozorování ptáků, ale žijí zde i tygři, leopardi, sloni a spousta jiných zajímavých živočichů. Podobně jako jiné thajské parky nemá mnoho značených a udržovaných cest na pěší túry (podle mých zkušeností Thajci většinou po pralese nechodí, oblíbené jsou spíše hlučné víkendové pikniky v kempech – o víkendu jsme zažili kemp nacpaný do posledního místečka, v neděli večer jsme v něm už ovšem byli jediní). Výhodou je, že jste v pralese zpravidla úplně sami a můžete nerušeně objevovat jeho kouzla.
Zázemí tohoto parku je omezené, ale dostačující. Lze tu kempovat na několika místech, k dispozici jsou studené sprchy, WC a někdy (spíše o víkendech) se i vaří základní jídla v malinké restauraci. Lepší je nějaké základní potraviny mít s sebou. Velkou výhodou cestování s úplně malým miminkem je, že se vlastně pouze kojí.
Do parku lze vjet autem po udržované, prašné cestě (pickup se jeví jako ideální pro sjetí i strmých úseků plných výmolů a přejetí několika brodů, je dle našich zkušeností lepší než jeep, navíc z korby můžete sledovat i cestou prales, což se starší Káje hodně líbilo). Jezdí se v intervalech, to znamená v určité hodiny jedním a v další opačným směrem. Vstupenky do parku se kupují v headquarters (ředitelství parku), které neleží u vjezdu do parku, ale pár kilometrů stranou. Bez nich vás dovnitř nepustí a hlídač závory vám je ani neprodá. Museli byste se vracet a hrozí, že propásnete čas, kdy je možné do parku vjet.
Stanovat je možné buď v dolní části parku, nebo je zajímavější proniknout hlouběji do pralesa (asi 1 hodina pomalé jízdy) a využít vzdálenější tábořiště, ze kterého je blíž do výchozího bodu lepších treků. Na mé naléhání jsme zvolili chybně kemp blíže ke vstupu do parku (zdál se mi strategicky výhodnější pro případný úprk nebo výjezd pro další balíček plínek). Ale i zde je možné vidět přímo od stanu barevné ptáčky a motýly a pozorovat opice. Navíc je nedaleko lizu (místo s minerály, kam pravidelně chodí třeba i sloni) a těsně před vjezdem do kempu je umístěna provokativní cedule s nápisem „LEOPARD HABITAT“.
Spaní ve stanu s malými dětmi
Jedna z mnoha věcí, kterých jsem se zbytečně obávala, bylo spaní s tak malým miminkem v pralese ve stanu. U Káji se nadšení z takového způsobu spaní dalo předpokládat. I Lola však spokojeně ležela na načechraných spacácích a naprosto uchváceně pozorovala namodralé světlo a vánkem rozechvívaný šusťák. V noci je stan v džungli ideální – všechno zvenku intenzivně slyšíte, cvrkání, kvičení, čmuchání, dupání, křupání a lámání větví a stromů, v určitých fázích noci hlučnější, jindy tlumenější a nad ránem fascinující zpěv gibonů. Jste součást a úplný střed vesmíru, který se rozlévá do nekonečna okolo. V takových chvílích už strach necítím, připadám si naopak úplně bezpečně, povzneseně. A co se týká naší klidné Loly, noc probíhala naprosto stejně jako obvykle. Když dostala hlad, zakňourala a máma byla blízko a s ní jídlo a teplo, takže žádný důvod ke stížnostem nebo obavám.
Co se týká procházek pralesem: Lola se schoulila do šátku, který jsem měla uvázaný na břiše (i přes horko a dusno, je kvalitní šátek vzdušný, miminko se mi v něm nazapařilo ani nepřehřálo a spokojeně spalo). Na zádech jsem si nesla batůžek a v něm zmiňované plenky atd. Poprvé byl těžký, ale při dalších a dalších vycházkách se jeho obsah zmenšoval a nakonec byl zredukován na pár opravdu zásadních věcí (jako je voda nebo třeba repelent). David si naložil foťák a krosničku s Kájou.
A pak už jsme jen chodili a koukali. A hekali pod tou tíhou, ale i obdivem a nadšením. První trasu jsme ještě nervózně proběhli, aby Lola celou dobu spala, ale pak se ukázalo, že není třeba spěchat. Je mnohem lepší se i zastavit, šátky rozložit, Lolu a Mikyho vybalit (a přebalit) a nechat protáhnout a rozkoukat. A s Kájou se osvěžit v řece, prohlédnout detailně mraveniště nebo pidiorchideje na okolních stromech.
Je jasné, že trasu a délku treku přizpůsobujeme vždy dětem. Proto se taky občas střídáme a vyrážíme na delší nebo náročnější výlety samostatně, druhý z nás hlídá děti v kempu. Proto s sebou nosíme „lehké“ hračky, třeba pexeso, a Kája miluje obrázky a čtení o zvířatech z průvodců a příruček. Také má blok a několik pastelek a všechno si zakresluje. Opravdu se ale osvědčují nejvíce klacíčky a kamínky na opice.
Náš první výlet s Lolou do pralesa byl sice ještě trochu hektický. Ale nejdramatičtější okamžik byl paradoxně, když mi při čekání na ostatní v horním kempu došly plenky (cha cha) a zároveň si Kája vzpomněla, že chce na záchod, v jedné ruce jsem tedy držela Lolu s holým zadečkem (velmi nebezpečné) a druhou jsem přidržovala Káju nad špinavým asijským záchodem.
Spoustu věcí nepotřebujeme
No a jak to bylo s tou vložkou do podprsenky? To jsme přebalovali mimina na hezké, nízké travičce a libovali si, jak nám to všechno pěkně jde a zvládáme to. A Loni zcela vážně vyslovila tuhle otázku a já dostala záchvat smíchu, z absurdnosti té situace, o tom se na tomhle místě asi moc lidí ještě nebavilo. Při cestování (nejen do pralesa) totiž zjišťuju, kolika (materiálními) věcmi se nadbytečně zatěžuju v běžném životě. Třeba právě v souvislostmi s dětmi vnímám docela silné tlaky na nakupování dalších a dalších „nezbytností“, ale většinu toho, co miminko opravdu potřebuje mám přitom u sebe.
Pijavice, komáři a studená voda
V pralese zažijete pokaždé něco jiného, například v Khao Yai jsme už byli čtyřikrát a z toho s pijavicemi jsme se potkali jen jednou. Proti pijavícím je možné přímo v parku zakoupit látkové návleky, které se nazují do bot a přetáhnou přes kalhoty, sahají přibližně pod kolena, Káje pod zadeček. Jsou bílé, dokud v nich nevkročíte do pralesa, výhodou této barvy je, že na nich lze pijavice snadno zahlédnout a shodit ve chvíli, kdy teprve šplhají vzhůru. Na pijavice pomáhá také nastříkat se repelentem – v Thajsku jsme používali přírodní repelenty s voňatkou (citronellou), kromě jiného příjemně voní.
Podobně s komáry jsme se v době, kdy jsme v parcích byli, významně nepotýkali. Každopádně stan jsme měli stále uzavřený, větrali jsme přes moskytiéry. Vždy do pralesa chodíme s dlouhými nohavicemi a rukávy a s pokrývkou hlavy. Jednou nám do stanu – uzavřeného – vtrhli makakové. Stan si otevřeli. Uvnitř jsme pochopitelně nenechali nic, co by je apriori mohlo lákat (například jídlo). Přesto našli vlhčené dětské ubrousky, které rozházeli po kempu, a Davidovi zkušeně rozšroubovali plastový vodácký sud a prokousali lepení na loď.
Sprchování jen v ledové!
