Asi 20 kilometrů od Mostaru se nachází městečko Blagaj, jedno z nejtajemnějších míst na území Bosny. Místo, ze kterého vyzařuje klid, za kterým sem přicházeli celá století všichni, kdo hledali a hledají Boha.
Název města Blagaj ve volném překladu by mohl znamenat přibližně„oáza uprostřed vyprahlé země“, což zřejmě souvisí i s tím, že se zde nachází pramen řeky Buny. Vyvěrá zpod dvě stě metrů vysokého útesu, na kterém stojí zřícenina hradu Hercega Stěpana. I v letních měsících skýtá pro návštěvníky doslova ledové osvěžení.
Tekija, klášter mírumilovného bratrstva
Magické místo na okraji městečko natolik uchvátilo tureckého sultána, že nechal u vchodu do jeskyně zbudovat Tekiju, klášter pro mírumilovnou sektu islámských dervišů, kteří tu už od 16. století rozjímali a vedli své disputace. Jeden z nejstarších muslimských klášterů řádu dervišů mniši využívají dodnes.
Z půvabné bílé stavby Tekije se zachovalo mauzoleum, dům pro návštěvy a starý mlýn u kláštera. V meditativně laděné zahradě nad jeskyní je možné vychutnat si silnou tureckou kávu. Turisté si mohou prohlédnout modlitební místnosti, ale pouze s dlouhými rukávy a nohavicemi a ženy musí být zahalené šátkem.
Tradiční místo setkávání dervišů je tekke nebo zavije, řádový dům, ve kterém se schází členové mystického bratrstva při povinných motlitbách. V čele každého řádového domu stojí mistr, kterému se říká baba, šejch nebo pír. Člen bratrstva se nazývá derviš, což doslova znamená chudý. Další užívaná pojmenování jsou faqír nebo sálik – poutník. Jednotlivé řády jsou vždy pojmenovány podle svých zakladatelů, liší se ve své praxi a vnitřní organizaci. Některé jsou pevně hierarchicky organizovány, jiné mají v místní tekke značnou autonomii.
Tajemní derviši
Postavy mužů v točících se sukních, vysoké zvláštní pokrývky hlavy, hlavy mírně skloněné ke straně a přivřené oči. Takový je obraz, který nám evokuje rituál tančících dervišů, který je i pro nezávislé pozorovatele intenzivním zážitkem.
Účelem této „fyzické meditace“ po období půstu je splynutí s Alláhem skrze mystickou hudbu. Během starověkého rituálu zvaného sema se dostávají mniši do transu, který spojují s božskou podstatou, barakou. Tomuto rituálu předchází dlouhé studium textů a trénink. Řád tančících dervišů spadá do mystického směru islámu, zvané sufismus, který má své kořeny už v dávném starověku. Dervišské řády, které v tomto regionu působí od doby příchody osmanských Turků do Evropy, měly nepochybný vliv na celý balkánský islám.
Řád Bektášíja je také známý pro svou rituální konzumaci alkoholu, jehož požívání je jinak muslimům zakázáno. Část balkánských dervišů nemá s požíváním alkoholu žádný problém, jiní ale zákaz konzumace dodržují. Někteří šejchové dokonce pálenku sami destilují. Členy řádů se mohou stát i ženy, které zde mají stejné postavení jako muži. V některých řádech dokonce ženy vedou náboženský rituál.
| Autorka Marie Fišerová se věnuje kulturní publicistice a organizování zajímavých akcí. Jako frankofilka ráda jezdí do francouzsky mluvících zemích, ale i do všech ostatních zemí, ve kterých se dá toulat po horách, ať už pěšky nebo na horských kolech. |
