ČESKO-TURECKÝ SLOVNÍČEK

Turecko je jedna z mála mimoevropských zemí, kde máte šanci uplatnit svou němčinu, a to někdy i v zapadlých oblastech, protože statisíce Turků pracují či pracovaly v Německu.

Výslovnost

Turecká gramatika, slovosled a tvorba slov jsou zcela jiné než jsme zvyklí z evropských jazyků. Naštěstí číst a vyslovovat turecky je poměrně snadné. Vše je jako v češtině s následujícími výjimkami.
c = dž
ç = č
ş = š
ğ = tichý zvuk prodlužující předchozí slabiku
y = j
j = z
ö = tvrdé e (jako v němčině)
ü – tvrdé y (jako v němčině)
ı = hodně tvrdé y (kdo si pamatuje ruštinu, tak něco jako „ы“)

Konverzace

Ahoj – merhaba (lze používat běžně)
Dobrý den – günaydin (slušnější) nebo Selam Aleikum (potěšíte muslima) – takto zdraví vždy přicházející; pozdravená osoba odpoví Aleikum Selam
Sbohem – güle güle říká osoba, která zůstává a hoşça kalın říká osoba, která odchází
Prosím – lütfen
Děkuji – teşekkürler, teşekkür ederim
Ano / ne – evet / hayır 
Cizinec –  yabancı 
Jsem cizinec – yabancıyım. Jsme cizinci – yabancıyız.
Česká republika – Çek Cumhuriyeti
A – ve
Nebo – veya
Kde je … – … nerede?
Kdy odjíždí/přijíždí? – Ne zaman kalkar/gelir?
Kolik (to stojí)? – Kaç (lira)?
Účet – üçret
Chci … – … istiyorum
Nechci – istemiyorum
Jsem nemocný – hastayım
Doktor – doktor, hekim
Pomoc! – Imdat!
Běž pryč! – (slušně) Gidin! (ostřeji) Git! 3. stupeň Defol! (vypadni, odprejskni) A 4. stupeň Siktir git! – to už je hodně silné kafe, ale v případě ohrožení opravdu pomáhá
Hodina / den / týden / měsíc – saat / gün / hafta / ay
Po / út / st / čt / pá / so / ne – Pazartesi / Salı / çarşamba / Perşembe / Cuma / Cumartesi / Pazar
0 – 10 – sıfır, bir, iki, üç, dort, beş, altı, yedi, sekiz, dokuz, on
20-90 – yirmi, otuz, kırk, elli, altmış, yetmiş, seksen, doksan, yüz
11, 36 … – on bir, otuz altı …
1 000, 1 000 000 – bin, milyon
Máte pokoj? – Odanız var mi?
Odpověď: Máme / Nemáme – Var / Yok

Místa

Město – şehir
Centrum města – şehir merkezi
Vesnice – köy
Autobusové / vlakové nádraží – otogar/istasyon
Přímý autobus / vlak – direkt otobüs / tren
Auto – araba
Lístek – bilet
Ulice – Cadde (v názvu Caddesi, např. Istiklal Caddesi)
Ulička – sokak, sokağı (tato varianta se používá jenom pokud je součástí názvu – Balo Sokağı)
Restaurace – lokanta
Cukrárna – pastane
Hotel – otel
Pokoj – oda
Sprcha – duş
Záchod – tuvalet
Muži/ženy – bay/bayan
Holič – kuaför
Lékárna – eczane
Vchod / východ – giriş / çıkış vyslovuje se tvrdě – čykyš
Mešita – camii, mescit
Trh, bazaar – çarşı
Hrad, pevnost – hisar, kale a kalesi, hisarı, pokud je součástí názvu (Rumeli Hisarı, Kız Kalesi atd.)
Palác – saray
Moře – deniz
Jezero – göl nebo gölü, pokud je součástí názvu
Hora – dağ
Pohoří – dağlar a dağları, pokud je součástí názvu

Vlastnosti

Malý / velký – büyük / küçük
Dobrý / špatný – iyi / fenah fena
Hezký – güzel
Moc hezké – çok güzel (fráze „Türkiye çok güzel“ prolomí ledy)
Plný – dolu
Rychlý / pomalý – çabuk / yavaş
Blízko / daleko – yakın / uzak
Vlevo / vpravo – sol / sağ, doplnění sola / sağa dönün = odbočte doleva / doprava
Otevřeno / zavřeno – açik / kapalı
První – birinci

Jídlo

Döner kebap – „gyros“, maso grilované na svislém rožní
Köfte – grilované kuličky mletého masa
Şiş kebap – kostky masa na špízu
Çorba – polívka
Sebze – zelenina
Pirinç – rýže
Et – maso
Ekmek – chleba
Patlıcan tava – smažený lilek
Iskender kebap – döner kebab servírovaný na chlebu nakrájeném na kousky a zalitém rajčatovou omáčkou
Tavuk, piliç – kuřecí
Balık – ryba
Siğir, dana – hovězí
Baklava – velmi sladký a sytý moučník sestávající z těsta plněného ořechy a prosáklého medem
Dondurma – zmrzlina
Sütlaç – rýžový pudink
Suyu, su – voda
Ayran – jogurtový drink
Aile Salonu – oddělené části restaurací určené pro ženy a rodiny

Yoğurt, salata, patates, fazulye, domates, bira, çay, kahve, neskafe, viski – ponecháváme vašemu důvtipu …