Jako nejsložitější se ukázalo sprchování – ve studené vodě přímo z říčky. Ale pravda, že tohle je hodně subjektivní a tato část mého textu zřejmě neprojde Davidovou cenzurou. Pokud se jako já rádi sprchujete v oblacích páry, snad pochopíte. Navíc večer se v pralese může výrazně ochladit. A nemusí v umývárnách vždy fungovat osvětlení (které stejně na sebe láká tučné můry a jinou havěť). Proto jsme se snažili sprchovat ještě za světla a rychle. S Kájou, která má ke studené vodě podobný vztah jako já, jsme vymýšleli různé zábavné formy sprchování – například jsme ledovou vodu napouštěli do misky a nejprve jsem polévala já jí a pak mi to ona mohla vrátit (a s jakým nadšením). Lola studenou vodu myslím ani nezaregistrovala.
Po prvním výletě do Kaeng Krachanu jsme již naprosto bez pochybností vyrazili na deset dní do Khao Yai, což je národní park severovýchodně od Bangkoku. Zde jsme zčásti spali ve stanu a částečně ve velmi pohodlných bungalovech, které je nutné objednat dlouho dopředu a nejsou nejlevnější, stan mi proto připadá bezkonkurenční. V tomto parku je více tras, mají různou délku, některé jsou lépe průchozí, jiné hůře (spadané stromy, matoucí chodníčky vyšlapané zvířaty). Parkem vede i několik asfaltových cest, přímo z auta jsme opakovaně v podvečer pozorovali slony. Nejdelší trek jsme šli asi 3.5 hodiny.
Obvykle chodíme bez místního průvodce, ale je možné si ho najmout, ukáže a vysvětlí spoustu věcí, o kterých jako laici nevíme. V Khao Yai jsou běžní makakové, ale i giboni, přímo v kempu dikobrazi (v noci mi očuchával hlavu přes stěnu stanu), jeleni (sambarové a další), viděli jsme ale třeba i krokodýla anebo medvěda. Žijí tu i levharti a několik tygrů (příběhy o útocích lidožravých tygrů v Khao Yai si v headquarters ale raději přečtěte až na závěr návštěvy parku). Děti zvládly i druhý výlet bez problémů.
Od té doby uběhl rok a právě jsme se vrátili z pralesů střední Ameriky, ale o tom snad v jiném článku.
Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Pěkný článek! Zrovna přemýšlím, s jak malým dítětem se dá vyrazit do JV Asie,… Klobouk dolů, vypadá to, že se dětem přizpůsobíte a ještě si všechno užijete. Jak snáší malé děti dlouhé cesty letadlem, klimatizace, horka, tropické slunce apod.? Ještě nevím, zda půjdu (zanedlouho) s vlastním dítětem podobnou cestou, nebo budu „opatrnější“, ale dík za sdělení zkušeností a případně prostor pro diskusi…
Dobrý den,
jsem ráda, že vás článek zaujal! Jeden z důvodů, proč jsem ho psala, bylo ukázat, že cestovat s dětmi jde, i třeba do thajského pralesa.
Nejprve k dotazům Martina:
V prvé řadě musím napsat, že jsem velice vděčná za to, jaké děti se nám narodily. Obě holčičky cestují rády a nepozoruji na nich, že by je cestování nějak omezovalo, spíše naopak. Je to jednak tím, jaké jsou, a také proto, že se všichni snažíme při cestování sladit, s tím, že prioritou jsou právě holky. Všichni chceme být hlavně spolu a pak je jedno kde…Snažím se být ohleduplná a v tomto směru bych byla ochotná se cestování – v případě, že by děti cestování nesnášely dobře – vzdát. V prvé řadě by měl rodič, který má ke svému dítěti asi nejblíže, odpovědně zvážit, co právě jeho dítě zvládne…A ke konkrétním otázkám: letadlo – dobré jsou noční lety, které děti prospí, pak je celá řada lehkých a skladných možností (jde často o co nejúspornější – lehká, malá a snadno nositelná – zavazadla) jako jsou blok, omalovánky a pár pastelek, IPOD s pohádkami, dětský časopis, tkanička na vázání nejrůznějších uzlíků aj. Klimatizace – často horší než horko – nejraději nepoužívám, ale pokud je vyhýbáme se přímému průvanu, pamatuju si, jak jsme v nějakém autobuse ucpávali průduchy, které nešly regulovat, toaletním papírem. Horko – přizpůsobím program dne a největší horko trávím ve stínu a v chládku, ven chodíme buď brzy ráno nebo později odpoledne, často je dobré sledovat, jak mají den rozvržený místní. Tropické slunce – kloboučky samozřejmě (nejlépe přitlouct hřebíčkem, obdobně jako když si moje tehdy pětiletá babička snažila pro krásu kladívkem přitlouct mašle k hlavě…:) Ale mám dojem, že vzhledem k tomu, že jsou naše děti od malička zvyklé pohybovat se i v tropech, jsou na horko už nějak zvyklejší…
LG
Ahoj Lucie, díky za odpověď(-i). V zásadě souhlasím s principem cestování do oblastí s kalkulovaným rizikem. Thajsko není vysoce rizikové s malárií, dětem jste se přizpůsobili. Trochu mne zarazil dvouměsíční věk… zdá se mi to trochu brzy podnikat jakékoliv náročnější akce, nejen v tropech. Můj limit pro cestování potomka je 6-9 měsíců, v okolí mých známých je vícero česko-indonéských manželství a minimálně ve dvou případech z nedávné doby takový prcek prožil několikatýdenní pobyt na Jávě bez potíží…i když ne v pralese… dvou měsíčního bych ale já nebral. Na místě je asi též obava z horečky dengue… No, za necelý rok se snad podělím o zkušenosti. Právo cesty za babičkou se nedá ani malému dítěti upírat 🙂
Martine, poprvé jsme do Thajska se starší Kájou také jeli až v 11 měsících (kvůli mým obavám). S druhorozenou Lolou jsme už byli asi otrlejší, navíc byla hnusná, šedivá pražská zima, chřipky a rýmy všude okolo…takže se nám zdálo sluníčko a moře přece jen příliš lákavé. A mám i kamarády, Čechy, kteří v Thajsku žijí a rodí, zdravé a krásné děti:) Přeju vám šťastnou cestu za rodinou!
Zdravím Martine.
Sice už je to přes rok cos tu psal ale i tak doufám že se tě dovolám:-)Zmiňuješ že máš známé čecho-indonésany, a že do indonésie často jezdíš.
Ráda bych se tě proto zeptala, jak se díváš na cestu s 1,5 ročním dítětem do indonéských končin?
V lednu nebo únoru se chystáme s manželem do indonésie, ale manžel chce dcerku nechat doma, já jsem opačného názoru a ráda bych ji vzala ssebou a článek „S plenkou pralesem“ mě jen v mém rozhodnutí utvrdil, ale přeci jen Thajsko není indonésie, tak bych byla moc ráda a vděčná, kdybys mě v tomto směru trošku s idonésií obeznámil.
Předem děkuji a přeji krásné cestování.
