Česká restaurace v severním Vietnamu

Kdo ví, jaký pohled se naskytl prvním lidem, kteří začali osidlovat mokřiny a úrodnou půdu v deltě Rudé řeky (Song Hong) před 4000 lety, a jaká překvapení je čekala při postupu dále na jih Vietnamu do delty Mekongu. Dnešní cestovatel bude ohromen přirozeností a pohodou místních obyvatel, nádhernou a nedotčenou přírodou, barevnými městy s rozsáhlými trhy a zbožím všeho druhu, rozmanitých chutí i vůní, tajemnou kulturou opředenou bájnými draky a ukrývanou v tyčinkami provoněných pagodách, subtropickým podnebím hornatého severu přecházejícím v písečné pláže střední oblasti až do tropického, žhavého jihu. Masová turistika se sem ještě jako do jedné z mála východoasijských zemí neprobojovala, tudíž vás tu nikdo nebude rozmazlovat v komfortních hotelech a přepychových autobusech, ovšem báječnou odměnou za skromnost vám bude Vietnam jaký je, Vietnam, který si zatím na nic nehraje.

Pyšné hlavní město Hanoj

Přijde mi to až neuvěřitelné: po 30 hodinách na cestě vstupuji poprvé na vietnamské území před hanojským letištěm a plná euforie, zalitá paprsky ranního rozbřesku si konečně můžu zavýsknout: „Good morning, Vietnam!“. V centru Hanoje se ocitám během pár chvil. Ačkoli je od letiště vzdálené asi 40 km, spolehliví a velmi ochotní „naháněči“, kteří mě budou provázet po celou dobu vietnamské pouti, nenechají nic náhodě a dříve než se rozkoukáte, už si vás odvážejí vlastním vozem přesně tam, kam potřebujete a jak jinak než „very cheap“.V ulicích plných motorkářů a cyklistů s rouškami přes obličej – prachu zde není zrovna málo – a s neodmyslitelnými slamáky se stříškou není těžké objevit hotel, většinou skromně vybavený, ale čistý. Mírný příplatek za klimatizaci při zdejších velmi příhodných cenách člověk snadno unese. V každém hotelu vás vybaví mapou a informacemi o všem, co se v hlavním městě nedá vynechat a také vás upozorní na možnosti výletů do okolí. Dříve než se vydám objevovat Hanoj, kupuji nezbytný slamák, který mě zachrání před pronikavým sluncem a také mě začlení mezi domorodce.

Duší města je malé jezero Hoan Klem (Jezero navráceného meče) ozdobené pavilonem zvaným „Želví věž“. Zde se můžete pokochat pohledem na temnou hladinu, kterou brázdírůzní ptáci, zdobí ji rozkvetlé lotosy a v její blízkosti si pro štěstí můžete pohladit obrovskou zlatou želvu. Ano, právě ona to byla, která v 15. století spolkla vietnamskému hrdinovi jménem La Loi zázračný meč. V blízkosti jezera najdete Ho Či Minovo mauzoleum a dovnitř nahlédnete, pokud se nezaleknete dlouhé fronty. Několik dalších let tahle smůla nehrozí, ale od místních jsem se dozvěděla, že nedávno byl Ho odvezen na přebalzamování a podrobení „běžné údržbě“ do Kremlu k lítosti mnohých turistů, kteří se kvůli tomu ocitli v chladné tmavé místnosti bez velkého komunistického vůdce. Prezidentským palácem postaveným pro guvernéra Indočíny v roce 1901 projdete k malé pagodě, symbolu Hanoje, reprezentující rozkvět vietnamského umění. Pokud holdujete právě jemu, nadchne vás několik dalších pagod v blízkosti centra a především Chrám literatury (Van Mieu), který byl klíčovou konfuciánskou svatyní a centrem vzdělanosti. Návštěva se vyplatí už proto, že se jedná o jeden z mála pozůstatků Thang Long, původního města králů rodu Ly v 11. století. Dějiny v trochu jiné rovině vám zprostředkuje Muzeum vojenské historie, podstatně odlišné od zrekonstruovaného Muzea válečných pozůstatků v Saigonu. Notně zastaralá komunistická rétorika dýchá z popisků všech těch špionů, banditů a vojáků loutkového režimu především z Francouzské a Vietnamské války.

