Česko očima indického bankéře: Po sametové revoluci se všechno změnilo

Nyní sedmdesátiletý penzista původem z Mumbaí (dříve Bombaj) si bez problému v češtině objedná pivo nebo nakoupí potraviny. Se svou českou ženou žije už delší dobu v Praze.

Prozradil nám, jak „věrně“ zachycují bollywoodské filmy život v Indii nebo proč se indická vláda ve státě Kérala rozhodla nabízet školákům obědy zdarma. Ptali jsme se ho také, jak rychle se dokázal sžít s českou kulturou i jestli se u nás jako bankéř někdy setkal s korupcí.

Za svůj život jste delší dobu žil v několika různých zemích. Jak byste s těmito zkušenostmi popsal českou společnost?

Čechy považuji za velmi přátelské a tolerantní. Česká společnost je nesmírně otevřená. Není tolik svázána rigidními společenskými pravidly a normami jako jinde. Na rozdíl od průměrného Inda, ten když vyjede někam do zahraničí, většinou se nebude chtít přizpůsobit tamní kultuře a bude trvat na dodržování svých zvyků.

S extrémním příkladem uzavřené společnosti jsem se setkal během tříletého pracovního pobytu v saúdskoarabském Rijádu. Pobočka naší banky zde musela mít samostatná oddělení pro práci mužů nebo žen. V jedné budově jste našli oddělené vchody, kterými se pracovníci dostali do výhradně mužských či ženských pater. Schody mezi patry strážila ochranka, aby se nikdo nedostal tam, kam nemá.

Každé ráno jsem například telefonicky hovořil s jednou pracovnicí banky, kterou jsem za ty tři roky nikdy na vlastní oči nespatřil. Pro cizince byly v Saúdské Arábii vyhrazeny uzavřené areály, kde mohli žít podle sebe, ale jakmile opustili tento prostor, museli se chovat podle přísných místních pravidel.

Setkal jste se u nás s nějakými předsudky nebo nezvyklými dotazy kvůli svému indickému původu?

Žádnou takovou příhodu s Čechy si nevybavuji. Ale jednou se mě jistý Američan zeptal, jestli všichni v Indii jezdíme do práce na slonech. Zajímavá představa.

V Indii vedle sebe žijí lidé mnoha rozdílných náboženství. Jak často dochází k manželství mezi věřícími v jiného boha?

Sňatky mimo jedno náboženství se uzavírají i v Indii, ale spíše bychom je hledali lupou. Drtivá většina Indů uzavírá manželské svazky pouze v rámci jedné víry. Navíc Indové svatbu dvou lidí odlišné víry většinou odsuzují.

Například, já pocházím z konzervativní hinduistické rodiny a mám tři sestry. Má nejmladší sestra se provdala za katolíka, což má rodina vůbec neschvalovala. Jedině já jsem svou sestru podporoval. Zpočátku ostatní mí příbuzní se sestrou úplně přestali komunikovat, takže z celé rodiny jsem ji navštěvoval jenom já. Naštěstí jak čas plynul, postupně si celá rodina zvykla a s rozhodnutím sestry se jeden po druhém smířili.

V bollywoodských filmech se tančí a zpívá jako o život. Můžeme podobné „šílenství“ vidět i životě běžných Indů?

Dříve jste na indických svatbách mohli vidět pouze tradiční indické tance, dnes během svatebních veselic uslyšíte i moderní rytmy z bollywoodských snímků. Nicméně, skupinové nebo davové tančení a zpívání, podobné bollywoodským trhákům, patří spíš k zábavě nižší tříd někde na vesnicích.

Jak se liší život v indické a české rodině?

Indické rodiny žijí víc pospolu. I když si syn najde práci, obyčejně stále zůstává žít se svými rodiči. Dívky po provdání odcházejí žít k manželově rodině. Nicméně, i tady můžeme sledovat postupnou proměnu. Stále více mladých mužů opouští své rodiče, aby žili ve své vlastní domácnosti. Ale to neznamená, že by se o své rodiče přestali starat.

Všiml jste si nějakých rozdílů ve vztazích mužů a žen u nás a v Indii?

České ženy jsou nezávislé. Zatímco když se podíváte do některých indických vesnic, tamní společnost považuje ženy za druhořadé až po mužích. Manželky musí prakticky na slovo poslouchat příkazy svých mužů. Naštěstí už se tato situace pomalu mění ve městech. Tady už ženy pracují, jsou vzdělané a více nezávislé. Pořád se to ale netýká většinové indické společnosti.

Myslíte si, že je pro cizince těžké zapadnout do české společnosti?

Vůbec ne, když jsem sem poprvé přijel v roce 1991, jedinou překážkou pro mě byla jazyková bariéra. Teď už se odbourala i neznalost angličtiny, takže si nemyslím, že by pro cizince mělo být nějak obtížné sžít se s českou kulturou.

Celý život se pohybujete ve světě financí. Narazil jste v České republice na problémy s korupcí?