Nemusis se prehnane obavat, ale zvolil bych max. 2 oblasti, zadne komplikovane putovani. Ja se nakonec chystam az na konci zari, to bude Adamovi 15 mesicu. Mezitim byli dalsi „znami“ s detma v Indonesii, 1,5 roku je urcite vhodnejsi, nez cestovat s novorozenetem. Cesta letadlem s malym neposedou obnasejici 20 hodin muze byt slusny zazitek 🙂
To je věc názoru, já osobně upřednosnuji cestování s co nejmenším dítětem, pro mě to značí i menší rizika, viz. dítě je plně kojené, na nic nesahá, věci které dává do pusy se dají velice dobře regulovat, u rok a půl starého dítka je riziko obrovské, všechno strká do pusy, neustále padá na zem, má špinavé ruce atd. Sama mám dvě dcery ve věku 4,5 a 2 roky, žijeme v Malajsii a cestujeme po JV Asii každý měsíc. Tento jsme právě byli v Indonésii. Jsem ve třetím měsíci těhotenství, dítě se narodí tady a určitě s dvouměsíčním prckem už hodláme jet na Borneo (už máme zakoupeny letenky :o))
Článek je super! Jsem ráda, že nejsme jediní „exoti“ :o)))
Ahoj, ráda bych se zeptala na zkušenosti s ročním dítětem na Bali, případně s jakýmkoli dítětem kolem tohoto věku 🙂 S dcerkou jsme již absolvovali plachetnici ve čtvyřech měsících a všechny možné dovolené po Evropě, ale mimo evropu ještě ne. A bued tam horko. Navíc jsme si zajistili ubytování jen na 4 noci z třech týdnů, co tam budeme, že se pak zařídíme dle situace. A hned mi napsali, že tam nemají dětskou postýlku, bez které nedáme ani ránu, spinká krásně, ale jenom v ní, u nás je vzhůru a chce si hrát…Máte-li kontakt na někoho, kdo zkušenosti má, psal jste o česko- indonéských manželstvích, budu ráda za kontakt. Manžel tam byl již několikrát po všech ostrovech i na moři plachetnicí kolem, ale já ještě ne s malou 🙂 díky Marie
Je to váš životní styl a já vám moc fandím. Asi se musíte některým příspěvkům v diskusi zasmát.Moc jsem nepochopila ten dotaz na vybavenost vaší lékarničky, proč to bylo pro tu paní tak důležité. Vaše děti přejímají váš životní styl a určitě jsou šťastné.
Hezký večer
Ahoj, s dětmi cestování nekončí, to je fakt. Na druhé straně není třeba nikam pospíchat a několik let prožitých mimo dálavy neznamená v životě rodiče žádnou nenahraditelnou ztrátu (zvlášť když se rozhodl být rodičem). Času na cestování je vždy dost a dokonce někdy méně znamená více, jak všichni dobře víme. Podle mého názoru skutečně nemá exotika a pro malé dítě žádný význam, naopak rizika jsou značná. („Obyčejný“ cestovatelský průjem úplně stačí, nemá smysl se dohadovat o malárii apod….) Krásné prostředí (včetně nejrůznějších dobrodružství) mohou vynalézaví a mírumilovní rodiče s trochou pokory připavit dítěti i doma. Proč pohrdat cestováním třeba po Šumavě a jiných nádherných místech v okolí? Myslím, že by dítě mělo svět poznávat postupně, od nejjednoduššího ke stále složitějšímu (přiměřeně jeho přirozenému vývoji), od nejbližšího k nejodlehlejšímu… J.
Dobrý den Jano, pro dítě je přece důležitý šťastný rodič! Naše rodina je zvyklá cestovat, kamkoli (třeba i do lesa za plotem naší zahrady), vyhovuje nám to, všem. Někomu jinému zase svědčí něco jiného. Chtěla jsem ukázat, že to třeba jde i takhle.
A mimochodem – osobně mám mnohem horší zkušenost s nemocemi dětí tady v Čechách. Kombinace ponurá zimní Praha ovoněná smogem, huhlající sousedi a (sic!)mateřská školka uprostřed (řekněme února, ale je to téměř jedno), kdy se ve školce snižuje počet dětí na minimum a dítě vydrží ve školce často jen pár dní než zase chytí něco nového, ještě zajímavějšího, než právě prodělalo, mi připadají „rizikovější“ než popisovaná výprava do tropického pralesa.
Nechapu, co ma male miminko z toho, ze ho vezmete do pralesa. Nic si z toho pamatovat nebude a stejne tak dobre si muze „uzit“ v ceskych lesich. Nehlede na dlouhe presuny letadlem, casove posuny, hrozici infekce ( i pres vasi snahu udrzovat si stan stale zavreny se vam to stejne nepodarilo ), nizkou hygienickou uroven. Nemluve o ockovani, ktere tak male miminko nema, a jeho nevyvinutem imunitnim systemu. Prijde mi to jako dost velky hazard cestovat s miminkem do oblasti, kde kazdy rok zemrou tisice deti na prujmovou dehydrataci zpusobenou „banalni“ E.coli, jen proto, ze se jim vcas nedostane lekarske pece.A to nemluvim o virovych hepatitidach apod.Ani ctyrlete dite proste neuhlidate, aby peclive dorzovalo hygienu. Ale abych jen nekritizovala, urcite jste na tohle vsechno mysleli, tak by me zajimalo, jak jste meli na takovou cestu vybavenou lekarnicku.A jak byste resili napr.situaci, ze by miminko onemocnelo prave akutnim vodnatym prujmem?Tady asi aktivni uhli moc nepomuze… V nasi rodine jsme resili pred nekolika lety podobnou situaci – zda letet s nekolikamesicnim ditetem do Indie. Slo o pracovni cestu s ubytovanim ve ctyrhvezdickovych hotelech, takze situace byla v mnohem dost odlisna od te vasi, ale nakonec se neletelo nikam. Meli jste stesti a zrovna se vam nic nestalo, ale mohlo to dopadnout uplne jinak.
Dobrý den i Vám. Začnu asi od konce, ano, vždy to může dopadnout úplně jinak. A opravdu to vnímám hlavně jako DAR, že jsme s dětmi prožili už několik nezapomenutelných cest. Ohledně toho, co může mít miminko z cesty do pralesa – kde berete jistotu v tom, jak to takové miminko vnímá nebo nevnímá? Já nemohu říct, že to pro něj nic neznamená. Mohu mluvit jen konkrétně o svých dětech a o tom, co jsem s nimi prožila a prožívám. A vycházím jen z toho, co jsem schopna na nich pozorovat a vycítit, takže i tak je to dost omezené. Každopádně mne ani je to zatím od cestování neodradilo, spíše naopak. A zdraví – ano, to je velice důležité, ale pokud bych podléhala panice, nemohla bych ani do českého lesa třeba z obavy před klíšťaty nebo do MHD kvůli žloutence… V Thajsku například se v některých soukromých nemocnicích nedá péče o pacienta s tím, co jsem zažila tady, srovnat (úroveň je mnohem! vyšší). Takže pokud by se stalo něco tak vážného, jak popisujete, okamžitě bych vyhledala lékaře. Někdy je náš pohled na zdravotnictví v zahraničí hodně zdeformovaný a máme dojem, že nikde jinde než u nás se nám nedostane potřebné péče. A konkrétně: třeba před popisovanou cestou do Thajska jsme očkování konzultovali s tím, že nám bylo sděleno, že u plně kojeného dítěte je minimální pravděpodobnost nákazy zmiňovanou hepatitidou…A samozřejmě hodně přemýšlíme, kam s dětmi pojedeme – Thajsko jsme znali z několika předcházejících cest. Do Indie, kde jsme už také byli párkrát před narozením dětí, bych zatím s dětmi nejela. Zdravím vás, LG
No, jeste by me zajimalo, jak mate vybavenou tu lekarnicku…
Myslim si, ze srovnavat lymeskou borreliozu s akutnimi dehydratujicimi prujmy zpusobenymi E.coli se neda… Borrelioza je chronicka nemoc, jeji rozvoj je dlouhodoby a pri informuovanosti potencialnich pacientu je dobre zachytitelna v casnych stadiich, kdy zdaleka jeste nemusi zanechavat nasledky…Ale samozrejme, i v CR je opatrnosti na miste!