Poté, co vás Hanoj nechá nahlédnout do pohnuté historie Vietnamu, nabídne vám své kulinářské umění současnosti. V rušných ulicích i v odlehlých poklidnějších částech historického města najdete nepřeberné množství stánků a restaurací s vybranými lahůdkami, které se trochu podobají kuchyni čínské, ovšem jsou mnohem nápaditější a překypují čerstvou zeleninou, nejrůznějšími voňavými trávami, pestrým kořením a většinou v nich nechybí zde velmi oblíbená rybí omáčka. Pokud chcete ochutnat autentický pokrm domorodců, nebraňte se a usedněte na menší než malou plastovou stoličku přímo na ulici, po několika hladových pokusech vám nebudou překážet ani hůlky (příborem vás zachrání totiž pouze v restauraci), a vychutnejte si znamenitou polévku s rýžovými nudlemi. Nic se vám nestane, je to vyzkoušené. Vietnamská kuchyně je nejen lahodná, ale také velmi zdravá, což dokazují štíhlé a ladné postavy žen i mužů v každém věku. Až se vám o rýži a masových směsích bude i zdát, není problém přejít na indickou, thajskou nebo vegetariánskou stravu, jejíž přípravu dokonale ovládá především početná skupina vietnamských buddhistů. A ještě jedno překvapení – nebude to vidina, když se před vámi zjeví nápis Česká hospoda, na jídelním lístku bude dršťková polévka, knedlo zelo vepřo, plzeňsky guláš a budvar. A nepřestanete žasnout, až usednete ke stolu, objednáte si turka a ještě si česky náramně popovídáte s místní obsluhou a štamgasty, kteří budou nostalgicky vzpomínat na krásné časy strávené v Čechách, které je dohnaly k otevření české hospody. Nelze opomenout ani francouzskou kuchyni, památku na dobu kolonizace, která naučila Vietnamce vyrábět výborné bagety a také pít francouzské víno z Bordeux či Burgund. Toto čas od času přijde vhod, ačkoli vietnamská piva jako Tiger, Festival, Hanoi, Hoian, BGI, 333 (bababa) především pak osvěžující a chutné bia hoi – točené pivo za 2 Kč do půllitru nebo vietnamské víno z oblasti Dalat rozhodně neurazí. Ovšem je zde na místě varování – pokud se chcete věnovat konverzaci s místními obyvateli a posedět u naraženého sudu piva na ulici, připravte se na místní zaběhaný rituál. Těsně před 22. hodinou jako když do koní práskne, sudy z ulic mizí, plastové minižidličky zrovna tak, lidé se rozprchnou a na minutu přesně s úderem desáté začne ulicemi projíždět policejní hlídka nabádající hlásnou troubou každého, že je čas odebrat se na lože. Uklidnit vás může skutečnost, že poté co je policejní úkol splněn a hlídka mizí za prvním rohem, všichni se nenápadně začnou vkrádat na svá opuštěná místa, sudy se opět vyvalí a nyní už nestojí v cestě vůbec nic a pokračuje se v halasné zábavě.

