Bišápur byl hlavním městem v době vlády sásánovské dynastie (2.–7. století). Byl založen v polovině 2. století po Kr. na místě starého města poničeného Alexandrem Velikým.
Na jeho stavbě pracovali římští zajatci, kteří byli zajati ve válce mezi perskou a římskou říší. Druhý sásánovský vládce Šápur dosáhl nebývalého úspěchu, když se mu podařilo zajmout římského císaře Valeriána.
Město se velmi rychle rozrůstalo a záhy se stalo jedním z nejdůležitějších měst provincie Fárs až do doby, kdy jej dobyli Arabové v r. 637. Z tohoto vpádu se už město nevzpamatovalo a rychle ztratilo na významu.
Starověké město leží na levém břehu řeky, na pláni, kde řeka opouští hory a vtéká do údolí. Na skalách v údolí kolem řeky nechali sásánovští králové zachytit svá vítězství na několika reliéfech. Reliéfy nesou prvky římského umění – řady vojáků, zajatci atd. Také na mozaikách jsou zřejmé římské prvky. Některé mozaiky byly odvezeny do Louvru a některé do Teheránského archeologického muzea.
Bišápur má typické uspořádání sásánovského města. Nalézá se v údolí, proto byly jeho vchody snadno hájitelné. Boky města byly chráněny strmými srázy.
Na severu města jsou pozůstatky chrámu ohně. Jedná se o budovu se čtvercovým půdorysem, která je zapuštěna 7 m pod úroveň okolního terénu.
Poblíž chrámu jsou pozůstatky paláce, který je tvořen velkou místností křížového půdorysu zastřešenou kupolí. Dochovaly se zbytky venkovní zdi a chodby.
Zpracováno ve spolupráci s China Tours.