A co se tyce ceskeho zdravotnictvi, ackoliv na nej vsichni nadavame, je paradoxne na velmi vysoke urovni a dostupnost pece je nadstandartni. Rozhodne nechci tvrdit, ze v cizine se mi kvalitni pece nedostane, ale srovnavat Thajsko a CR…Sama se ve zdravotnictvi pohybuji, vim o cem mluvim.
No, stale si stojim za svym nazorem, ze cestovat s tak malym ditetem je zbytecne velke riziko…
Dobrý večer, onemocnění přenášená klíšťaty jsem uvedla jako příklad, nešlo o srovnání. Mým cílem bylo naznačit, že obavy souvisejícími se zdravím dětí mají rodiče kdekoli na světě. A je jen na nich, jak s nimi pracují. Navíc bohužel průjmy způsobenými E-coli přece onemocní i v Čechách ročně několik dětí…
A vy máte osobní zkušenost i s thajským zdravotnicvím?
Co se týká lékarničky – na průjmové problémy obvykle vozíme černé uhlí, endiaron a pro děti smectu. Kromě toho jsme na tropické medicíně dostali příručku, na co si v zahraničí v této souvislosti dávat pozor a jak případně postupovat. Tuším, že na výše popisovaný výlet jsme dostali i nějaká antibiotika, ale lékarničku do pralesa vytvářel společně se svou lékařkou můj muž David, který by tedy mohl být konkrétnější, ale momentálně je mimo Internet v severním Laosu. My jsme naštěstí nemuseli žádné dramatické situace řešit, ale myslím, že bych se ihned obrátila na lékaře, který v Thajsku v místech, kde se pohybujeme, v dosahu vždy je.
Zdravim,
zkusenost s Thajskym zdravotnictvim nemam, ale mela jsem moznost dlouhodobejsich pobytu v jinych zemich, kde jsem tamni systemy zdravotni pece poznala. Jak rikam, i kdyz je ceske zdravotnictvi casto tercem vytek, muzu z vlastni zkusenosti potvrdit, ze je plne srovnatelne se zapadni Evropou a co se dostupnosti tyce,ta je casto i mnohem vyssi nez v jinych vyspelych zemich. Samozrejme, ze i v Thajsku budou nektere vyborne vybavene nemocnice, ale otazkou je jejich dostupnost…
A co se tyce pripadnych nakaz, ktere tu byly letmo zmineny: a) malarie – tak ta se v Thajsku vyskytuje vsude, krome Bangkoku a znamych turistickych destinaci. Riziko se samozrejme lisi v jednotlivych oblastech, ale je tu.
b) je tu nekolik infekci, proti nimz se doporucuje ockovat pred cestou do Thajska – hepatitidy A a B, tyfus, japonska encefalitida a snad i meningokok. Tato ockovani samozrejme tak male miminko dostat nemuze. Nehlede na to, ze neni dostatecne kryte ani v ramci naseho standartniho ockovaciho kalendare – v Thajsku se napr. vyskytuje difterie ( zaskrt ) a spalnicky. A v neposledni rade je tu jiste riziko vztekliny…i kdyz to snad asi ne u tak maleho ditete.
Jde o to, ze male dite nemuzete pred cestou proti vsem temto nemocem naockovat a v tomto souhlasim s clovekem podepsanym jako Martin T. – cesta muze par mesicu pockat, prales nikam neutece, zdravi ditete je prednejsi a pokud muzu nejakym zpusobem predejit jeho onemocneni, udelam to…
V Thajsku malarie, s vyjimkou prihranicnich oblasti, neni. Z komary prenasenych nemoci se obcas vyskytuje dengue, coz by bylo pro dite asi opravdu vazny problem. thajske spickove nemocnice se nasim vyrovnaji /prekonavaji je/, thajske zdravotnictvi, jako celek, ne.
Katy,
asi po tom čase už mimo mísu, ale alespoň jako info pro ostatní chci jen říct, že mám osobní zkušenosti s lékařskými zákroky z nemocnice v Británii, v Austrálii, samozřejmě u nás a nepřímou zkušenost z Thajska, kde jsem běhal s kamarádem se zlomenou nohou.
A musím říct, že právě v Thajsku jsem viděl nejlépe vybavenou nemocnici za svých více než 30 let. A co se týče přístupu k pacientovi (i mně jako doprovodu) od lékařů i personálu, tak ten mi doslova vyrazil dech. Žádná „vyspělá“ země a její kultura se takto skvěle k lidem chovat nedokáže !!! Ale určitě mě někdo „zcestovalejší“ setře, že to byla náhoda :o)
Romeo (a Katy),
tohle mi taky nedá a musím připojit svou zkušenost, úplně stejnou, jako měl Romeo.
Taky jsem absolvovala vyšetření v Thajské nemocnici s kamarádkou a plně potvrzuji Romeův popis. Přístup k pacientovi, vybavení i rychlost se s českým zdravotnictvím nedá srovnat. Kam se na ně naše nemocnice (a hlavně zdravotníci) hrabou!
Určitě to tak nebude ve všech thajských nemocnicích, ale člověk si může zvolit, do které půjde. Věřím, že nemocnice, ve které jsme byly my, by pro mnohé místní lidi mohla být finančně neúnosná, ale pro evropana byla částka za ošetření zanedbatelná.
A ještě k tomu přístupu. Nejvíce mě tam nadchl fakt, že do ordinace běžně pacienta doprovází někdo z rodiny, v našem případě i pouhá přítelkyně. Je to tam bráno jako úplně běžné a myslím, že je to pro vystresovaného pompacienta velká opora, nehledě na praktickou stránku věci (překlad/sdílení informací atd.). Od té doby se tento postup snažím uplatňovat i v Čechách, kde to většinou spíš budí nechápavost a podezíravost doktorů…
Moc krásný článek a perfektní navazující diskuse.
Začátkem příštího roku se s manželem a dcerkou(1,5) chystáme do Indonésie a ráda bych se tě zeptala kde u nás sídlí Tropická medicína jak ji zmiňuješ ohledně příručky kterou Vám dali.
Předem děkuji a přeji krásné další cesty
Cestujeme s dětmi , ne s tak malými .Thajsko mi připadá úplně ideální.S našimi dětmi jsme navštívili 3 x Thajsko, Laos, Kambodžu a Vietnam.Trasu volíme svoji.Thajsko , včetně ostrovů máme projeté od shora až dolů.Přípravu na první cestu jsem protrpěla a měla obrovské obavy ze všeho.V té době bylo dětem /7 a 11 let/.Nenechala jsem se odradit pesimisty typu , že jsme blázni a vše je nebezpečné.Souhlasím s tím , že člověk musí být opatrnější, dbát na hygienu pokud to jde, být očkován a vědět , kde hledat pomoc /klíšťata v Česku – měla jsem 3x boreliózu my připadají nyní asi nebezpečnější/Letos jsme byli na 2 měsíce v Asii s dětmi , absolvovali trek v džungli, spali na stromech ,pluli po MEKONGU, potápěli se, spali na jezerech..ATD.Pokud maminka zvládá miminko,tak může být i v džungli.Národní parky v Thajsku jsou většinou přístupné a většinou bezpečné.
Jana
Podle meho nejste normalni. Malarii by takove dite rozhodne neprezilo. Ale jsou to vase deti..
