Cesta za nejmladší sopkou světa: Capelinhos – přírodní zajímavost “Modrého ostrova” Faial

Nejzápadnější místo evropského kontinentu

Ostrov Faial je svou rozlohou 173 km² pátým největším obydleným ostrovem Azorů. Leží v centrální části souostroví a z geologického hlediska je sopka Capelinhos nejzápadnějším bodem Evropy. Faial je totiž posledním ostrovem na evropské litosférické desce. Západnější ostrovy Flores a Corvo již leží na desce americké.

Faial je, stejně jako ostatní Azorské ostrovy, sopečného původu. Ve středu ostrova se zdvíhá rozlehlá spící sopka Caldeira, od níž se směrem na západ táhne vulkanický pás sopečných kopců, který je zakončen nejmladší sopkou Capelinhos.

V letních měsících na ostrově rozkvétají v zahradách a u okrajů silnic modré hortenzie. Díky nim Faial dostal přezdívku “Ilha azul” (Modrý ostrov). V listopadu, kdy jsem na Faial zamířila, většina hortenzií již dávno odkvetla. Zmizeli i turisté, kteří během letních měsíců Azorské ostrovy hojně navštěvují. Mně se tak naskytla možnost užít si ostrov bez davů a v klidu.

Horta – zastávka mezi Evropou a Amerikou

Protože je Faial relativně malý a snadno jej lze objet během pár hodin třeba na motorce, vyhradila jsem si na jeho návštěvu den a půl. Základnou mi bylo jediné město na ostrově – Horta.

Horta je jeden z nejdůležitějších přístavů Azorských ostrovů. Na svých cestách mezi Evropou a Amerikou zde staví snad všichni dobrodruhové a námořníci. Molo přístavu vypadá jako omalovánky. Mezi kotvícími námořníky se rozšířila pověra o tom, že pokud na mole nezanechají malbu se jménem lodi, postihne je smůla. A tak dnes přístav zdobí stovky, možná i tisíce, barevných obrázků. Během procházky tímto muzeem umění pod širým nebem jsem mezi stovkami skandinávských a francouzských maleb dokonce narazila i na českou stopu.

Horta se zapsala i do letecké historie. V roce 1919 zde přistálo první transatlantické letadlo. Zápis o této události najdete třeba v terminálu trajektů spojujících Hortu se sousedním ostrovem Pico.

Město se také stalo strategickým bodem pro společnosti zajišťující podmořské kabelové spojení mezi severní Amerikou a Evropou.

Půlden v Hortě bohatě stačí

První odpoledne na ostrově jsem strávila nejen procházkou po barevném mole přístavu v Hortě, ale i prohlídkou muzea s rytinami ve velrybích zubech, které najdete v prvním patře legendárního baru Peter’s Cafe Sport. Peter’s Café Sport je již po sto let místem setkání námořníků, kteří na ostrově zakotvili. Bar zdobí desítky vlajek, samolepek a jiných předmětů, které zde na památku kapitáni zanechali. Bar se také proslavil ginem s tonikem, který jsem nemohla neochutnat.

Den jsem zakončila výstupem na sopečný kopec Monte da Guia zdvihající se jižně od centra města.  Od kapličky se mi nabídl nejen krásný panoramatický pohled na město a jižní stranu ostrova Faial (včetně obrysů sopky Capelinhos), ale i nádherný západ slunce zbarvující okolí do oranžova.

Na východní straně se na obloze objevil měsíc osvětlující vrchol kuželovité sopky Pico, která vévodí sousednímu stejnojmennému ostrovu. Vulkán Pico je se svými 2351 metry nejvyšší horou Portugalska.

Na úpatí Monte da Guia stojí bývalá fabrika na zpracování velryb, která je dnes muzeem. A kousek od ní pak najdete rezidenční dům prvního amerického konzula na Azorech – Johna Basse Dobneye. Rodina Dobneyů byla na Faialu velmi vážená a konzulární činnost vykonávala po tři generace.

Na skútru za nejmladší sopkou

Místní autobusová doprava na Faialu je hodně omezená a nejlepším způsobem, jak se dostat k sopce Capelinhos a kamkoliv jinam, je půjčit si auto. Anebo motorku. Tuto variantu jsem zvolila já. Na vypůjčené Yamaze jsem vyrazila nejprve do vnitrozemí k velkému kráteru sopečného komplexu Caldeira. Kráter má v průměru dva kilometry a je hluboký čtyři sta metrů. Kolem dokola vede osm kilometrů dlouhá turistická stezka, na kterou se ale nedoporučuje vydávat za špatného počasí. Když jsem se vynadívala na zdejší sopečnou krajinu s nejvyšším bodem ostrova – Cabeço Gordo (1043 m n.m.), pokračovala jsem v projížďce kolem sopky směrem na sever. Silnička druhé třídy byla v dost špatném stavu a ujet těch deset kilometrů mi zabralo hodinu. Po cestě jsem míjela louky, na kterých se pásly krávy.

Severní pobřeží je divoké a nádherné. Zastavila jsem na několika vyhlídkách, abych si prohlédla malebnou krajinu sopečných kopců. Ty se táhly v pásu k západu a na samém konci byla rozeznatelná hnědá sopečná krajina kolem Capelinhos.

Maják jako memento

Symbolem mysu tvořeného sopkou Capelinhos je maják Farol da Punta dos Capelinhos. Ten původně stával na útesu nad mořem a sloužil pro navigaci velrybářům. Během vzniku sopky Capelinhos byl maják z části zasypán pískem a popelem. Části budovy se zřítily během četných zemětřesení, která erupci provázela. Věž majáku ale stále stojí. Zájemci mohou vystoupat až nahoru na vyhlídkovou terasu a prohlédnout si zajímavou krajinu téměř z ptačí perspektivy. Pod zemí pár metrů od majáku bylo vybudováno naučné interpretační centrum věnované nejen vzniku sopky Capelinhos, ale i vulkanické činnosti na ostatních Azorských ostrovech.

Prohlídka naučného centra mi zabrala dost času. Slunce se blížilo pomalu k obzoru a přede mnou byla ještě cesta po jižním pobřeží nazpět do Horty. Takže jsem musela oželet tříkilometrovou procházku ke kráteru. Zato jsem si ještě vystoupala k rozbořené pozorovatelně velryb, odkud se mi nabídl další zajímavý pohled na sopku a maják, který se stal mementem a jedním ze symbolů ostrova Faial.