S korupcí jsem se tady nesetkal. Přijel jsem do Česka krátce po revoluci v roce 1991, takže jsme měli možná i štěstí, protože tehdy český stát banky a zahraniční kapitál potřeboval jako sůl. Během podnikání v Česku jsem kvůli nepoctivému jednání nějaké peníze sice ztratil, ale šlo jen o malé podvody. Nic co by mě nepotkalo i všude jinde.

V Česku jste žil v letech 1991 až 1995 a zpátky jste se vrátil až o několik let později. Všiml jste si za tu dobu nějaké změny v české společnosti?

Všechno se změnilo. Když jsem se do Česka vrátil podruhé, všechno vypadalo úplně jinak, obchody, auta, oblečení lidí na ulici. A lidé se začali chovat víc kultivovaně. Také mě potěšilo, že už mnoho Čechů začalo hovořit anglicky. Když jsem sem přijel poprvé, musel jsem všude chodit s tlumočníkem.

Měl jste možnost sledovat vývoj české politiky?

Jsem velkým obdivovatelem Václava Havla, což ale nemůžu říct o ostatních.

Kdybyste měl kouzelnou hůlku a mohl něco v České republice změnit, co by to bylo?

Na české kultuře bych nic měnit nechtěl. Ale počkejte, musím se nad tím ještě trochu zamyslet. Kouzelnou hůlku mi ještě nikdo předtím nenabízel. Možná bych přece jenom něco našel. Připadá mi, že se tady rychle vytrácejí některé tradice. Dříve když jsem pobýval v České republice během velikonočních svátků, lidé se více navštěvovali. Na moje dveře zvonili také neznámí sousedi z okolí i děti. Dnes tato tradice téměř vymizela, skoro nikdo už nepřijde. Minulý rok jsme se ženou nakoupili čokoládové figurky a vůbec nikdo nepřišel. Kdybych mohl čarovat, zastavil bych postupné zanikání některých českých tradic.

A kdybyste držel tu kouzelnou hůlku a měl stejnou příležitost něco změnit v Indii?

Největší problém Indie je chudoba. Více než 40 % obyvatel Indie žije pod hranicí chudoby. Jenže v Indii žije více než 1,2 miliardy lidí, takže mluvíme zhruba o 500 milionech Indů pod hranicí chudoby. Změnit životní podmínky pro tolik lidí není vůbec snadný úkol. Možná jenom kouzelná hůlka na to stačí.

Začít by se mělo ve školách. Podle mě to nejdůležitější v životě člověka je vzdělání. Jenom vzdělanější Indie dokáže nastartovat ekonomický růst. Nevěřím, že chudým lidem pomůže, když dostanou nějaké dávky či jinou bezplatnou pomoc. Nejdřív jim musíme poskytnout vzdělání.

Kolik let trvá v Indii povinná školní docházka?

Indické děti by měly chodit nejméně šest let do základní školy. Za výuku se nic neplatí. Jenže mnoho dětí, zejména na vesnicích, se do školy vůbec nedostane. Místo vyučování je rodiče posílají pracovat na pole, aby byla zajištěna obživa celé rodiny. Bohužel indické veřejné školy nejsou moc kvalitní. V indickém státě Kérala ale našli způsob, jak tento problém vyřešit a dostat děti do školních lavic. Začali totiž poskytovat obědy pro školáky zdarma. Najednou si rodiny nemusely volit mezi hladem, když nechají děti ve škole, a prací na poli. A to strašně pomohlo.

Předpokládám, že Kérala patří spíš k bohatším indickým státům, a proto si mnoho dalších indických států takové řešení nemůže jednoduše dovolit?

Ani bych neřekl. V Indii najdeme i mnohem bohatší státy. Vlastně tohle se odehrálo za vlády komunistů. Bezplatná strava pro studenty byla jedna věc, kterou komunisté udělali dobře. S jejich jinými názory sice souhlasit nemusím, ale tohle se jim prostě povedlo. V Kérale díky tomu dosáhli téměř 100% gramotnosti. Některé další indické státy proto zavádějí podobná opatření. (Pozn. red.: Míra gramotnosti v celé Indii se pohybuje kolem 74 %.)

V ČR žijete už mnoho let, snažíte se udržovat i indické zvyky?

Oslavuji indický svátek světel Diwali. Každý rok doma zapálím pár olejových lamp. Jenže udržuji tento zvyk sám, a proto z toho nemám ten stejný pocit, jako když se v Indii rozzáří celé město.

Jaká města, kam jste měl šanci se podívat, považujete za nejkrásnější?

Praha patří mezi nejkrásnější města. Její návštěvu doporučuji všem mým indickým přátelům. Ti, kteří sem už přijeli, můj názor sdílejí. Miluji také Paříž.

Bylo pro vás obtížné zvyknout si na českou kuchyni?

Žádné problémy s jídlem jsem neměl. Miluji český smažený sýr, smažený květák, česnekovou i cibulovou polévku nebo vepřové koleno.

Plánujete se v důchodu ještě někam stěhovat, nebo už jste zapustil kořeny v Česku?

Nemám žádný důvod, proč se vracet zpátky do Indie. Česká republika je můj domov a chtěl bych tu žít po zbytek mého života.