Ačkoliv mám sám pochybnosti o cestování malého dítětě i přes velkou péčí rodičů, vždy je nutné opatrně vážit rizika. Riziko malárie v konkrétním thajském národním parku zřejmě nebude tak značné. Máme zda paralelu určitého rizika s klíšťaty, určitě byste nevytýkal (nevytýkala?) třeba návštěvu parku nebo lesa s kočárkem. Jde spíš o pocit, že by si rodič zřejmě měl cosi odříci, skoro bych řekla obětovat… přeci jen se může něco přihodit, co by se v lese nebo parku nestalo. Dítě nebude o nic ochuzeno, když pojede do tropů až po překonání nějaké kritické hranice. Přece jen, dítě se celých 9 měsíců vyvíjí v odlišném mateřském prostředí, doba po porodu je náročná na adaptaci na nové prostředí a ta podle mne trvá spíš měsíce než dny. A ty noční zvuky pralesa mateřské prostředí zrovna nepředstavují… No, všeho s mírou, jde jen o to najít správnou hranici, nebral bych to nějak kriticky.
Martine, ty mas dite?
Na přímou otázku nepřímá odpověď: mám i nemám. (Jsem otec čekatel 🙂
V této oblasti Thajska malárie není.
Ahojte, zasnu, jaka kritika se zde na cestovani s malymi detmi snesla. Myslim, ze nikdo ve clanku jista rizika nepopira, ba naopak. Dvoumesicni miminko je hodne male, ale dost velka rizika jsou i u nas. Ani thajske nemocnice se nedaji kritizovat v globalu, stejne tak jako se u nas nemocnice nedaji vychvalovat v globalu.
Lepsi spokojena maminka s mimem na dovolene v Thajsku, nez vystresla matinka s mimem v Cechach:-).
Někdy se také lze divit nebo žasnout nad kritikou normální diskuse… vždyť je to v normálních mezích… ty máš též svůj názor, tak nech žít jiné a opačné názory, pokud jsou vyjadřovány s rozumem. Sama Lucie má určitě svůj názor a nebude ho měnit díky tomu, že na její adresu zaznělo pár poznámek. Je dobře, že téma otevřela, ale nemusíme ho přece hned utnout s tím, že je vše přece jasné.
MartinT: „ty máš též svůj názor, tak nech žít jiné“
Usmevne, opravdu.
Dobrý den Lucie, dík za pěkný článek a naději, že s dětmi cestování nekončí! Co se diskuze týče, mám pocit, že máma věšinou správně odhadne co její děti snesou a že pro ty je stejně nejdůležitější, že jsou spolu s rodiči, v pohodě, a kolikrát jsou spokojenější v pralese, něž někde na sídlišti Praze… Přeju hodně štěstí na dalších cestách v zahraničí i doma 🙂
Ahojte,
Lucka popsala cestu do džungle s našima prckama přesně tak, jak si ji pamatuju, včetně pochybností a strachu o malé mimčo, velkého kroku do neznáma, pocitu zodpovědnosti, vzrušení z divočiny, atd. Za sebe bych ohledně cestování s malýma dětma řekl jen – proč ne? Ono není tak úplně důležité do jakého prostředí s nimi jedete, jako spíš jak to prostředí znáte a jak si uvědomujete (a jak moc si vůbec připustíte), že se většina věci bude podřizovat těm malým.
Pobyt v zahraničí s dětmi mi osobně příjde jako jedna z nejzodpovědnějších částí rodičovské role. Respektive jako test jak moc vlastně chápeme co je to být rodič. V exotickém prostředí jsme sváděni tisíci různými podněty a můžeme snadno podlehnout nutkání „vidět a zažít co nejvíc, když se sem třeba už nepodíváme“. Mimi je ale na prvním místě a právě v takovémto prostředí daleko více narážíme na všechny naše skryté touhy a nutkání, zjišťujeme co v nás vlastně je a učíme se zacházet nejen s našim malým, ale i sami se sebou.
Jinak těch 8 měsíců, co jsme s 3 až 11měsíčním Mikim prožili v Thajsku bylo dárkem pro nás pro všechny. Kdo zná Thajce ví, že jsou pořád usměvaví a v dobré náladě. A ač člověk časem zjistí, že je to částečně maska, přeci jen zůstává ze setkání s nimi hřejivý pocit – tady v Čechách by Miki neměl šanci zažít ani zlomek tolika úsměvů jako tam. Co víc si přát pro malé miminko, které právě přišlo na svět, je tady úplným nováčkem a těší se na život? Kolik miminek je u nás už od prvních dní obklopováno všudypřítomnou depresí?
Možná mám ale tento názor jen proto, že nejsem z těch, kdo si myslí, že první roky jsou pro malého prcka co se týká zážitků „ztracené“, protože si nic nepamatuje. Myslím si, že pamatuje. Ale tak hluboko uvnitř, že se ke svým vzpomínkám vědomě běžně nedostane. O to více ho ale ovlivňují po celý život – v dobrém i zlém.
pripajam sa k nazoru ze brat so sebou mimino je nezmysel, kedze si to naozaj pamatat nebude a len to komplikuje zivot, s tou starsou holkou je to ale u v pohode, ta bude mat aspon zazitok
inak neviem co je na tom k rozoberaniu, ked sa chce vsetko sa da a cestovat s detmi povazujem za samozrejme, ked niekoho bavi vlacit so sebou mimino nech s nim cestuje ale cisto z praktickeh hladiska je to zbytocne komplikovanie si zivota ked z toho to mimino beztak nic nema
btw. ta fotky tych holiek zo stanu je super, hlavne ten odovzdany pohlad starsej 🙂
No samozrejme, ze si to miminko z toho nic nepamatuje, vsak jsme do toho pralesa proto ani nesli. Ono ale miminko si nic nebude pamatovat ani treba z vyletu do ZOO nebo na Matejskou – a prece tam s nim chodime.
Jinak, jak uz bylo receno, v dane oblasti malarie neni a v dojezdu autem (3h) v Bangkoku jsou nemocnice, s nimiz se ty ceske nemohou rovnat (jak vim z dvou operaci, ktere jsem tam absolvoval; mimochodem doporucuji takovou soukromou nemocnici jako exkurzi, aby si clovek udelal jasnejsi predstavu o tom, jak na tom v Cesku se zdravotnictvim jsme).
Cestovani s detmi urcite mozne je, i s malinkymi, ovsem je potreba byt velmi opatrny a pocitat s tim, ze to je o dost drazsi a ze to vsechno dele trva nez obvykle.
Podotykam jeste, ze v Thajsku jsme byli tehdy 3 mesice a nejen ciste cestovne, mame tam zazemi atd. Vyjet si tam s miminkem treba na 2 tydny by bylo na zvazeni, jestli to ma smysl vzhledem k aklimatizaci a potrebnym pripravam atd.
Tatinek
přidávám názor psychologa. nejde jen o to, jestli si dítě bude něco pamatovat a případná rizika onemocnění (několikanásobně vyšší než v ČR) ale neméně zásadní je také psychický i fyzický vývoj dítěte až do věku 3let(!). Je to klíčová doba pro utváření zdravé integrované osobnosti a většina potenciálních problémů v budoucnosti pramení z různých frustrací a stresů z této doby. Je na velikou zváženou, jak 2 měsíční dítě takovou obrovskou změnu (všeho) vnímá (o to spíš že změna prostředí po porodu je drastická) a zda je mu to ku prospěchu. Jaké to mělo na vaše děti vliv nepoznáte tam a na místě, ale uvídíte v průběhu následujících let. jsem kritikem „skleníkové výchovy“, ale může se také stát, že efekt bude úplně opačný… Jednoduše všeho s mírou. Osobní názor – nechápu kde zůstaly mateřské pudy při podstupování takového rizika
Které rizika jsou ty problémové? Výše v diskusi bylo vysvětleno, že riziko malárie a dalších nemocí v dané oblasti není. Snadno dostupná byla také zdravotní péče na vyšší úrovni, než je ta v ČR.
