Carmel by the Sea – trochu jiná Kalifornie

„Tahle oblast se ti dostane pod kůži. Něco na ní je, jakási zvláštní atmosféra, která je mnohem příjemnější než v oblasti San Francisca, kde jsem vyrostl. Je to zřejmě kombinací krásné venkovské přírody a milých lidí, kteří tu žijí. To dělá život o hodně jednodušší, než v ostatních oblastech Kalifornie.“ Tato slova pronesl známý americký herec a režisér Clint Eastwood, jedna z řady slavných osobností, jež podlehly kouzlu městečka Carmel by the Sea natolik, že se zde před lety usadily a žijí tu. Díky Eastwoodovi se Carmel dostal do povědomí širší veřejnosti, ale této pozornosti by se mu nepochybně dostalo i bez přítomnosti filmové legendy.

Městečko těží ze své jedinečné polohy – na pobřeží Tichého oceánu, na okraji divoké a krásné oblasti Big Sur, která už dávno přitahovala pozornost umělců. Nejstarší novodobé osídlení sice spadá už do 18. století (v souvislosti s místní misií), ale město jako takové bylo založeno až na počátku století dvacátého. Prakticky vzápětí se zde začala vytvářet umělecká kolonie. Tomuto přílivu umělců napomohla i příroda. V roce 1906 postihlo San Francisco silné zemětřesení, které město výrazně poškodilo, a řada osobností z tamní umělecké scény se rozhodla najít si klidnější útočiště pro svou tvorbu. Do centra jejich pozornosti se dostal Carmel, kde se dal pořídit dům s pozemkem za cenu 100$ (při pohledu na dnešní ceny carmelských realit těžko představitelný obnos).

V krátké době se tak ze San Francisca do Carmelu přestěhovali např. spisovatelé Mary Austinová, George Sterling, Upton Sinclair, Sinclair Lewis; malíř Xavier Martinez či fotograf Arnold Genthe a nějaký čas tu pobýval i Jack London. Následně byl založen v Carmelu Umělecký klub, jehož členové se navzájem podporovali v umělecké činnosti, konala se pravidelná setkání na plážích, byly stavěny příbytky ve větvích stromů pro větší klid a inspiraci tvůrců…

Vrcholem těchto aktivit bylo vytvoření unikátního lesního divadla, v němž se hrály hry a které je možné navštívit i dnes. Paradoxně tato činorodost vedla k pomalému úpadku umělecké kolonie v Carmelu. Město se proslavilo jako ideální místo k odpočinku, blízko moře a krásné přírody, přitahovalo tak čím dál více lidí z vyšších vrstev, a to způsobilo růst cen pozemků i finančních nároků na běžný život. Mnoho členů kolonie Carmel postupně opustilo, protože si život zde už prostě nemohlo dovolit.

Přesto i poté zde zůstala řada uměnímilovných lidí, kteří pokračovali v nastoupeném trendu. V roce 1927 byla založena Carmelská umělecká asociace, která shromažďuje hlavně obrazy především místních malířů. Funguje dodnes a je tak druhou nejstarší společností svého druhu v celých Spojených státech. I dnes tak můžete v Carmelu a okolí potkat mnoho malířů, sledovat je při práci nebo si s nimi prostě jen popovídat. O odbytiště svých děl mají většinou postaráno – ve městě funguje kolem 70 galerií různé úrovně; někteří místní dokonce tvrdí, že galerií je až okolo stovky. Významnou pozici mezi nimi má Weston Gallery, starající se o dílo fotografa Edwarda Westona, jednoho z mnoha známých fotografů, žijících v Carmelu (dalším byl např. i Anselm Adams, věhlasný svými fotografiemi Yosemitského národního parku, který v Carmelu žil od roku 1962).

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Město skryté v zeleni

Tím byly položeny základy zvláštní atmosféry místa, která tak přetrvává dodnes. Carmel opravdu nepůsobí dojmem běžného amerického maloměsta. Současný vyšší životní standard je při procházce ulicemi zjevný na první pohled. Restaurace a bary s nejrůznějšími pochoutkami z celého světa, módní butiky, umělecké galerie, ale i malé obchůdky s ručními výtvory a květinami, ukryté ve dvorech nebo zákoutích… To vše lze vidět na toulkách hlavní ulicí Ocean Avenue i postranními ulicemi a úzkými uličkami.

Jak název hlavní ulice napovídá, přivede vás nakonec na pobřeží, kde si můžete na městské pláži odpočinout, zaběhat v příboji nebo jen tak pozorovat snahu surfařů chytnout tu nejlepší vlnu. Carmel je však pozoruhodný i z jiných důvodů. Při pohledu z dálky by si člověk ani neuvědomil, že se dívá na město. Veškerá zástavba je skrytá v zeleni a stromy převyšuje jen několik málo budov. Výška staveb je zde totiž přísně kontrolována, aby nedošlo k narušení tohoto koloritu. Stejný dojem budete mít také v carmelských obytných čtvrtích. Domy se skrývají za hustou hradbou keřů a stromů a často je ani nelze ze silnice zahlédnout. Vzrostlé stromy navíc propouští pouze část slunečních paprsků a vytváří tak příjemný stín a příšeří i v teplých letních dnech.

Misie San Carlos Borroméo de Carmelo

Když už budete unaveni z procházení se uličkami nebo relaxování na plážích, můžete se vydat na místo, kde se vás dotkne historie, na kalifornské poměry opravdu dávná. Na okraji Carmelu se totiž nachází místní misie San Carlos Borroméo de Carmelo. Jde o jednu z celkového počtu 21 misií, jež založili mezi lety 1769 – 1823 mniši, františkáni.

Zdejší misie vznikla jako druhá v pořadí v roce 1770 (starší je jen misie v San Diegu) a brzy se stala významným bodem v celé monterreyské oblasti. Výsadní postavení má i z toho důvodu, že se zachovala v takřka původním stavu. Samozřejmě prošla důkladnou rekonstrukcí, ale na podobě a rozložení budov i vybavení interiérů se v zásadě nic nezměnilo.

Dnes si návštěvník může prohlédnout kostel, hospodářské zázemí mnichů a hned několik muzeí, která se tematicky týkají historie regionu či samotného objektu misie. Koho historie příliš nezajímá a dává přednost geniu loci, také nepřijde zkrátka. Procházka po prosluněném misijním hřbitově nebo posezení na dvoře vybízí k poklidnému rozjímání a vychutnávání atmosféry, kterou občas naruší skupina dětí z jedné církevní soukromé školy, která zde v areálu sídlí. Právě otevřenost vůči veřejnosti a samozřejmě historická hodnota místa, jsou hlavní důvody, proč jsou obyvatelé Carmelu na svou misii svatého Karla Boromejského tak hrdí.