Česká expedice boří mýty: Nejvyšší vodopád neleží ve Venezuele, ale jihoafrických Dračích horách!

Kolik vlastně měří? Existují dohady o skutečné výšce jak Salto Angelo, tak i Tugela Falls. Udávaná výška 979 metrů totiž téměř přesně odpovídá výškovému rozdílu mezi hranou vodopádu a hladinou Rio Churun zhruba dva kilometry od Auyan Tepui a víc než jednu míli (1.602m) od části řeky, kterou by bylo ještě možné označit za vodopád. Uvádí se také, že Salto Angelo padá z výšky 1500 metrů skokem vysokým 807 metrů. Pak pokračuje kaskádami až k místu zvanému Talus Rapids, kde padá posledním skokem vysokým asi 30 metrů. Je to blízko slavné vyhlídky Mirador Laime. Odtud už nepokračuje nic, co by bylo možné označit jako vodopád nebo dokonce za kaskádu. Mirador Laime ale leží ve výšce přibližně 701 metrů. To znamená, že by ve skutečnosti mohl být Salto Angelo vysoký jen něco přes 800 metrů. Naproti tomu Tugela Falls, poté, co padá pěti skoky pod masiv tzv. Amfiteátru, pokračuje příkrými kaskádami dál. To trvá několik set metrů. Po asi kilometru se objevuje poslední asi desetimetrový vodopád, pod nímž jsme provedli měření. I World Watefall Database uznává, že vlastně není jasné, kolik přesně Tugela měří. Oficiálně se udává 948 metrů.

Proti proudu

Výprava k vodopádu Tugela se od většiny našich afrických cest lišila. Pokud totiž vyrazíte na cestu za zvířaty, strávíte většinu času sezením v autě. Do parku vás pěšky nikdo nepustí, je to příliš nebezpečné. Takže hlavní kvalifikací pro podobnou cestu je schopnost vydržet dlouho sedět na zadku. Tugela, to je ale jiný příběh. Žádné sezení v autě. Tenhle vodopád si musíte poctivě vychodit. Od kempu k patě, kde jsme chtěli měřit, je to pěkných pár kilometrů.

Vyrazili jsme brzy ráno. Čekal nás sedmikilometrový trek proti proudu řeky. Dokud bylo údolí otevřené, šlo to bez problémů. Jak jsme se ale přibližovali skalnímu masivu Amfiteátru, stěny se přibližovaly a terén byl náročnější. Nakonec jsme přelézali obří balvany, brodili se korytem a šplhali průrvami, ve kterých jsme se mohli držet jen kořenů stromů a několika nastřelených ocelových skob. Celkem čtyři sta výškových metrů tam a pak zase zpátky.

Když jsme dorazili na místo, nad hlavami jsme měli jen tenký proužek oblohy. Zbytek byl zakrytý stropem „tunelu“. Vpředu padal asi desetimetrový skok Tugela Falls. Byl čas na to změřit nadmořskou výšku, což jsme s velkou chutí udělali.  Naměřili jsme nadmořskou výšku 1867 metrů – výchozí hodnotu, kterou budeme odečítat od výšky na hraně vodopádu. Kvůli zakryté obloze hlásil přístroj přesnost 30 metrů. S tím musíme počítat. Teď je ale třeba se vrátit. Na jeden den toho bylo až dost. Čeká nás cesta zpátky, večer lehké grilování a dobré pití – abychom se odměnili za úspěšný první den a povzbudili se na den druhý.

Kalibrace Abychom měli měření co možná nejpřesnější, bylo samozřejmě třeba pravidelně kalibrovat výškoměr. V různém počasí a tedy při různém tlaku vzduchu totiž měří rozdílně. Proto jsme vždycky našli místo, kde jsme znali výšku a podle ní v den měření kalibrovali.

Vzhůru k nebi

Bylo mlhavé ráno. V šest hodin ráno jsme se zabalili a vyrazili k vrcholu vodopádu. Přejezd k výchozímu bodu – pod vrcholek jménem Sentinel Peak – trval dvě hodiny.

Na vrcholcích kopců i v průsmycích ležela mlha a foukal silný vítr. Při kalibraci výškoměru v průsmyku Oliviershoek to fičelo tak, až jsme měli strach, že nás na vrcholek vodopádu nepustí.

Když jsme ale přijeli na místo, žádný problém s větrem nebyl. Ne, že by nefoukal, fičelo o sto šest, ale při zapisování do knihy výletníků to nikomu nevadilo. Ostatně v těchhle výškách mají asi bezvětří velmi vzácně. Vyrazili jsme pod Sentinel Peak. Cesta vede kolem jeho vrcholu, pak prudce vzhůru. Poslední část cesty se jde po náhorní plošině, ale ještě před ní je třeba vyšplhat asi čtyřicet metrů po řetězových žebřících.

To byla ale ještě hodně vzdálená budoucnost. Zatím jsme byli v první fázi cesty. Přímo před námi Sentinel, pak série serpentýn. V nízké trávě kolem bičoval vichr žluté květy narcisů a narůžovělé netřesky. Když jsme si chtěli něco říct, vítr nám trhal dech od úst a stejně jsme se neslyšeli.

Do jiného světa

Plahočení vichrem kolem Sentinel Peak trvalo asi dvě hodiny. Nakonec jsme kopec nechali za sebou. Za zády první žebřík, před sebou poslední výstup. V téměř kolmé stěně se na nás těšily řetězové žebříky, které vedly na náhorní plošinu. První z nich byl vysoký 25 metrů.

Výšky mě trochu děsí, takže jsem se pečlivě držel a kladl nohy do příčlí, abych měl jistotu, že nespadnu. Prudký vítr mi div nestrhne šátek z hlavy. Nahoře číhal ještě jeden žebřík. Měl ale jen 15 metrů – legrační soupeř. Kolem dokola se rozkládala náhorní planina porostlá trávou a posetá stovkami lagun. Vítr nepolevil, ale obloha zmodrala. V azuru rychle pluly beránky bílých mraků. Půda byla nasáklá jako houba – zdroj vody pro řeku Tugela.  Už nebyla daleko. Trvalo to asi jen dvacet minut. Šli jsme podél koryta řeky, která nás dovedla na hranu, odkud se vrhala dolů. Podle oficiální mapy je hrana ve výšce 2979 metrů. Pokud naměříme podobné číslo, bude to znamenat, že dohady o opravdové výšce Tugela Falls byly oprávněné. Zatím ale nevíme nic.

Poloha Vodopád Tugela leží na hranici Jihoafrické republiky a Lesotha v provincii Kwa-Zulu Natal. Je to srdce dračích hor – jejich vrcholky se tyčí do výšek nad tři tisíce metrů. V zimě tu sněží, v létě pálí slunce a za každého počasí fouká silný vítr.

Tam dolů je to kilometr

Poslední desítky metrů před hranou připomínalo koryto řeky kamenný tobogán. Voda klouzala po hladké skále a pak – mizela v hlubině. Přiblížit se k hraně masivu bylo trochu nebezpečné. Vítr se chystal shodit nás dolů. Neměli jsme chuť vyzkoušet si pád do kilometrové hloubky. Pod námi bylo vidět místo, kde jsme včera měřili. Tunel vypadal z té výšky opravdu titěrně.

S trochou strachu a notnou dávkou očekávání jsme se dali do měření. Na display přístroje se objevila cifra 2968 metrů. Přesnost měření 3 metry. Nad vodopádem zazářila duha. Trochu kýčovitá chvíle, ale nám to vůbec nevadilo. Měli jsme co slavit. Naměřené číslo znamená prostou věc. Tugela Falls je pravděpodobně nejvyšší vodopád světa.

Potkali jsme se s číslem jedna

Pata vodopádu – náš referenční bod – leží v nadmořské výšce 1867 metrů. Jeho hrana, odkud jsme se zrovna vrátili, ve výšce 2968 metrů. Podle těchhle čísel činí výška Tugela Falls 1101 metr. To je o sto dvacet dva metry víc než venezuelský Salto Angelo, což znamená, že Tugela je opravdu číslo jedna.  Použití GPS v kombinaci s barometrickým výškoměrem není sice optimální, ale jak bylo řečeno, to po konzultaci s geodety není skoro žádné. A navíc – neděláme si ambice být experty. Chceme hlavně iniciovat diskusi a případné přehodnocení a hlavně sjednocení metodiky u všech vodopádů. Když totiž započítáme odchylku našich měření, dostaneme se k mezním hodnotám výšky Tugela Falls mezi 1068m a 1134 m, a to je pořád nejvýš na světě. Alespoň pro nás, protože tohle je jen začátek cesty. Všechno to brodění, metry do výšky i dálky, žebříky, balvany, hučení vody a vítr – to byla jen předehra. Opravdový zápas teprve začne, až se budeme snažit změnit tabulky. Ale to už bude jiný příběh. Prozatím jsme změřili a jsme nejvyšší.

Tým výpravy: K vodopádu se vypravil tříčlenný tým dobrodruhů. Martin Šíl (organizátor) a Jiří Neumann (lékař a fotograf) se coby milovníci černého kontinentu vraceli na známá místa, František Filip (technické zajištění) jako africký novic přinášel expedici štěstí. Více nejen o expedici a jejím průběhu můžete najít na webu www.doneznama.cz.