Budiž světlo!

Budiž světlo

Někteří si myslí, že sluneční vypínač rozsvítil Bůh, jiní, že v tom má prsty astrofyzika. Ať už je to jakkoli (já jsem pro astrofyziku), díky slunci mohla vzniknout fotografie. Obsaženo je to už v jejím názvu: fotografie znamená „malování světlem“. Když se  19.srpna 1839 zrodila fotografie, malovalo se výhradně slunečním světlem. První fotka vznikla dříve, ale lidé potřebují nějaké oficiální datum a právě v uvedený den byl v celé své slávě vynález vyhlášen na zasedání francouzské Akademie. (Sukup K., Vaněk S., Pan nadar by měl radost, Vesmír10/2007, str.628). Dnes se fotí pod zářivkami, výbojkami, žárovkami a dokonce i pod UV světlem. Od toho mají kompakty nejrůznější piktogramy sluníček, mráčků, žárovek a ty chytřejší i možnost nastavit světelnou teplotu ve stupních Kelvina. Když se fotilo jen na klasický kinofilmový materiál, každý věděl, že žárovkové světlo zbarví snímek dožluta, podobně jako světlo svíčky. Zapadající slunce má nádech žlutooranžový a zářivky nepříjemně zelený. Jelikož u filmu se nedalo měnit vyvážení bílé, film byl film a 99,9% fotek vznikalo za denního světla, dělala světelná teplota (teplota chromatičnosti pro ty, kteří chtějí hledat další informace) problémy.  Nenechte se zmást slovem teplota. S horkem to nemá až tolik společného, spíše se jedná o vlnění. Ale nechme teorie.

Nemožnost nastavení (fotka je z klasického filmu) vyvážení bílé způsobila, že portrét muže na tržnici je celý žlutý. To způsobilo světlo žárovky. Upravit by se dala v PC pomocí grafického software.

Svíčka

Praktická ukázka (kdybych na tento článek sháněl grant, tak vznešeně napíšu „případová studie) světla svíčky nasvětlené jinou svíčkou jasně ukazuje, jak moc dochází k barevnému posunu. Fotoaparát byl na stativu, hodnoty pevně nastaveny a jediné co se měnilo bylo vyvážení bílé přímo ve fotoaparátu. To znamená, že se měnily ony symboly „sluníčka, žárovky, zářivky…).  Reálnou barevnost lze dosáhnout v případě svíčky buď manuálním nastavením na 2500 K, což zdaleka neumí všechny fotoaparáty, nebo nasvítit svíčku něčím, co daný foťák „zná“. Nebo se spolehnout na automat (viz.obr.). Pokud bude fotoaparát nastavený na denní světlo a přitom bude fotit scénu nasvětlenou svíčkami, tak bude výsledek celý do žlutooranžova bez ohledu na to, jaké jsou barvy předmětů ve skutečnosti. Hořící svíčka na pozadí snímku je ve  skutečnosti modrá.

Nastaví-li se foťák na žárovku či zářivku, je rozdíl v barevnosti malý. Ale je. Stačí se jen podívat na malé kulaté svíčky a porovnat barvu. Pokud vám jde o reálné barvy, tak už je posun nepříjemný.

Závěr: v případě umělého osvětlení nastavte foťák na symbol daného typu osvětlení. Jinak dochází k barevnému posunu, který někdy může působit příjemně (např. noční snímky měst se žlutými lampami), jindy může být výsledek pokažený nepříjemným barevný nádech od zářivek. Samozřejmě se právě s teplotou chromatičnosti, tedy s barevným vyzněním snímku dá počítat dopředu. Stačí nechat foťák na „zamračeno“ a fotit sluneční západ a výsledek bude červenější, než kdyby byl nastavený na „žárovku“. To proto, že teplota chromatičnosti se v této chvíli už žárovce docela dost blíží a pokud by byl foťák nastavený „žárovkově“, výsledek by nebyl tak romantický.

Nikon D200 umožňuje nastavit konkrétní teplotu snímku. Jak je vidět, že manuální nastavení se nejvíce blíží reálnému stavu. Ovšem automatické nastavení, které si „vybral“ foťák sám taky není špatné. Navíc od svíček se trochu „žluté romantiky“ očekává.

Noční foto

Teď už je možná jasnější, proč jsou noční fotky tak často žlutavé. Lidské oko ve spolupráci s mozkem díky celoživotní zkušenosti žluté světlo veřejného osvětlení nevnímá. Teplé barvy psychicky působí příjemně, takže někdy chceme, aby fotka vypadala tak, jak fotografovanou scénu vidíme. Proto není na škodu se nad barevným vyzněním snímku zamyslet dopředu. Jakmile se člověk se symboly „sluníček a mráčků“ naučí pracovat, nedočká se nepříjemných překvapení a navíc se na cestách stává, že z přímého slunce vejdeme do muzea, kostela či hotelu osvětleného uměle, a není moc čas na to dělat opravné fotky. Často proto, že se udělá jedna dvě rychlé fotky a pak přijde někdo, kdo focení zakáže. Proto je lepší, když se povedou napoprvé.

Proč je západ slunce žlutooranžový už víme (viz.výše). Teď jen rada, jak vytvořit siluetu na pozadí zapadajícího slunce (ideální plážově romantické foto). Stačí si nastavit bodové měření, namířit do nejsvětlejšího bodu obrazu, zaaretovat nastavení (často to bývá „čudlík“ AE nebo namáčknutí spouště do poloviny – záleží na typu fotoaparátu)  … a je to. Fotoaparát vyhodnotí scénu jako hodně světlou, tím nedojde k prokreslení stínů a vznikne tmavá silueta.

Dnes už se svítí obrovskou paletou svítidel, tzn.obrovskou paletou nejrůznějších barevných odstínů,  takže noční snímky lze fotit (vždy se stativem) buď na základě zkušenosti, odhadu, nebo metodou pokus-omyl. Něco se ale dá předpokládat dopředu. Například noční město focené s nastavením „plné slunce“ bude skoro vždycky v nějakém odstínu žluté či oranžové. Přenastavením na žárovku se scéna radikálně změní.

Určité nebezpečí rozmazání snímku na mostě vyplývalo z tři vteřiny trvající expozice. Projíždějící auto mohlo nepatrně rozechvět mostovku a výsledek by byl rozmazaný. Expozice „oranžové“ krajiny trvala dokonce 14 vteřin. Oranžové vyznění snímku je dané nastavením aparátu na „zamračno“.

Příště vyrazíme pod slunečnou oblohu a představíme pár fint, jak vyfotit co nejlépe kytky, houby a další organismy rostoucí okolo nás, ať už jsme kdekoli..

Autor je šéfredaktorem časopisu TravelFocus.