Cesta na vychod VIII.

Ze zapadu na vychod a z vychodu na sever
17. dubna 2002

Mnoho vody Gangou proteklo, spousta dni uplynula, rada veci se udala a vice nez 2.500 km bylo prekonano od te doby, co jsem psala naposledy. Pred tremi tydny jsem byla sama a nemocna v rozpalene pousti Rajastanu, dnes jsme dva a nemocni v chladnych kopcich Himalaji. Musim se priznat, ze po 3 mesicich cestovani se projevila lehka unava z cestovani a taky polevilo nutkani sverovat „denicku“ vsechny zazitky. Spousta veci se zacala odehravat pouze v mem nitru a vetsina myslenek a uvah asi nikdy papir nespatri. Dulezitou ulohu sehral i fakt, ze jsem zacala kontrolovat rychle mizici finance a omezila tedy i pristup na predrazeny internet. Dluzim vam tedy 3 tydny. 3 tydny, kdy jsem stacila zazit svatek Holi v malebnem Pushkaru, pozdravit meho kamarada Dominika a zaroven navstivit nejvetsi indickou mesitu v Dehli, spolu s mymi kamarady z Gokarny {Eric a Joachim} meditovat na ghatech posvatne Gangy ve Varanasi, nasledne se s nimi koupat v teze rece, a to jen o par set kilometru vyse, v Risikeshi, v podhuri Himalaji. Dluzim vam tydny, kdy jsem po smyti hrichu v ledove vode stihla opet onemocnet a nasledne se musela spolu s Erikem lecit v indickem horskem stredisku pro zamilovane, v Mussorie a take v „kolonialni“ Shimle, odkud je to uz jen kousicek do „opustenych udoli“ indickych Himalaji, kde se nyni hodlame par tydnu ukryt pred civilizaci. Dluzim vam popis indickeho horka, ktere se nezastavilo ani na ctyricitce, a ktere zpusobilo, ze jsem zamirila na sever drive, nez jsem planovala, i popis toho, jak jsem se tim dostala trochu do pasti, protoze je letos vice snehu, nez je obvykle a turisticka sezona je z duvodu zavatych silnic posunuta. Autobusy nejezdi a ja si tedy misto „trekovani“ zatim zvykam na nizsi teploty v prijemnych horskych stredicich nachazejicich se ve vyskach okolo 2.000m. Konecne vytahuji teple obleceni, ktere s sebou vlacim celou cestu, a konecne mam take pocit, ze muj sluncem zmekly mozek zacina znovu normalne fungovat. Vydavajice se do krajin „vecneho snehu a ledu“, do krasy, ticha a zimy nejvyssich hor sveta, preji vam krasne jaro a slibuji, ze drive nez vsechny ledovce roztaji, popisu vam vse, co jsem v Indii zazila.

V Puskaru si vajicka nedate     1. kvetna 2002

Holi, svatek barev a zaroven oslavu prichodu jara a konce zimy jsem oslavila v Puskharu, malem svatem meste uprostred Rajastanu. Uvitani uprostred noci, kdy jsem dorazila po 12hodinach unavne cesty busem nebylo zrovna nejprijemnejsi. Krome klasicky nekonecneho smlouvani ceny dopravy s „riksaky“, jsem se musela pretahovat i s indickou policii, ktera zjevne chtela na bile vrane vydelat nejaky ten baksis. Nastesti ale brzy pochopili, ze ze mne nic nevypadne a tak mne nechali napospas probouzejicimu se Puskharu, okolnim horam, jezeru a jeho ghatum a templum [chramum] plnym vericich. Ti tu na sve pouti provadeji ritualni koupele a ritualni obeti, zapaluji svicky a vhazuji do svatych vod jezera kvetiny, ktere maji smyt spatnou karmu [push = kvetina, kar = karma]. Kdyz jsem na svata mista dorazila, kramky s ruzenci a svatymi obrazky se pomalu oteviraly, kravy likvidovaly zbytky odpadku a bili turiste se zacinali probouzet do vsedniho dne. Posnidala jsem sladky indicky caj s mlekem a pochopila, ze omeletu si par dni nedam. Ve svatych mestech je totiz, krome alkoholu a drog zakazano pojidat i maso ci vejce. Zda-li to vsichni dodrzuji, netusim. Jedno je ale jiste. Behem svatku Holi vetsina muzu porusila minimalne pravidlo alkoholu [co se tyce drog, mineno marjanky a hase, pravidlo tu porusuji permanentne vsichni]. V den svatku, ktery letos pripadl na 27. brezna, je ale – zda se – vse dovoleno. Muzi v predvecer Holi tanci tradicni tance s tycemi a zapaluji ohromne ohne [neco na zpusob naseho upalovani zimy], jejichz plameny konci jen par centimetru pod spleti elektrickych vedeni a telefonnich dratu, coz cizincum nahani hruzu, ale z cehoz si Indove vubec nic nedelaji. Nazitri rano potom muzi – dokonale posilneni alkoholem – pokracuji v oslavach a spolu s detmi a omladinou se „bavi“ tim, ze notne polevaji sebe a turisty obarvenou vodou ci posypavaji barevnymi prasky, ktere casto z obliceje a odevu par dni nesmyjete. Krome toho, se tu v posledni dobe take naucili strhavat saty z turistu a turistek a sahnout si na to, co je jinak tabu. Inu, o svatku Holi je vse dovoleno, a tak jsem radeji, spolu s indickymi zenami, stravila Holi relaxaci a uvahou o tradicich. Cim to, ze u nas se na Velikonoce barvi vajicka a ne lide, ale zvyk polevat chlapce vodou je stejny? A co je vetsi „ulitlost“, polevat se barevnou vodou, anebo mlatit divky pomlaskou? A co se tyce naseho zvyku, ktery vyzaduje nove velikonocni obleceni, aby vas beranek nepokakal, neni to v Indii podobne? Sve stare obarvene obleceni uz vetsinou po Holi nikdy obleknout nemuzete. Tak me napada, ze jsme si mozna ve zvycich blize, nez vubec tusime…