Bohatý noční život v marockém Marrákeši láká na akrobaty, pouliční dobroty i hady

I přes dvě čtvrtá místa je nejnavštěvovanějším městem Maroka, předhání tak hlavní město Rabat i přímořskou industrializovanou Casablancu. Je to snad díky blízkosti úpatí hor Atlasu, kam vyráží turisté zdolat horu Tubkal? Nebo snad za to může kulturní bohatství památek a muzeí ve městě, které je od roku 1985 na seznamu UNESCO? Ať tak či onak, vydejme se společně na procházku do rušných africkým žárem rozpálených uliček.

Oživlé náměstí plné akrobatů

O tom, že nejlépe poznáte kulturu a život v zahraničí očima místních, nemůže být sporu. Nechte se podobně jako my doprovodit na marrakéšské náměstí Djemaa El Fna, které se nachází téměř v samém středu královského města. Naše doporučení: Vydejte se tam těsně před soumrakem. Poznáte tak jedinečnou směsici vůní, barev a hlasů afrického života.

Náměstí je navečer doslova přeplněno akrobaty, muzikanty, tanečníky, ale také trhovci s lokálními produkty a stánky s chutnou marockou kuchyní. S trochou štěstí v některé dny narazíte i na zaklínače hadů. O opičce, která vám přistane nečekaně na zádech, se není potřeba ani zmiňovat.

Tu slyšíte typickou arabskou flétnu, která je vyrobená z bambusu a dost možná jste o ní slyšeli pod názvem Ney. Jinde zase do rytmu tamtamů poskakují místní Afričané i s přihlížejícími turisty. Jen pozor, jak spatří váš zájem, hned vás začnou obskakovat – podají židličku na sednutí, nabídnout marocký čaj a začnou se s vámi fotit. Čaj určitě neodmítněte, ostrá kořeněná chuť s větší mírou cukru vytváří pro nás exotickou lahodnou chuť tohoto nazlátlého moku. Za laskavost ale očekávají nějakou tu minci. Nezapomeňte tedy při odchodu hodit do kloboučku nějaký dirham.

Chcete se nafotit s kobrou nebo s opičkou na hlavě? Na náměstí Djemaa El Fna to nebude problém. Jen si kromě fotoaparátů nachystejte opět dirhamy. Marrakéš těží z turistů, ale přemrštěných cen se bát nemusíte. Kejklířům, hudebníkům i krotitelům zvěře zanechte tolik, kolik sami uvážíte za vhodné. A jídlo je zde doslova za hubičku.

Na hygienu při jídle zapomeňte

Přijet do Maroka a neochutnat místní kuchyni by byla velká chyba. Kromě toho, že se zde najíte opravdu levně, je i velice chutná, barevná a zdravá. Právě stánky na centrálním náměstí lákají oko i jazyk unaveného poutníka spočinout a sledovat kuchaře přímo při činu. Než je pokrm nachystaný, už dostáváte marocký čaj a misku datlí.

Nelekněte se, ale v Maroku je zvykem, že hostovi bude hostitel vkládat nejlepší sousta přímo do úst, a to holými rukami. “Hygieno braň se,” příslušelo by se hned zvolat. Už jen proto, že marocký stařík před vámi seká kusy masa z kozí hlavy, rukami bez rukavic hrne odřezky do kotle s vařící se vodou.

Každý slaný pokrm je zajídán typickým pita chlebem, který si na vesnicích pečou i podomácku. Je běžné, že kůrky chleba místním poslouží na místo příboru. Brzy si na to zvyknete a přestanete řešit něco jako etická pravidla Evropy.

Už jste sytí? Nebo vám zbylo místečko na sladkou baklavu jako dezert? Určitě ale svlažte hrdlo džusem z čerstvého ovoce, které vám vymačkají manuálně přímo na stánku. Byl by hřích neochutnat džus z pravého zralého a sladkého ovoce, když za 0,3 litru v přepočtu necháte asi jen 13 Kč.

Jídlo musíte vstřebat procházkou

Díky výhodné poloze náměstí ve středu vám nic nebrání ponořit se do uliček města a vydat se na malou procházku po kulturním bohatství Marrakéše. Zamiřte přímo na jih a po 200 metrech stanete před mešitou Kutubíja. Uvidíte ji už z Djemaa El Fny, jde totiž o nejvyšší mešitu v celém městě. Sakrální budova z dob Almohádovců má základní kámen datovaný až do roku 1158.

Pokud jste do centra královského města zamířili před doporučovaným soumrakem, uslyšíte tolik typické volání na večerní modlení. Hlasité Alláh akbar se odráží od stěn červených staveb, tak typických pro marockou architekturu. Africká země patří mezi silně věřící, proto vzápětí vidíte rychle pohybující se skupiny, jak spěchají do mešity.

Ovšem největší a nejhonosnější stavbou města je budova paláce El Badi. Bohužel díky rivalitě mezi vládnoucími dynastiemi kdysi padl a až na vedle stojící mauzoleum byl srovnán se zemí. Rozlehlý komplex se nachází západním směrem od mešity Kutubíji. Není problém se k němu projít pěšky podél hlavního bulváru Houman el Fetouaki. Jen dejte pozor na africkou dopravu.

Nejširší nabídku průvodců a map Maroka (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Zběsilý tep dopravy

Byli jste někdy v jihovýchodní Asii nebo jiném africkém státě? Pak asi nebudete překvapeni ani marockým dopravním ruchem. Řád zde rozhodně nehledejte. Na hlavní silnici v kteroukoliv denní i noční hodinu tak natrefíte na klasické auto, drožku s koněm, ale i postávající mulu. O tom, že dopravní pravidla tu asi neexistují, by bylo škoda mluvit. Chodí se klidně středem vozovky a hlavně se divoce troubí. Připadáte si jako v kině, když to hemžení kolem sebe sledujete. Naštěstí doprovod vás brzo strhne ke krajnici, než byste se stali obětí nechtěné nehody.

Od palácového komplexu směrem na jih se rozkládají zahrady a hned za nimi je červená zeď. Zbytky opevnění města lemují silnici Rue de Bab Irhli. Marocká červená zeď působí hodně zachovale i bytelně navzdory husté silniční dopravě. Místní nás varují, ať si dáme pozor na domácí zkorumpovanou policii. Máme předstírat, že francouzsky neumíme ani slovo, což v našem případě není žádný problém. A skutečně jsme měli tu čest být policií zastaveni. Shodou okolností to nastalo ve chvíli, kdy už jsme náš výlet Marrakéší zakončovali na místním letišti. Vyvázli jsme a vzpomínky na africký noční život tak zůstaly neposkvrněny tučnou dirhamskou pokutou.