V čem je tedy problém? V dlouhé cestě letadlem? V časovém posunu? Bylo by dobré být konkrétní, aby tato diskuse měla smysl, jinak to bude jen výměna předsudků.
A ještě by mě zajímalo, jestli ZZ někdy v Thajsku byl, jestli navštívil thajskou soukromou nemocnici a zda si článek a následné doplnění autorky v diskusi přečetl, než napsal svou poznámku o „ztrátě mateřských pudů“.
Jinými slovy, jestli ví, o čem mluví, nebo je jako mnoho českých doktorů, kteří mají o JV Asii představu z dob války ve Vietnamu.
A ještě by mě zajímalo, jestli ZZ někdy v Thajsku byl, jestli navštívil thajskou soukromou nemocnici a zda si článek a následné doplnění autorky v diskusi přečetl, než napsal svou poznámku o „ztrátě mateřských pudů“.
Jinými slovy, jestli ví, o čem mluví, nebo je jako mnoho českých doktorů, kteří mají o JV Asii představu z dob války ve Vietnamu.
Na vaši otázku mě napadá jediná odpověď – mé mateřské pudy zůstaly a zůstavají našteští přímo ve mě, přesně tam, kam patří (vlastně ani nevím, jak je odborně správně lokalizovat). Četla jsem o významu stability prostředí pro malé děti, ale dospěla jsem k názoru, že tím prostředím je šťastná „rodina“, ne konkrétní postel, pokoj nebo dům…
Jana a LG: Ahoj,chystam se v zime do Thajska,Laosu a Kambodzi..Jela jsem pred 10 lety horem do Laosu a dolu po Mekongu do Kambodzi a uz si tu cestu opravdu malo pamatuju,byla jsem tam tenkrat pres 4 mesice a nespechala jsem, ted mam malo casu a jeste s sebou 4 lete decko,potrebovala bych prosim nejake info kde nejlepe prekrocit hranice nebo letet..,odkud kam jet po Mekongu…..Moc by mi to pomohlo,tak nejaK videt za kratkou dobu to nejlepsi…Díky moc za kazdou radu Andrea
Takowý blázni ae je to zajímavý
Ahoj zapojim se taky do teto diskuse ohledne cestovani s detmi. kdyz bylo nasi male kristynce 7 mesicu jsme navstivili Bulharsko pak prirodu italie pak tunis a 2 krát egypt aby si zvykla. pote ve 4 letech jsme se rozhodli jen tak projet na 4 tydny thajsko a malajsii vse bylo ok.dalsi rok opet thajsko a malajsii kdy se mala kiki tesila nejen na formule 1 ale i na thajske polivky jidlo teplo a more takze i v 5 letech si toho spoustu pamatovala. letos od unora kdy jiz mela 6 se nemohla dockat jak moc se tesila a balila si sama veci jiz mesic predem , je tak chytra ze se sama rozhodovala co pro ni bude to nejlepsi si zbalit sebou desne nam pomahala a radila s organizovanim cesty letos probehlo i borneo a jak jiz bylo receno i v cesku te srazi auto kousne te kliste ci pes nebo se uda neco nebezpecneho o smrdute ovzdusi ostravska ani nemluvim diky toho mala kiki trpi laringitidou. kdo zna vi o cem to je.
proc to vse pisi ?? Jak uz bylo receno co cert letos nechtel hned po letosnim ubytovani naskocila u kiki laringitioda byli jsme na malem ostrove koh lanta a vyrazlili jsme da se rici primo z letiste do mistni nemocnice. spis to byla takova nouzova prvni pomoc postarali se skvele s maximalnim usili kdy konzultoval s mezinarodni nemocnici v phuketu dalsi postup zaridili prevoz sanitkou do 350 km vzdalene Bangkok phuket hospital dostala injekci s kortikoidy a kyslikovou masku doprovod v sanitce sestra a doktor vsichni byli napomocni usmivali se utesovali ze vse bude ok ze to neni ohrozeni zivota . kiki jela s kyslikovou maskoua a napojena na pristroje vse vzorne kontrolovali a zapisovali . pomoc byla vzorna kdyz mela stejnou nemoc tady tak nam doktor skoro vynadal co otravujem a ze mame dojet do nemocnice taxikem nebo mhd to me udivilo byl desne chytry a spis se vysmival nic takoveho jsme v thajsku nezazili o servisu v nemocnicic jen rici ze u nas jsme 100 let za opicema jak se servisem sluzbami a s pristupem k lekaru mame z tohoto i fotky jestli mate nekdo dalsi dotaz klidne me kontaktujte mailem na
ra******@se****.cz
a vice traba phot na http://www.photogalery.cz/photo jsou i fotky z nemocnice tak yvam volaji na pokoj a ptaji se jake jidlo si date na snidani pak na obed a co na veceri z restaurace v prizemi vyber z asi 20 jidel a vse donesou na pokoj dik vse platila pojistovna Marek takze pristi rok opet thajsko a malajsie tentokrat i s asi uz cca 7 mesicnim prirustkem a nebojte se toho….
Marku, napsal jste to zcela výstižně. Váš příspěvek by si měl každý přečíst. Mám naprosto stejnou zkušenost a názor na srovnání péče v Thajsku a u nás (nebo i jiných „vyspělých“ zemích).
Přijde mi, že většina lidí v ČR je už natolik zfanatizována NOVA médii, že umí jen papouškovat nesmysly, aniž by si něco prověřovala. Typické je rýpat do věcí, aniž mám vlastní zkušenost a objektivní názor. Přitom opravdu při srovnání Evropa s „rozvojovými“ zeměmi vychází na tom mnohdy hůř, hlavně co se vztahů a přístupu lidí týče.
Hezky den Lucie,
Jmenuji se Petra Lazakova – mozna si vzpominate – potkali jsme se na Radiozurnalu pri nataceni poradu Treti svet (tusim, ze o uprchlicich).
Rada bych se ted s Vami poradila – mame dvouleteho syna, na podzim bychom s nim chteli na mesic vycestovat. V uvahu jsou 4 moznosti. Indonesie (zrejme Java, Bali, Flores), Iran, Thajsko (+ cast Kambodzi, kterou jsme nevideli – Ratanakiri, Kratie), nebo jen samotne Thajsko.
Zatim mame pro jistotu zamluvene letenky do Thajska. Ale asi ze vseho nejradeji bychom jeli do Indonesie – stale ale vahame, jestli by to nebylo pro maleho moc narocne (presuny) nebo nebezpecne (malarie). Jakou zemi by jste nam doporucila – s ohledem na cestovani s 2,5 letym ditetem? A na kterou ze zminovanych zemi nejradeji vzpominate Vy?
Mockrat dekuji za odpoved!
Preju hodne zdravi a stesti cele Vasi rodince!
Petra
Ahoj Petro!
Mně se nejvíce líbilo taky právě v Indonésii, na Sulawesi, Togianské ostrovy a okolí Palu, s dětmi jsme tam ale zatím nebyli. Navíc jsem tam naposledy byla už téměř před deseti lety, takže se od té doby asi hodně změnilo. Bali by určitě mohlo být fajn. Ale na ostatních ostrovech mám pochybnosti, například kvůli malárii (resp. užívání antimalarik tak malým dítětem). Pokud cestujete poprvé, doporučuji vám proto spíše Thajsko, doprava, ubytování, jídlo, je dostupné kvalitní, s ohledem na malé děti. A lze tam najít i místa, krásná, bez davu turistů.
Přeju moc krásný výlet a třeba někdy naslyšenou v rozhlase:)
Nebojte se jet do Íránu. Právě jsem se ostamtud vrátil. Cestování s menším dítětem tam nemůže být žádný problém. Všude čisto, lékařská péče údajně na velmi slušné úrovni (nevyzkoušel jsem), a lidé tam mají děti velmi rádi. Budete středem pozornosti a jistě se seznámíte se spoustou místních.