Hanoj vám učaruje večer stejně jako přes den. Když na město začne padat soumrak, mumraj trhovců křižujících ulice s obrovskými proutěnými, ovocem a rýží přetékajícími koši, zavěšenými na dřevěné holi hozené na rameno nekončí. Naopak. Ještě více začíná žít francouzská čtvrť s elegantními vilami, které jsou přehlídkou všech možných architektonických stylů od klasicismu až po ArtDeco. Nepřehlédnutelná je perla zdejší zástavby – Státní opera na východním konci tepny této čtvrti – ulice Trang Tien. A když už jsme u divadla – byl by hřích vynechat pověstné hanojské vodní loutkové divadlo. Jeho tisíciletá tradice vypovídá o veselé a podnikavé nátuře Vietnamců, kteří si již tehdy znamenitě zpestřili dřinu na rýžových polích tím, že na větve fíkovníku navázali rýžové či dřevěné figurky a zahráli si divadlo. Dodnes vám loutky vozené po vodní hladine jeviště předvádějí výjevy ze života sedláků a chudých vesnic. Kulturní tečkou končí mé objevování kouzelné Hanoje a vzhůru do okolí.

Smaragdová zátoka Ha Long a ostrov Cat Ba

Pro návštěvu „Dračí zátoky“ Halong Buy a ostrova Cat Ba se vyplatí zakoupit třídenní výlet přímo v Hanoji. Kdo tak neučiní a vydá se na vlastní pěst, nemusí se vždycky vyhnout lišácké povaze Vietnamců a ze slibované objevné plavby zátokou, plnou potápění ve fosforeskujících vodách a návštěv jeskyní (Hang Dan Go – Jeskyně kůlů, Hang Dong Thien – Jeskyně pohádkového jezera, Dong Me Cung – Bludiště) se stane holá plavba po jezeře s výsadkem rovnou u hotelu nebo v Halong City. Alespoň takovou zkušenost udělala část naší výpravy, se kterou jsem se měla setkat ve smaragdové zátoce Ha Long. Pohádkově krásnou atmosféru tvoří více než 2000 vápencových homolí prapodivných tvarů, vystupujících nad tichou hladinu. Zde člověk pochopí, proč se tato skaliska ostrá jako jehla a jeskyně znějící tajemnými zvuky staly zdrojem inspirace mnohých legend a básní. Od roku 1994 patří zátoka ke světovému dědictví UNESCO a vznik tohoto přírodního zázraku, vzdáleného od Hanoje 160 km severovýchodním směrem, má dvě vysvětlení. Schválně, které se vám zamlouvá víc? Skaliska patřící k jihozápadní čínské vápencové tabuli zalilo po skončení doby ledové moře a jejich vrcholky ční nad hladinu. A druhé vysvětlení podle legendy – po proplutí zátoky a nasátí její kouzelné atmosféry mně bližší – při invazi Mongolů v dobách dávných se z nebe snesl ohromný drak, mávnul ocasem, aby rozbil celistvou skálu na kusy, pak se ponořil do moře a to pak zaplavilo vzniklá údolí mezi vápencovými homolemi. Tak zabránil Mongolům v dalších výbojích. Podél rozeklaných dračích zubů doplujete k největšímu ostrůvku v západní části zátoky Cat Ba. Zde si můžete dopřát pohodovou projížďku na motorce přírodním parkem, pochutnat si na rybí specialitě v přístavišti původní rybářské vesničky a večer se poveselit v koktejl baru Green Mango, kde nechybí pro Asii tolik oblíbené karaoke. Přesvědčíte se, že Vietnamci jsou nejen velmi náruživí, ale také velmi dobří zpěváci a bez čtení doprovodných textů na monitoru vyšvihnou repertoár jakékoli hudební hvězdy z libovolného kontinentu. Pobaveně jsme se přidali k prozpěvování ruských častušek s vietnamským textem. Další stopa komunistického režimu.

Než se rozloučíme s ostrovem posetým rýžovými poli, která brázdí zapřažení buvoli a kozy s dřevěnými zvonky na krku, ukládáme do paměti příjemné zážitky na jednom z plovoucích barů u voňavé kávy Robusta. Později zjišťujeme, že Vietnamci tento báječný nápoj pijí v hojné míře a sice překapaný přes malý plechový hrníček s děravým dnem. Jsou na něj patřičně hrdí, stejně jako na svůj velmi kvalitní zelený čaj, nejčastěji lotosový či jasmínový.

