Bojer Václav, český cestovatel žijící na ostrově Mauritius

Vyučený zahradník z Prahy byl doporučen F. W. Sieberem rakouskému botaniku Hilsenbergerovi na přírodovědeckou expedici na východoafrické pobřeží a na Madagaskar v letech 1819-20. Bojer se na ní skvěle osvědčil a stal se odborníkem na africkou flóru. Svůj herbář poslal do Vídně jako dar tamnímu muzeu, za což ho císař František odměnil doživotní rentou. Takto zabezpečen se Václav Bojer do Čech už nevrátil.

Usadil se na ostrově Mauritius (1820) a v následujících šesti letech procestoval část ostrova Madagaskaru, dále Komory, Zanzibar, Pembu, východoafrické pobřeží (v oblasti dnešní Keni a Tanzanie), Seychely, Amiranty i ostrov Réunion. Z cest získal bohaté sbírky rostlin a zvířat a značně přispěl k poznání fauny i flóry ostrovů v Indickém oceánu.

Od roku 1826 žil Václav Bojer trvale v Port Louis na Mauritiu, kde byl kustodem místního muzea, založil tam učenou společnost, rok před smrtí se stal i profesorem přírodopisu na tamním gymnáziu. Své všestranné přírodovědecké znalosti (botanika, zoologie, geologie, chemie) uložil hlavně do popisu země, která se mu stala druhým domovem: Hortus Mauritianus on Enumération des plantes exotiques et indigénes, qui croissent ¸ l’ille Maurice disposées d’aprés la méthode naturelle (Zahrada Mauricijská aneb Přírodovědecké vypsání rostlin na Mauritiu rostoucích, 1837). Na ostrově v Indickém oceánu Bojer zemřel a je pochován na portlouiském hřbitově. Sbírky před smrtí odkázal císaři Františku Josefovi, finančně zabezpečil i své pražské příbuzné.

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.