V Iranu a cisto?! Taky jsem se vratila a s malym ditetem bych tam rozhodne nejela. Alespon ne se spanim v hostelech, vzdyt je tam vsude spina a prach. Pro dospele ok, ale dite bych tam fakt nevzala. Do Thajska ani Indonesie bych se s ditetem nebala, ale do Indie a Iranu bych ho nevzala. Ale co clovek, to nazor 🙂
Však nikdo nepíše, že doporučuje jet do Iranu s dítětem A PŘITOM spát v hostelech. To bych nedoporučoval ani v Thajsku nebo Indonésii. S dítětem je potřeba cestovat jinak než jako nezávislý student.
Ahoj vsem,
moc dekujeme za vsechny odpovedi! Pred tydnem jsme se uz definitivne rozhodli – na konci zari bychom meli letet do Indonesie. K rozhodnuti nam dopomohlo nekolik kladnych zkusenosti kamaradu a take skvela cena zpatecnich letenek Jakarta-Mnichov. Rikame si, ze kdyz zjistime, ze je to moc narocne, zustaneme delsi dobu na Bali (v lepsim hotelu) a budeme podnikat jen „fakultativni vylety“.
Kdybyste kdokoli z vas mel nejake napady, propominky, rady na cestovani s ditetem (zvlaste v techto koncinach), budeme za ne radi!
P.S. pro Lucii – az opet nastoupim do prace, budes urcite velmi vitanym hostem:-)
Hezky den!
Zatím vím od kamarádů, že se to dalo zvládnout… jedni cestovali s 9 měsíční dcerou po Jávě a Bali, druzí byli s 6 měs. synem na ostrově Belitung. Kdyžtak se můžu ještě pozeptat dalších z česko-indonéské komunity. „Lepší hotel“ mimochodem není podmínkou, stačí když je čistý – na Bali je lepší standard než jinde. Uvedené Togianské ostrovy by mohly být pěkné a vcelku bezproblémové… ovšem lékařská pomoc není úplně blízko. Možná severní Sulawesi – Manado a okolí (Bunaken). Hlavně asi cestovat v poklidném tempu a zůstat na 1-2 místech.
S kým letíte? Qatar, Emirates…?
Přemýšlím, zda se dá zarezervovat letenka pro zatím nenarozené dítě… 🙂 (Just kidding…zde přítomný psycholog nechť to nebere vážně.)
Hezky den Martine,
diky za povzbuzeni! Zatim jeste nemame promysleny plan cesty – ale az budeme vedet vic, radi se zeptame na konkretni veci. Myslis, ze bys nam mohl poslat email na tve kamarady (na ty, kteri cestovali po Jave a Bali)? Mohli by mit nejake tipy na ubytovani, dopravu… Jestli ne, nic se nedeje.
A ta letenka je s Emirates.
Ahoj Petro,
dobrá volba, myslím, že se nemáte čeho obávat.
v Indonésii jsem byla poprvé loni a uchvátila mě jednoznačněě nejvíce ze všech zemí, kde jsem zatím byla (z Asie m.j. Thajsko, Kambodža, Vietnam).
S dětmi je to, myslím, skvělá volba. „Bílých“ párů s dětmi jsme tam potkali spoustu a indonésané děti evidentně zbožňují 🙂
Mimobalinéský tip pro Vás: Gili ostrovy. Tam bylo dětí spousta. Malárie pokud vím, takhle blízko u moře nehrozí a je to tam úžasné, hlavně tedy kvůli podmořskému životu.
Ahoj Katko,
oprevdu diky za info – potesilo!:-)
Chci se jeste zeptat – ktery z Gili ostrovu by jsi doporucila (respektive – na kterem jsi byla?) Diky moc! Pekny den!
Byl jsem na ostrovech Meno a Air, oba byly celkem OK, ale nic, kvůli čemu bych byl nažhavený se vrátit… možná kvůli krásnému výhledu z Mena na Rinjani.
Nebojte se ani balijského zdravotnictví. Mému manželovi zašívali v nemocnici ránu na noze (porazil ho kluk na motorce), dezinfekcí nešetřili, vše se v pohodě zahojilo, jen s domluvou byl se zdravotnickými úředníky (ne s doktory) trochu problém, když jsem požadovala potvrzení pro pojišťovnu. Nikdo z nás neměl zažívací potíže, i když jsme jedli v „lidovkách“ na ulici. Pro děti je všude k dostání spousta hygienicky nezávadného ovoce, které se dá oloupat.
Na drobná ošetření je to v Indonésii OK, sám jsem také na Bali „položil motorku“, stálo to bolístku a šest stehů na holeni, ekvivalent cca 800 Kč mi pojišťovna (konkrétně Kooperativa) vyplatila zpětně bez problémů.
Na druhé straně jsem tam ležel s horečkou dengue ve velké nemocnici v Padangu a diagnózu mi stanovili až v předvečer propuštění, když už jsem vypadal relativně lépe a měl sílu odkráčet s batohem na letiště.
Dále bych si dával pozor na to, že lékaři absolutně nesdělují důvody navrhované léčby, jméno přípravku, který dávají (většinou je to nějaké antibiotikum, vitamín ap., v pytlíčku bez označení). Takže pozor, čím by případně dítko nakrmili…
Ahojte ,
na budúci rok uvažujeme okrem iných ciest, jednu absolvovať s ( v plánovanom čase ) 1,5 ročným synom .
Do úvahy pripadá Thajsko , kedže sme tam boli viackrát a je cestovateľsky skutočne nenáročné. Naposledy sme sa odtial po dvoch mesiacoch vracali už s ním (ako malým prekvapením z Thajska “ 🙂 .
Chcel by som sa so skúsenejšími poradiť , ako zvládnuť 11 hodinový let s takým drobcom, ako ho zabaviť , resp . udržať v relatívnej pohode .
Zároveň sa trocha obávame teplotných šokov ( klimatizované dopravné prostriedky , interiéry versus vysoké teploty vonku ). Uvažujeme najmä o pobreží , aj kvôli klíme. Poradíte nám vhodné miesta ( ostrovy ) , s ktorými ste mali dobré skúsenosti ?
Vopred ďakujeme
Dobrý den, nemáte prosím někdo zkušenosti s cestováním – pobytem dětí v Indii? Budeme se tam stěhovat na dva roky kvůli manželově práci, tak se snažím získat co nejvíce informací. Dcerka bude mít v té době 11 měsíců. Budu moc vděčná za jakékoliv info. Díky předem.
Dobry den.
Radi bychom se v zime vydali na dva mesice do Thajska. Jiz jsme tam byli, ale tentokrate to bude ozvlastneno tim, ze bychom si s sebou vezli v te dobe rocniho kluka. Nasim cilem budou ostrovy v Andamanskem mori. Muj dotaz se tyka stravy, protoze jiz nemame v planu Jonase kojit. Mate pripadne jeste nejake postrehy, co je dobre pro mimino vychytat pred cestou do teto oblasti?
Diky moc za odpoved, a at se Vam dari.
Tas
Dobrý den,
moc bych chtěla poprosit o reakci jakéhokoliv cestovatele, který se vydal mimo EU s miminkem, jak jste řešili očkování – a myslím tím povinné. Očkoval jste někdo jinak než je standard?
Díky
Emilie
Dobry den mám dotaz.nevite od kolika masicu se muze bezpecne dite nechat ockovat prosi vztekline.zloutence atd atd…chteli bychom pristi rok do Kambodzi a malymu bude cca rok ale nevim jestli to na ockovani neni jeste brzo…
Dekuji Tereza
Ockovani malych deti –
PROC se nezeptate vlastniho doktora misto tady „odborniku“ ???