Císařská vznešenost a věčné jaro v Hue

Směřujeme dále na jih místním dálkovým autobusem, ve kterém funguje klimatizace jen velmi sporadicky, světlo při nočních přejezdech nefunguje vůbec, takže je velmi těžké ukrátit si kodrcání autobusu na neudržovaných silnicích pomocí zásoby domácích časopisů. Naštěstí čas od času se koná spásonosná zastávka, kdy lze zakoupit obloženou bagetu a sice neuvěřitelnými záležitostmi, které se podobají něčemu jako sekané, paštice podivné barvy, ale zato dobré chuti. Pestrá paleta nápojů s příchutí asijských plodů od rambutanu, přes papáju, tamarind, mango, liči, dragon fruit až po kokosové mléko přijdou taktéž vhod a povzbudí vás pro další hodiny někdy až nekonečné jízdy. Velmi pozitivní na celém transportu po Vietnamu je, že „open bus ticket“ – jízdenka za pouhých 24 dolarů vám umožní přesun ze severu na jih a můžete kdykoli vystoupit na kolik dní je libo a opět nastoupit, když vás lapí touha vydat se zas o kousek dál. Po 12 hodinách jsme v dalším cíli. Městečko Hue patří k těm, které vám nedají zapomenout na Vietnam ani po letech. Vůbec nelitujeme absolvované štreky autobusem (většina turistů si často trmácení busem ušetří úsměvně levným přeletem Hanoj – Hue), naskytl se nám totiž pohled na úchvatné pohoří střední části Vietnamu Truong Son, které se táhne podél pobřeží v délce 1000 km. Na cestě severní částí centrálního Vietnamu poznávám nejchudší část země, která utrpěla nejvíce ran při bombardování americkými jednotkami ve vietnamské válce. Jaké štěstí, že město císařů Hue, ležící na Parfémové řece, zůstalo ušetřeno! Oči až přecházejí nad veškerou krásou a změtí draků neuvěřitelných barev, tvarů a velikostí. Na každé zahnuté střeše i té nejmenší pagody se pyšní toto národní symbolické zvíře, které sleduje v tichosti a z povzdálí plynoucí dějiny i proudy návštěvníků. V honosných císařských pagodách historického města převládají majestátné barvy červená a zlatá, z každého koutu vás omámí odér vonných tyčinek a jen těžko se ubráníte pocitu, že pozlacené sochy císařů vás tajně nesledují pohledem těch, kteří už vědí. Jako velký svatební dort vyčnívá nad městem pagoda Thien Mu, jejíchž sedm vrstev symbolizuje sedm inkarnací samotného Buddhy, osvíceného, v kterého věří většina Vietnamců vedle svých přírodních démonů, bůžků a duchů zmiňovaných v mnohých legendách a pověrách. I přes všechny dodnes viditelné, vietnamskou válkou zasazené rány si uchovalo tradicemi bohaté město Hue nepopiratelné kouzlo. Ne nadarmo znamená jeho název v překladu „Harmonie“. Po pouhém třídenním pobytu zde jsem vnímala význam tohoto slova v každým coulem duše a jen těžko lze popsat přesné důvody.

V létech 1802 až 1945 zde sídlila poslední dynastie císařů Nguyen. Idylickou polohu města přesně v půli cesty mezi Hanojí a Saigonem umocňují sametové vrcholky hor vztyčené nad řekou Song Huong, výše zmíněnou „Parfume River“. Svůj název si vysloužila díky dvěma skutečnostem: plavilo se po ní vzácné voňavé dřevo, a také s počínajícím jarem se řeka poseje barevnými květy omamných vůních, které ji krášlí po celý zbytek roku. Při plavbě po řece v lodi s bájným drakem na přídi jsme míjeli a navštěvovali další pagody, malebné vesničky s domorodci obývajícími velmi skromné chýše slepené z písku a bláta, dříví a rákosu, přikrytých jen tak plechem místo střechy, ovšem jejich pohodu, usměvavost a především vyzařující harmonii by jim mohl kdejaký uspěchaný Evropan jen závidět.

