Cesta severem Kalifornie pokračuje

Nečekané seznámení

Ráno jsem si přivstal a šel poprosit o pomoc naše sousedy. Ukázalo se, že usměvavý vousatý chlapík ve slaměném klobouku, jež mě vřele přivítal, byl majitelem pozemku, na kterém jsme přenocovali a se svojí rodinou zde bydlí. Ochotně nám pomohl odtlačit auto. Doufali jsme, že jde pouze o vybitou autobaterii. Napojili jsme ji na jeho obří pickup, v němž měl hned dvě autobaterie. Přestože bylo teprve půl deváté ráno, nabídl nám ovocné pivo. Zdálo se nám trochu silné, mělo sedm procent alkoholu. Pán s úsměvem podotkl, že je jen středně silné. Povedlo se, auto naskočilo.

Mezitím jsme se dozvěděli, že každý druhý den se zde prochází grizzlyové. V minulosti prý medvědi snědli pánovi včely, jež zde choval. Nejprve byl smutný, protože má včely rád, nakonec si ale řekl, že to nevadí, protože má rád i medvědy. Také nám doporučil turistickou trasu do údolí, kterou vyrobil svým traktorem. Přitom poznamenal, že si musíme dávat pozor na chřestýše, kteří jsou všude. Doporučil nám chodit s holí, a když uvidíme hada, tak ho s ní odhodíme. Nabídka byla lákavá, ale my spěchali k jezeru. A jelikož byla neděle, pán se svojí manželkou a s dítětem v kočárku vyrazil po prašné cestě na procházku. A my se jeli někam nasnídat.

Lake Tahoe

Když jsme posnídali burrito v mexickém fast foodu, pronajali jsme si cestou k jezeru paddleboard. Mělo to jediný háček, půjčovna se nacházela na místě vzdáleném půl hodiny od pláže, kam jsme měli namířeno a paddleboard byl laminátový. Personál půjčovny byl naštěstí na vše připraven. Na auto jsme dostali molitanové desky, na které byl položen paddleboard a rychloupínacími popruhy protaženými přes kabinu se vše upevnilo. Naše malá Honda Civic vše zvládla, jenom řidič se musel trochu přikrčit, aby viděl přes popruhy v kabině.

Vydali jsme se na hezčí, nevadskou, stranu jezera, kde se natáčel druhý díl Kmotra. Místní měli zrovna státní svátek, a tak jsme na místo dorazili víc jak s půlhodinovým zpožděním. Cestou jsme pozorovali casina, ta se nachází pouze na nevadské straně, kde je hazard legální. I přes auty zaplněné okraje silnic se nám povedlo zaparkovat hned u pláže. Nejspíše kvůli paddleboardu na střeše.

Jezero je křišťálově průzračné a ledové, jeho okraje jsou zdobeny obřími hladkými balvany, ze kterých si můžete skočit do vody. Okolo jezera nás ohromovaly dechberoucí panoramata na zalesněné kopce.

Noční zastávka

Jakožto velký fanoušek Johnnyho Cashe jsem chtěl na vlastní oči spatřit Folsomskou věznici, o které tento fenomenální country zpěvák napsal a nazpíval písničku, a kde později uspořádal i koncert pro vězně. Tato návštěva se však neukázala jako nejlepší nápad. Ve věznici se sice nachází muzeum, ale také funkční vězení se střední ostrahou. A když jsme zastavili na potemnělém parkovišti pro návštěvy vězňů, abychom se podívali k bráně, okamžitě na nás začala řvát hlídka z vrátnice. Urychleně jsme se otočili a co nejrychleji zmizeli.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