Ahoj všichni, jsem ráda za tento článek+diskuzi, neboť v jiné diskuzi na tomto fóru, jsem dost tvrdě narazila, když jsem žádala o radu/informace ohledně naší plánované casty na Bali se dvěma malými dětmi-v době cesty jim bude 7 a 22měsíců. Celá diskuze se pak zvrhla jen jedním směrem o tom, jak jsme nezodpovědní rodiče, že to nemůžeme myslet vážně, že to je sobecké apod. Proto to zkusím ještě jednou tady 🙂 Jedeme na tři týdny v květnu na Bali a budeme moc rádi za jakékoliv informace někoho s podobnou zkušeností…záměrně píši „zkušeností“ protože v předchozí diskuzi přispívali lidé, kteří s cetováním s dětmi asi neměli přímo zkušenosti a jen odsuzovali brek dítěte v letadle apod. Aktuálně řešíme, zda s sebou tahat kočárek-dvojkočárek, kluci jsou 15 měsíců od sebe, nebo jen nosítko(šátek) na Viktora a starší Alex že by už jen chodil…kočárek nám byl doporučen hlavně pro různé několikahodinnové přesuny při mezipřistáních, na samotném Bali je prý téměř nemožné projet někudy s kočárkem-máte s tímto někdo zkušenost? Chceme v rámci možností podniknout několik výletů a nevíme, zda by nám nebyl spíš na obtíž…Nechci tady psát sáhodlouhý článek, za každou dobrou radu předem moc děkujeme 🙂
Například řeším, jak zabalit zavazadla(plíny,léky,oblečení) pro dvě děti na tři týdny, při relativně málo místa dvou krosen+příručního zavazadla…vím, že budu muset počet nezbytných věci minimalizovat na nejnezbytnější, ale moc nevím, jak na to…nemám s tímto zkušenost, ani jeden z nás není žádný cestovatel a nevím, co všechno děti na místě OPRAVDU potřebují…zatím mě děsí jak a kam to všechno nacpu…dííííky za rady 🙂
Vy jste snad natvrdla nebo co. Uz jste rady ohledne Bali dostala. Stran chodniku a plazi kam se vyskakuje primo z lode protoze tam nejsou pristaviste plus plno dalsich veci. Co porad cekate, ze vam tu vasi cestu nekdo posveti s tim, jaka jste uzasna matka a cestovatelka? Rozumny clovek vam rekne to co na te predesle debate – neriskujte, nejedna se jen o vas ale predevsim o deti a to navic hodne male a z uplne jineho civilizacniho okruhu. Takovou cestu vam schvali jen uplne stejne postizeny nezodpovedny podes jako ti co tahli dvoumesicni dite do Thajskeho pralesa. A ano, povazuji je za exoty kteri si jen dokazuji co vsecko dokazi, bez ohledu na sve deti. Reci jakoze stastna matka na cestach je lepsi nez ta stresovana doma jsou minimalne smesne. Ceske zeny maji vic vyhod nez si mysli, maji placenou materskou, i kdyz mozna ne kdovi jak a to az do veku 4 let ditete. To v naproste vetsine sveta neni a jeste si neustale stezuji. Porad jen strach aby nebyly z toho materstvi stresovane. Proboha z ceho? Ze maji dite a muzou se mu v klidu venovat?
Taky nechapu, proc se ptate jak balit plenky. Ty se snad dneska daji koupit i v takovych destinacich jako je Bali. Pred par lety tam zcela urcite k beznemu dostani byly.
A uz vubec nechapu, kdyz ani jeden z vas neni zadny cestovatel, proc hned napoprve jedete az na Bali, kam se tak obtizne dostava, a nezkusite to nekde bliz, kdyz uz mate potrebu nekam jet i s detma. Dva nezkuseni dospeli na cestach co poprve zkousi nejakou vetsi vyzvu, to chapu, ale s detma? Tak malyma? Podle toho co pisete nemate vubec paru jak to v cizine chodi. Sorry ale prijde mi ze nemate zadny rozum. To vam to Bali zadal nekdo ukolem nebo co?
Clovek ktery nezna ani tyhle veci a tahne tak male deti na druhy konec sveta. To je videt, ze lidi dneska maji vic penez nez rozumu.
Komunismus na ně všechny, viďte? Všichni tu maj tolik peněz, že neví, co by s nima dělali! A mateřská (nebudu řešit, že mateřská je vlastně něco jiného a je jen 6 týdnů, pak je to rodičák, taky v tom mám bordel) asi 4000 Kč měsíčně na 4 roky? Za to můžou podle Vás asi lítat nejmíň desetkrát do měsíce kolem světa, tak se pak nedivte, že všichni tak cestujou. Jste fakt vtipnej a asi z jinýho světa. Možná tak cestujete, že nemáte o ČR přehled. Nejradši byste jim určitě sebral všechno a ať státu ještě platí, že můžou mít děti, když to pak obtěžuje ostatní. Takhle by to podle Vás bylo asi nejlepší, alespoň byste nikde v parku nebo třeba na úřadě nemusel poslouchat ty uřvaný děti.
Proboha, o cem to tu placate? Kde jste v mem komentari vycetl komunismus? Co mi to tu podsouvate vy inteligente? Nezblaznil jste se tak nahodou?
No tak s takovym omezenym os.lem, nebot to vpravde jste pane, ktery nedokaze ani radne precist text nema cenu diskutovat. Evidentne nejste schopen chapat text ktery je srozumitelne psan ve vasem vlastnim jazyce.
Pane I.M., záměrně jsem napsala sem, kde přispívají Vašimi slovy „postižení nezodpovědní poděsové“ protože nestojím o záplavu více či méně negativních reakcí o tom, jak šílený je to plán atd. Pouze jsem žádala o zkušenosti s cestou na Bali s dětmi, pokud tyto zkušenosti nemáte, nechápu, proč do těchto diskuzí opakovaně přispíváte a nadáváte! Pokud Vám vadí, že se ptám v jiné další diskuzi, proč toto prostě neignorujete, když k tématu nemáte co dalšího smysluplného říci…Nerada bych, aby se smysl této diskuze-tedy sdílení rad ohledně cestování-obrátil úplně jiným směrem o to, čí ego nakonec zvítězí…Každý má právo na svůj názor a je dobré se odlišné názory naučit respektovat!
Dobrý den Anežko, pojedu na Bali za měsíc s batoletem. Jestli máte nějaké rady a postřehy budu za ně ráda. Zajímá mě jak jste tam řešila jídlo pro děcka, zda-li jste něco očkovala atd. Děkuji za reakci Andrea
Dobry den Andreo, chystame se s manzelem a 2 detmi – 1,5 roku a 5 let na Bali na cca mesic v listopadu 2017. Rada bych se zeptala, jak jste resila stravu Vaseho decka. O petiletou dceru nemam strach. Ovsem nasi momentalne rocni dcerce bych nejradeji vzala koupene balene pokrmy z domova. Nebo se daji prikrmy na miste zakoupit? A co pleny, byly dostupne bez problemu? Radi bychom si na Bali pujcili auto – nevite, zda se daji sehnat k zapujceni detske autosedacky? Predem dekuji za jakekoliv info! Linda
Dobrý den, máme v plánu dovolenou v Asii, ale máme docela malé děti. Příští rok 5 a 2. Máte nějaká doporučení nebo rady? Díky Marina
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Olinalá: poklad na konci světa
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Nové články
Olinalá: poklad na konci světa
Neznámá Mauritánie
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.