Velkým lákadlem na levém břehu Song Huong v samotném Hue je Citadela ze 17. století, další památka pod ochranou UNESCO. 10 km dlouhá, 6 m vysoká a místy až 20 m široká zeď objímá tzv. stát ve městě. Zdejší chrámy, obytné domy úředníků i květinové zahrady byly vystavěny dle přísných pravidel a astrologických požadavků tak, aby magickou harmonii místa, životní energii a souznění s přírodou neporušoval ani jediný element. Po kamenném mostě klenoucím se nad lotosovým jezerem vejdete do města císařů. Toto privilegium neměl dříve ani jediný obyvatel. Snad i proto vám zdejší genius loci uštědří požehnanou dávku energie. Takto nabitá se vracím zpět do centra Hue, na které se snáší tma a já se jen těžko rozmýšlím, v kterém baru a nad kterým ovocným koktejlem rozdýchám ten ohromný zážitek. Příjemnou hudbou a prostředím mě vlákal bar „Why not?“, a tak si říkám proč ne právě sem a ještě chvíli mi potrvá, než budu schopna vrátit se do reality a zapříst hovor s domorodci plnými harmonie a věčného jara.

Hoi An – město krejčích a kejklířů

Jaké kouzlo – nadechuji se už při výstupu z autobusu, tentokrát po přejezdu trvajícím pouhých pět hodin (i když vzdálenost od Hue 130 km by se kdekoli jinde než po vietnamských silnicích dala zvládnou jistě rychleji). Středomořský flair a exotika Dálného východu jsou zde úzce provázány. Když procházíme malebné uličky, nemůžu ani uvěřit, že Hoi An patřil ještě před 300 lety mezi nejvýznamnější přístavní města jihovýchodní Asie. Jen vzrůstající potřeby na množství přepravovaného zboží a s ním i vzrůstající rozměry lodí odsunuly menší přístavy na druhou kolej. To byl případ i Hoi Anu, ovšem duše handlířů a obchodníků se ve zdejších lidech nezapře ani dnes. Právě Hoi An je rájem švadlen a krejčích, kteří vám během pár hodin ušijí skvěle padnoucí oblek za velmi výhodnou cenu, výběr látek i vzorů (od ještěrek přes draky či abstraktní orientální vzory) je téměř nekonečný, navíc potenciálnímu zákazníkovi dokážou ještě nedotčené sukno na těle nařasit takovým způsobem, že by se nemusel stydět ani Armani – a logicky – jak můžete potom odolat a nekoupit? Po odpoledni stráveném v úzkých uličkách svádějících k shoppingu se vracíme já i moji přátelé ověšení jako Pretty Woman spoustou balíčků a tašek naplněných obleky, tričky, kávou, čajem, zrcátky a hřebeny vykládanými perletí a želvovinou, vějíři, slamák mám už z Hanoje, ale pro jistotu…dřevěnými mističkami, rambutany, kokosovými sušenkami, sušenými masy a vůbec věcmi velmi krásnými, exotickými, levnými a dost možná v Evropě nepoužitelnými. Jak vidno, dobu příznivou pro nakupování zde nejde minout, ovšem chce to trochu štěstí, abyste zavítali do Hoi Anu večer před úplňkem. Tato noc se zde stává magickou, město se promění ve změť lampionů a lucerniček, všechny ulice se stanou jednou velkou pěší zónou a začíná rej muzikantů, kejklířů a dalších umělců.

Po rušných dnech prožitých ve středním Vietnamu je načase změnit klima a prostředí a vydat se dále na jih.

Nejširší nabídku průvodců a map Vietnamu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz