Cesta Gambií – široko daleko žádný turista

Cesta Gambií – široko daleko žádný turista

Do prvního gambijského městečka Basse Santu Su přijíždíme krátce po poledni. Městečko je stejně řvoucí osada jako ty senegalské, ale vliv Anglie se zde nezapře – děti ve školních uniformách, mnohem užší ulice, odlišný styl příbytků.

Basse Santa SU

Přeplouváme řeku Gambii (převoznictví se zdá být poměrně výnosnou živností) v jakýchsi neckách a ubytováváme se ve Fuladu Campu. Kemp máme výhradně pro sebe, je to oáza klidu a stínu, bazén bohužel bez vody. Velká skupina hostů je prý očekávána zítra, proto se musíme smířit s tím, že dnes nefunguje generátor, ani neteče voda.

Po ubytování vyrážíme opět na druhý břeh, kde se musíme nahlásit na imigračním úřadu. Od vstřícného úředníka dostáváme razítko na 14 dní (původně jsem sice chtěli jen týdení, ale dotyčný úředník požadované razítko prostě nenašel) a musíme přislíbit brzký návrat. Výměna peněz (opět ve velmi přátelské atmosféře), procházka uličkami a sledování toku života. Úžasné a zcela nezapomenutelné! Široko daleko žádný turista. Lépe řečeno široko daleko žádný běloch. Tedy alespoň tak v okruhu 200 km. Úplný sen!

Na konci dne přichází výtečná večeře, při které si poprvé i my připadáme jako bývalí kolonialisti. Kuchař velmi dobrý a starostlivý. Stejně tak i obsluha. Oba sledovali každé naše sousto.

Doprava pres reku

Jízda po transgambijské dálnici

Následující den v 5 hodin ráno se z druhého břehu opět ozývají muezíni, hýkají oslové a zcela nečekaně začíná fungovat mobil. Sice jen na dvě hodiny, ale v nejzapadlejší části Gambie to bylo i tak dost překvapivé. Zvláště když se pak stejně náhle a nečekaně umlčel. Po snídani vyrážíme na autobusové nádraží, odkud se chceme vydat do vesničky Kwinella. Vzdálenost mezi Basse a Kwinellou je necelých 200 km, což však v místních podmínkách znamená opět celý den v autobuse. V 9 hodin jsme umístěni v buse, který se svou kvalitou velmi přibližuje těm senegalským – rozpadající se monstrum s velmi nepohodlnými sedačkami. Jedinou věcí, která v autobuse alespoň trochu funguje, je k naší smůle autorádio. Dnes to vypadá na dlouhé čekání, cestujících je málo. Navíc lístek si musíme koupit až do Banjulu, který je dalších 120 km dále na západ (jinak to zde ale nefunguje). Platíme 190 gambijských dalasi (asi 150 Kč). Nakonec odjíždíme kolem 11 hodiny. Během cesty však zřídkakdy překračujeme rychlost 30 km/h, navíc řidič neustále kličkuje mezi zbytky asfaltu, které se stále honosně nazývají trans-gambian highway.

Cestu navíc zdržují neustálé policejní či vojenské kontroly. Především u vojenský kontrol je překvapivé, jak dobře jsou vybaveny moderními zbraněmi. Zkrátka je vidět, že v Africe je na rozdíl od jídla zbraní dost. Ubíjející je i šílené vedro. Pokaždé když dopijeme další plastovou láhev s vodou nám naši spolucestující naznačují, abychom ji vyhodili oknem ven a nemohou pochopit naše ekologické myšlení a proč ji bereme sebou. Cestou míjíme velké množství malebných vesniček, které nerušeně žijí svým poklidným životem. Kruhové chatrče, apaticky se pasoucí kozy, náves s mohutnými baobaby, pod nimiž sedí místní stařešinové nemající celé dny nic na práci. Všude samozřejmě velké množství dětiček, pro které je i průjezd autobusu nevšední událostí.

Vesnice Tendaba

Zakončení dne je v našem podání opět o něco dobrodružnější. V 19 hodin za asistence poloviny autobusu vystupujeme na odbočce k Tendaba Campu. Zbývajících 5 km musíme už pěšky. Naneštěstí se již smráká a všude se ozývají zvuky noční buše. Ani se nám moc nechce vyrazit do neznáma, ale jinou možnost vlastně ani nemáme. Náš rychlý pochod noční buší trvá přibližně hodinu a je úspěšně zakončen příchodem do vesnice a přilehlého kempu.

Teprve až další den ráno zjišťujeme, že v kempu opět nejsou takřka žádní hosté. Zato při obhlídce potkáváme krokodýla líně se slunícího na břehu řeky. Naštěstí si nás vůbec nevšímá. Kemp je jinak připraven na turisty mnohem lépe něž ten v Basse. Tentokráte je v bazénu voda (čehož v úmorném vedru s velkou chutí využíváme) a večer dokonce chvíli jde i elektřina. Přilehlá vesnice je typicky africká. Kruhové domečky uplácané z hlíny se slaměnou střechou a všude odpadky až po kotníky, místy po kolena. Během prohlídky jsme odchyceni místním podnikavcem, s nímž na další den domlouváme vyjížďku do přilehlého mangrovníkového lesa. Nabídku k pohoštění v jeho restauraci z hygienických důvodů odmítáme.

Vesnice ve východní Gambii

Národní park Kiang West

Jedním z důvodů proč jsme jeli právě do Kwinelli a Tendaba campu je blízkost národního parku Kiang West. Brzy ráno se tedy s naším domorodým průvodcem vydáváme na 7 km dlouhou tůru k nejpřístupnějšímu bodu parku Toubab Kollon Point. Cestou potkáváme různé druhy opic (některé jsou až nepříjemně velké), rodinku prasat bradavičnatých a především nepřeberné množství různých druhů ptáků. Po třech hodinách procházky buší i pralesem se dostáváme na místo. Na místě jsme připravili hořké zklamání našemu černému průvodci. Ten pln očekávání předpokládal, že po vzoru amerických turistů vybalíme svačinku a pořádně ho pohostíme. Tentokrát má však smůlu, my jsem se přišli pouze pokochat krásou africké krajiny a mohutností řeky Gambie. Cestou zpět se už proto s námi vůbec nebaví a když dostává zaplaceno 400 dalasi (asi 320 Kč – více než průměrný měsíční plat gambijských státních zaměstnanců) ani se s námi nerozloučí.

Baobalong Wetland Park

Večer téhož dne nás ještě čeká domluvená projížďka na piroze (místní druh plavidla) do mangrovníkového lesa národního parku Baobalong Wetland Park. Tento park je tvořen především bažinami přilehlými k řece Gambie a je stejně jako zbytek země rájem milovníků ptactva. V den naší návštěvy se hladina řeky zdá poněkud rozbouřená, ale vidina slíbených 800 dalasi zbavuje majitele pirogy strachu a vyplouváme. Kromě majitele loďky nás ještě doprovází lodivod odkudsi z Mali a ještě mladý trainee birdwatcher Baba. Babovi je 14 let a má ve svém životě jasno, chce být právníkem a ví přesně jak z Afriky utéct do Evropy a kolik musí našetřit, aby zaplatil převaděče.

Rezervace Baobalong wetland

Po překonání řeky Gambie vplouváme do rezervace. Zpočátku klidná plavba mangrovníkovým porostem s opravdu nevšedním množstvím ptactva (jen během prvních 30 minut plavby vidíme 15 různých druhů volavek) se mění v ještě nevšednější dobrodružství poté, co naše loď uvázne na mělčině v důsledku nečekaně velkého odlivu a my jsme nuceni vystoupit na břeh a čekat na příliv. Zpět do vesnice se jít nedá, ta je na druhé straně řeky plné krokodýlu, navíc velmi široké. Během první půlhodinky čekání voda zcela mizí. Zhruba po další hodině je konečně znát příliv.

