Už to budou tři týdny, co jsem se vydal na cestu z Mladé Boleslavi do Japonska. Jako dopravní prostředek jsem zvolil kolo. Nebudu lhát, nejsem vášnivý cyklista. Spíš jsem chtěl srazit náklady na cestu na minimum.
Jako cíl jsem zvolil Tokio. Proč? Tak dlouho jsem koukal na mapu Asie, až jsem si řekl „tak to už to přejedu celé až do Japonska. Navíc, na Tokio budou slyšet lidi. Trasa prochází deseti zeměmi a měří zhruba 17000km. Přes Českou a Slovenskou republiku, Ukrajinu, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Čínu, Jižní Koreu do Japonska.
A kde mě potkáte nyní?
A tak jsem tady. Uprostřed Ukrajiny na Cestě za východem slunce. První kilometry přes Českou republiku, byly hodně chladné. Zvolil jsem trasu přes Hradec Králové, Olomouc a Valašské Meziříčí do Žiliny. Než jsem se rozkoukal, byl jsem na Slovensku a nechával se sprchovat přívaly vody od projíždějících kamionů. Fobie z hlavních tahů mě zavedla do romantické krajiny Malé Fatry a Nízkých Tater. Kde, ač z nebe stále padala vodní nadílka, bylo krásné svezení. Když jsem v Popradu mával Vysokým Tatrám na rozloučenou, pomalu jsem vstupoval do neznáma. Zažil jsem pár příjemných setkání s lidmi, kteří díky mé webové adresa na zádech věděli, co dělám. A tak mi přáli šťastnou cestu, jednou jsem dokonce dostal i peníze. Že prý jedu daleku a určitě je užiji.