San Francisco

Příští den na nás čekalo město květin, kde se v univerzitních kampusech zrodila myšlenka hippies. Město se nachází v kalifornské zátoce a někdy se mu říká Město Mlhy. Ta se zde tvoří v zátoce a město často zahaluje. Do města jsme přijeli ráno a hned jsme se dali do objevování. Začali jsme u Painted Ladies, barevných viktoriánských domečků, od kterých je vidět celé město. Pokračovali jsme přes Lombard Street, jež je unikátní svým klikatým tvarem a potěší každého znalce GTA San Andreas, stačí si jenom počkat v koloně. Ulice jsou často velmi strmé, jízda po nich je opravdovým zážitkem. V Downtownu jsme zavítali až do čínské čtvrti. Ta je nejstarší na území Severní Ameriky, právě zde se zrodily čínské sušenky štěstí. Následně jsme zavítali na molo Pier 39, tam se nachází množství obchůdků a stánků ve stylu hippies. Ale především je molo domovem lachtanů, kteří se sem před třiceti lety nastěhovali. Nábřeží okolo mola je zvláštní směsicí New Age, street artu a předražených obchůdků se suvenýry, má však své jedinečné kouzlo. Zbývala nám návštěva Golden Gate Bridge. Vyhlídková parkoviště se nachází na obou stranách mostu a z městské strany je turistická stezka, jež vede až pod most. Když budete mít štěstí, můžete zde spatřit i tuleně. Poté co jsme se projeli po Golden Gate Bridge, který, jak jsme později zjistili je, stejně jako ostatní velké mosty ve městě, zpoplatněný. Naštěstí můžete mýtné zaplatit zpětně přes internet. Na večeři jsme zavítali do zapadlé čtvrti daleko od pobřeží, kde vedle McDonald´s postávala u svých aut parta černochů, kteří si na celou čtvrť pouštěli hudbu a tančili na ní.

Večer jsme se na nádraží rozloučili s našimi kamarády Kubou a Bálintem, kteří dále pokračovali do Los Angeles.

West Coast

Západní pobřeží USA nabízí nesčetné pohledy na sytě modrý oceán, klikaté vyhlídkové silničky, nádherné pláže tančící všemi barvami a oldschoolová surfová městečka s nádechem hippies. Můžete zde spatřit lachtany, tuleně, rypouše sloní, mořské vydry a spoustu dalších zvířat. Ze San Francisca do Los Angeles trvá cesta okolo šesti hodin, pokud však pojedete po vyhlídkové silnici, abyste si dostatečně užili oceán, pojedete déle. My jsme si na cestu vyhradili 3 dny.

První zastávka byla v Monterey, v poklidném pobřežním městečku, kde se nám večer nesly k našemu ubytování zvuky lachtanů. Hned ráno jsme za nimi vyrazili do přístavu a viděli je z mnohem větší blízkosti než v San Franciscu. Ve městě se také nachází malebná bazilika a misijní klášter karmelitánů z dob španělské kolonizace. Dnes je v těchto prostorách zřízeno muzeum.

Pláže na západním pobřeží jsou často oplocené a soukromé, jiné zase odděluje od silnice prudký útes. Můžete zde však najít i veřejné pláže, nebo státní parky, do kterých se dostanete za drobný poplatek. Některé pláže jsou dokonce s černým pískem.

Pokračovali jsme do městečka Morro Bay. Tam se nachází pláž s obřím skalním útvarem, který vyrůstá přímo z písčité pláže. Často tady potkáte lidi na koních, můžete zde navštívit písečné duny a moře je plné ulit mořských ježků. V písku je navíc zahrabán nespočet jedlých mušlí.

Následovalo město Santa Barbara, kde jsme se rozhodli pro návštěvu jedinečného skanzenu El Presidio de Santa Bárbara. Kdysi se jednalo o vojenské městečko postavené Španěly. Časem se město stalo útočištěm japonské komunity, která zde zůstala až do druhé světové války.

Pokračovali jsme kolem útesu, který si Iron Man vyhlédl pro svoji vilu. Odpoledne jsme pak zakončili koupáním na pláži v Malibu, až po okraj zaplněné surfaři a hippies lidmi. Tam jsme měli čest s těmi největšími vlnami, v jakých jsme se kdy vznášeli.

Poslední den jsme navštívili studio Warner Bros v Los Angeles, odevzdali auto a nočními ulicemi Downtownu se vypravili zpět k ubytování. Následujícího rána jsme odletěli do naší finální destinace, na Floridu.

Přečtěte si i první díl autora o cestě na sever Kalifornie.