Odjizdim z Aurovillu – a co dal 7. unora 2002 | |
| Muj pobyt v Aurovillu se naplnil. Zitra to budou 3 tydny, co jse se usadila v chaticce na plazi, a to je uz myslim nejvyssi cas na zmenu. Musim se priznat, ze je to docela tezke zamavat Aurovillu. Jsem tu uz jako doma. Mam tu spoustu kamaradu turistu i residentu Aurovillu, deti z vesnice uz me take znaji a nezadoni o „skulpen“, s Indem s internetu uz docela vychazim [i kdyz se me stejne pokazde snazi natahnout, a nakonec mi se svym typickym usmevem doprovazenym klasickym pokyvanim hlavou penize vrati], nasla jsem tu „supermarket“ i dobre „restaurace“, naucila se spoustu noveho a hlavne se celkove zklidnila a uvolnila. Pobyt v Aurovillu, lidi, ktere jsem tu potkala, kurs thajskych masazi, joga a meditace, tak nejak nasmerovaly muj dalsi pobyt v Indii. Uz ted je jasne, ze to nebude jen poznavani pamatek [ktere jsem mela puvodne v planu], ale predevsim poznavani sama sebe [coz jsem ostatne v planu mela taky]. Pristi 2 tydny [dal opravdu nedokazu dohlednout] tedy nejspis nestravim mezi chramy v Madurai a Trichy a na plazich v Kerale, ale v malem asramu v Tiruvannamalai, pobliz jende posvatne indicke hory. Dnes vecer tedy nasedam na vlak smerujici do „Tiru“, kde se spolu s mou australskou kamaradkou zijici v Japonsku budeme oddavat nejen meditacim a vzajemne na sobe trenovat thajske masaze, ale pokud vse dobre dopadne, mely bychom tu take za 2 dny „nastoupit“ dalsi kurs, a to vyuku Reiki II. Bude se nejspis jednat o soukrome nekolikadenni zasveceni a trenink, a protoze se nas ujme jeden kamarad meho francouzskeho kamarada Kirtana, bude to urcite velmi fajn „uceni“ v prijemne, uvolnene atmosfere. Musim se priznat, ze se uz moc moc tesim. Drzte mi palce :o] |
Tiruvannamalai, Arunachala a reiki 12. unora 2002 | |
| Samotne Tiru [Tiruvannamalai] je male, neprilis vyznamne mesto ve vnitrozemi Indie. Vyznacuje se leda tak jednim z nejrozsahlejsich chramovych komplexu v Indii. Jeho jednotlive gopuramy [nazev specificke chramove stavby] jsou vsak pravidelne po nekolika letech rekonstruovany a pri me navsteve zrovna vypadaly jako monumentalni betonove novostavby. Zkratka prvni dojem z Tiru, nic moc. Kousicek od samotneho Tiru to ale uz vypada lepe. Na zapad od nej se nachazi vyznamny asram zasveceny Sri Ramanovi [svaty muz, ktery zil v Tiru v letech 1896 – 1950], na severu pak to nejdulezitejsi – posvatna hora Arunachal, ktera je, dle povesti, ztelesnenym Shivou. Tiru je proto jiz vice nez 1000 let posvatnym poutnim mistem , a to nejen pro Shivaisty, kterych tu behem hlavniho mistniho svatku [na prelomu listopadu a prosince] sejde vzdy vice nez pul milionu. V poslednim stoleti sem totiz poutnici nesmeruji pouze s cilem „obejit hour Arunachal“, ale casto jsou jejich cilem i mista a jeskyne, ve kterych zil Sri Ramana. „Jeho“ asram i 2 jeskyne, ve kterych zil, jsem jiz navstivila, pokorit horu se mi jeste nepodarilo. Jednak je tu pres den vice nez 30 stupnu [a to je zima], jednak jsme s Kim doposavad nemely volny den. Kazdy den se 6 – 7 hodin venujeme reiki. Nas ucitel se jmenuje Shunya [inicke jmeno, ktere dostal od sveho ucitele, a ktere jedine tu – stejne tak jako mnoho jinych cizincu – pouziva] a je to mlady, pohledny, vyrovnany muz puvodem z Nemecka. Jiz 15 let ale zije [stejne tak jako nas kamarad Kirtan] v Indii a Asii. Do reiki nas zasvecuje pri soukromych hodinach a jeho cena je „dobrovolna dotace“ [coz vidim tak na 1500Rps]. Musim rici, ze si to tu s Kim docela uzivame. Zmitame se tu mezi silne energeticky nabitou horou [ktera tahne nase telo k zemi a mysl taha k oblakum], novou neznamou energii reiki a neskutecne silnymi spolecnymi meditacemi. Vzpominky, zazitky, myslenky, vse se zatim tridi a nejsem jeste schopna z toho vyvodit nejaky rozumny zaver. UAU, zazitku je spousta, tolik bych toho chtela napsat, napriklad to, ze uz nebydlime v asramu, a ze jsme si pronajaly vlastni domecek a …, ale mail je tu tak drahy, ze o tom vsem vice az priste. Posilam vam spoustu pozitivni energie. |
Tiru – mezi asramy, guru a pujami 28. unora 2002 | |
V Tiru jsem se nakonec „vznasela“ plnych 10 dni. Misto se nam s Kim tolik zalibilo predevsim proto, ze se tolik odlisovalo od klasickych turistickych mist v Indii. A tak zatimco klasicti turiste pamatkari brazdi chramy v Rajastanu a „duhove“ deti kouri sve jointy na plazich v Goa, cizinci v Tiru se klidne vznasi mestem v bilych havech, medituji, zpivaji, praktikuji jogu a bydli v asramech . Ja osobne jsem po par dnech asram opustila. Bez svetla a velkych oken jsem opravdu zit nemohla, ale bez sadhuu [kterym asram denne poskytuje stravu], krav, kocek, psu, rannich zpevu a spolecne stravy ve stanovenou hodinu to chvili vydrzim. A tak jsem si za 100Rps [cca 75Kc] na den pronajala spolu s Kim domecek o 3 mistnostech a velkou terasou. Na osobu a noc me to stalo mene nez hodina na internetu! Na indicky „rodinny“ zivot jsem si docela rychle zvykla. Rano jsem spolu s indickymi zenami vytvarela pred prahem domu kolamy, obrazce, ktere jsou vysypavany z ryzove mouky ci kresleny kridou, a ktere chrani dum pred skodlivymi vlivy a zadrzuji vse neciste venku. Pres den jsem s Kim meditovala, praktikovala reiki, chodila na puju a taky zpivat do Sri Ramana asramu, cetla a psala. Donutila jsem se take [pres silene horko, ktere zacina Indii suzovat] obejit posvatnou horu Arunacha a 2x jsem navstivila asramy, ve kterych pobyval jeden ze soucasnych uctivanych indickych guru, muz jmenem Nanagaru. Od nej jsem take, spolu s hrstkou jeho obdivovatelu obdrzela darsan [rozmluva, audience, pozehnani guru]. Zkratka cas v Tiruvannamalai bezel poklidne a bylo by mozne tam stravit nekolik mesicu. Ostatne mnoho cizincu, zijicich po leta v Indii, zde travi celou zimu a v letnich mesicu se potom presouva do Himalaji. Muj casovy limit ale prozatim nepocita [i kdyz se priznam, ze uz mne to napadlo] s lety stravenymi v teto zemi, a tak jsem po 10 dnech sbalila bagl a odpolednim busem se spolu s Kim vydala do Bangalore. |
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
