Boryně František ze Lhoty

„ Můj pradávný druh František Boryně sám vykoná na vinici Páně práci větší než dvacet jiných misionářů. Zdá se, že jej sám Bůh v dnešní době a rozsáhlém území, jako je území Moxos, vyvolil za misionářského posla, který má hlásati jeho jméno dnešnímu pohanstvu. Nejen že až dosud odkryl přes sto předtím neznámých kmenů, z nichž některé bydlí na dosud nepřístupných ostrovech mezi močály, jezery a bažinami, ale přivedl je i k společnému životu a stádu Kristovu…„Jen slova chvály nacházel slezský jezuita Stanislav Arlet pro svého souputníka v misiích, Františka Boryně.

František Boryně ze Lhoty pocházel z nezámožného šlechtického rodu (ze Lhoty u Měcholup na Žatecku), který měl v erbu zkřížené vidle. Do řádu vstoupil již jako šestnáctiletý 1. 1. 1680. Někdy bývá ztotožňován s jiným jezuitou, Františkem Malovcem; ten ale nejspíše pocházel z rodu Malovců z Chýnova. Po studiích v Březnici a Olomouci učil Boryně několik let na různých jezuitských školách v Čechách, v letech 1691-93 absolvoval studium teologie v Praze. Poté byl vybrán pro jihoamerické misie.

22. 9. 1695 odplul Boryně spolu s dalšími sedmi českými jezuity ze španělského přístavu Cádizu a po sedmdesátidenní plavbě se šťastně dostali do Cartageny v dnešní Kolumbii. Zde si jen krátce odpočinuli a pokračovali do Panamy, kde překročili pevninskou šíji a na další lodi zamířili do přístavu Callao na peruánském pobřeží. Po příjezdu do Ameriky Boryně působil v Limě. Roku 1697 pak byl vyslán do misie sv. Františka Borgia v území Mojos (též Moxos, v dnešní severní Bolívii, v povodí řeky Maniqua). Odtud podnikal menší i větší výpravy do okolních pralesů.

V roce 1704 založil František Boryně vlastní misijní stanici (redukci), nazvanou Sv. Pavel, severně od svého bývalého působiště (nedaleko se nacházela i osada Sv. Petr, založená Arletem). „Všichni obyvatelé kolem dokola přijali zatím víru křesťanskou,„píše Boryně roku 1720, „ jejich počet jest 1 800. Můj nový kostel sv. Pavla jest veliký, nádherný a má tři lodi… Mám se svým kmenem veliké stádo 1 900 krav a býků a 9 300 koní.„Uprostřed svých Indiánů František Boryně také zemřel.

• Kalista Z.: Cesty ve znamení kříže. Praha 1947, s. 124-133, 279-285

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.