Cesta na minová pole: Luang Prabang, Phonsavan a Planina hrnců

Cesta lodí z thajských hranic rovnou do Luang Prabang

Na severu Thajska v Chiang Khong nasedáme na pramici a dva dny plujeme po Mekongu do laoského města Luang Prabang mezi rudé vlajky. Na prknech širokých dvacet centimetrů s námi v bárce sedělo asi 70 Britů, 12 Čechů, 2 Švédky – sestry Novotné, 5 Američanů a zkusmo i pár Izrealců. Bohužel vzdálenost mezi jednotlivými „sedačkami“ byla menší než délka stehenní kosti většiny evropských pasažérů a tak všichni absolvujeme plavbu v sedě naštorc. Těsně za našimi zády Brnkal vytáhl kytaru hned jak jsme zvedli kotvy, a celou cestu nám hrál a zpíval do ouška. Spektakulární výhledy na divokou přírodu, vesnice prvobytně pospolných společností s trojpolním hospodařením a rochnící se děti a buvolové v mekongském bahně se nám ze všech sil snažili kompenzovat stupňující se opilost britských spolucestujících. Víceméně úspěšně. Kolem šesté hodiny připlouváme do vesnice Pakbeng, kde se osazenstvo lodi začne naráz sápat bahnem do prudkého kopce na břeh, aby našlo ubytování. Jsme v polovině cesty, najděte si nocleh, zítra pokračujeme. Během večera se se všemi potkáváme v restauracích nebo v „hotelech“. Našli jsme jeden parádní. Někdo v něm upletl zdi z rákosí a vedle našeho pokoje hučí generátor. Ještě že máme špunty.

Naše destinace Luang Prabang, bývalá laoská metropole, kam jsme následující den dorazili, se ukázala být velmi příjemným a klidným turistickým místem s koloniální francouzskou atmosférou. Trávíme tam pět dní jízdou na kole a nakupováním suvenýrů z dílen místních obyvatel. Každý den řešíme schizofrenní obchodní situace: úchvatné ruční práce, nízké ceny, milí prodavači, málo místa v batohu, dva měsíce do odletu a Vietnam a Kambodža před námi. Koupit, nekoupit, poslat, táhnout s sebou, vykašlat se na to, odložit na Bangkok, přeci jen nacpat do batohu, koupit další zavazadlo… A tak pořád dokola.

Phonsavana Planina hrnců (Plain of Jars)

Po pár dnech absolvujeme sedmihodinovou jízdu na horské dráze – kterou naši spolucestující z řad místních trávili převážně vyhazováním igelitových pytlíků s obsahy svých žaludků z oken autobusu – mimořádně uchvacující scenerií a přijíždíme do Phonsavanu. Hlavní cíl – planina hrnců (Plain of Jars).

Hrnce patří do asijského seznamu UNESCO a jde o obrovské záhadné duté kamenné útvary, které někdo záhadně před mnoha tisíci let rozházel po laoských pláních. Bohužel otázka, kde se tam vzaly, zůstala nezodpovězena i po celodenním výletu s průvodcem. Existuje několik teorií o tom, jaký účel by mohly hrnce splňovat – například že sloužily jako urny nebo jako nádoby k uskladnění potravin – ovšem, proč a hlavně jak je kdo, kdy a odkud transportoval známo není. Jak se ovšem mezi hrnce dostaly nevybuchlé americké bomby, o tom jsme se dověděli daleko víc. V tzv. zapomenuté válce, jak se také nazývá laoská fronta ve Druhé válce o Indočínu,šlo americkým silám o to, odříznout severní Vietnam od Číny a přetnout tak cestu zásobování socialistického bratra. Podařilo se tak, že bude trvat ještě nejmíň tisíc let, než se rána zahojí. Na odminovávání plání, které postupuje velmi pomalu, se v současné době podílí celý svět. Na jednom z míst pročesali Novozélanďané za rok 2004 dvacet hektarů, našli a zneškodnili 27 nevybuchlých min, na druhém jich nalezli 120. Zbývá jich najít ještě 59 tisíc…

Nejširší nabídku průvodců a map Laosu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Pro vlaštovky na tržiště

Phonsavan nám nabídl i atrakci v podobě místního tržiště. V průvodci se dočítáme, že Laosané jedí všechno, co jim přijde do cesty. Vidět to na vlastní oko nám ale působí rozpaky a lehké znechucení. Jedna paní prodává obezdušené netopýry, mrtvé veverky a zcepenělé kočkovité šelmy neurčitých druhů. Jiná otrhává barevné ptačí peří, zatímco před ní leží hromada vlaštovek bez života. Vše je nepokrytě exponováno zákazníkovi asi jako jogurty v chladícím boxu, jen s hromadou much, které sedí mrtvolám hlavně v očích. Zvířata nejsou vykuchaná, ani stažena z kůže. Zajímalo by mě, jak probíhá taková laoská konverzace mezi prodavačkou a zákazníkem: „Brý den, já bych si vzala tady pět těch syslů – zakroutili jste jim krkem dneska? A ještě tři veverky a jedno křečka… ne, nevyvrhovat. A až doděláte vlašťovky, vezmu si dvě na polívku.“ Snažili jsme se takovou nabídku vyfotit, ale slečna nás hnala svinským krokem.

Cestou do hlavního města Vientianne jsme se zastavili ve Vang Vieng. Témeř vzápětí po příjezdu do podivného městěčka jsme změnili všechny naše plány. Střed vesnice tvoří prašná ulice lemovaná restauracemi a bary, ve kterých se objevuje zvláštní fenomén: ležící mladí lidé na matracích sledující nekonečný tok seriálu Friends s pivem v ruce. Bezesná noc, o kterou se postarala dvojice nejhlučnějších parťáků z Izreale, umocňuje naše znechucení a utíkáme pryč. Do Vientianne na autobus do Hanoje.