(* 5. 3. 1882 Lišice u Kutné Hory, † 27. 12. 1950 Praha) – statistik a zakladatel české demografie
Antonín Boháč sice vystudoval na filozofické fakultě pražské univerzity srovnávací jazykovědu u profesora Josefa Zubatého (doktorát obdržel roku 1905), ale záhy se začal, ještě jako středoškolský profesor, věnovat demografii. V letech 1912-14 podnikl studijní cestu po univerzitách v Německu a ve Francii.
Vznik samostatné republiky v roce 1918 změnil Boháčovy plány. Odložil připravovanou habilitaci (došlo k ní až v roce 1929) a stal se vedoucím pracovníkem nově zřizovaného Státního statistického úřadu (1919). Organizoval sčítání lidu v letech 1921 a 1930, jejichž metodika byla, zejména díky Boháčovu působení, považována za jednu z nejlepších v tehdejší Evropě.
Boháčovo dílo tvoří stovky článků, které uveřejňoval především v časopise Statistický obzor, na jehož vedení se podílel. K jeho nejdůležitějším publikacím patří rozborové studie Předběžné výsledky sčítání lidu v Československu (1921); Studie o populaci v ČSR I. (1928); Hlavní město Praha, studie o obyvatelstvu (1922). Boháč také zpracoval kapitolu Obyvatelstvo v ČSR pro Československou vlastivědu (1936), mapy obyvatelstva, národnostního a náboženského složení v Atlasu RČS (1935). Pro toto dílo vytvořil speciální metodu a zařadil se tak mezi zakladatele naší tématické kartografie. V letech okupace, kdy byl zbaven místa a pobýval v rodné obci, se věnoval dějinám geografie obyvatelstva a historické demografii.
Významně přispěl svou činností ke sjednocení českých evangelíků při vytvoření Českobratrské církve evangelické (1913). Dlouhá léta pak redigoval její časopis Kostnické jiskry.
• Korčák J.: Zakladatel naší demografie. In: Sborník ČSSZ 57, 1952, s. 10-17
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