To už se ale pořádně stmívá a opět se ozývají nám už důvěrně známé zvuky buše. Tentokrát jsme však uprostřed národního parku plného krokodýlů, hyen, gepardů, buvolů a podobných zvířat, které je dobré potkat maximálně v ZOO. Při pohledu na naše průvodce je zřejmé, že strach nemáme jen my. Ani tvrzení, že zdejší krokodýli jsou příliš malí, na to aby napadli člověka, nezní v jejich podání moc přesvědčivě. Dnes však máme štěstí, šelmy zřejmě nejsou hladové a po další půlhodině je v řece dost vody na to, abychom mohli bezpečně odplout. Nejprve se brodíme bahnem zpět do loďky, usedáme, motor se k naší nesmírné úlevě pozvolna rozbíhá a opět se vydáváme na cestu. Noční cesta lesem není až takovým estetickým zážitkem a to máme štěstí, že alespoň trochu svítí měsíc. Pozdní večer trávíme tím, že se snažíme očistit od nánosů bahna.

Další den ráno nás totiž čeká další cesta, tentokráte až do Serekundy, největšího gambijského města nacházejícího se na pobřeží Atlantiku.

Zkušenosti čtenářů

Ivo

V únoru 2013 se chystám s rodinou do Gambie. Jelikož cestuji z Německa a občané Spolkové republiky nemají vízovou povinost, bylo potřeba nejdříve zajistit vstupní víza.
Na adrese: http://www.gambiaembassy.be/
pod odkazem: http://www.gambiaembassy.be/index.php?option=com_wrapper&Itemid=84
e visa servis kde vyplníte formulář.
Tento i s přílohami jenž jsou vyjmenované odešlete i s pasem na ambasádu do Bruselu.
K dokladům přiložíte 50 eur za 1 vízum plus 3 eur na poštovné zpět.
Do 14 dnů přišly pasy i s vízy kde je uvedeno že vstupní vízum platí 3 měsíce od data vystavení pro jeden vstup.

martin
Ivo:

Zdravím. V březnu se taky chystáme do Gambie.. Kde přesně se dá najít, co všechno mám poslat s pasem do Bruselu na ambasádu? na stránkách gambiaembassy.be nic takového nevidím… díky!

Ivo
martin:

Tady je přímo link:
https://secure.evisaservice.net/gambia/apply/application.php?lang=en
úplně dole je potřeba dát souhlas se zpracováním osobních údajů.
Jinak stránka ambasády: http://www.gambiaembassy.be
potom: Travel Information
dále úplně dole: Require a visa
a nakonec výběr jazyka 🙂
Odesílal jsem kopii mezinárodního očkovacího průkazu s potvrzením o očkování proti žluté zimnici, kopii cestovní smlouvy, kopii 1 a 2 stránky pasu, pas a za 3 víza 115 EUR. 5 EUR i s pasy mi vrátili. Ještě upozornění, na těch vízech je napsáno že platí 3 měsíce od data VYSTAVENÍ v Bruselu.

Jiri
martin:

7 Jan 2013

Tohle je odpoved z ambasady v Bruselu:

Dear Sir/Madam,

We are in receipt of your email.

You do need a tourist visa for The Gambia.

You need to fill two forms which you can get through our website
then post all originals with 50 euros each person by register post.

Best regards.

Amina Sanusi
Gambia Embassy

Renáta

Zajímavé čtení, asi to bude další cíl mého plánování na r. 2014 🙂

Ivo
Renáta:

Na servru http://www.akcniletenky.com/
se 12.11.2012 objevila zajímavá nabídka
Condor – Gambie – Banjul – 8 600 Kč
Plánujete-li trávit Vánoce mimo Evropu, potom jednu z možností nabízí německý Condor.
Zpáteční letenky z Frankfurtu do Banjulu v Gambii lze koupit za 340 EUR neboli 8 600 Kč. Letenky jsou dostupné pro odlety z EU v listopadu a prosinci s návratem pouze 25. prosince.
Například odlet z Frankfurtu (FRA) dne 7. prosince a návrat z Banjulu (BJL) dne 25. prosince.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí