Bilbao, hrdé město hrdých Basků

Bilbao, hrdé město hrdých Basků

Při pohledu z vyhlídky Mirador de Artxanda je snadné pochopit, proč se Bilbau mezi místními lidmi říká „Botxo“ neboli „díra“. Pod vámi se totiž rozprostírá celé město mezi zelenými kopci, jimiž se vine řeka Nervión.

Na vyhlídku nás doveze lanová dráha, která je v provozu od roku 1915 a umožňuje tak vychutnat si tento nádherný panoramatický výhled, jenž pomáhá pochopit, jak se město od svého založení v roce 1300 změnilo. Z vyhlídky je vidět i hlavní hvězda novodobé proměny města – Guggenheimovo muzeum.

Guggenheimovo muzeum a umění nové doby

Tato ohromující architektonická skulptura s titanovým pláštěm a jeden z nejlepších příkladů avantgardní architektury 20. století se hrdě tyčí na břehu řeky. Kromě dočasných výstav je v inovativních konturách muzea trvale umístěna jedna z nejpozoruhodnějších sbírek moderního a současného umění. Svá díla tu mají například malíři Mark Rothko, Basquiat nebo populární americký umělec Andy Warhol. Umění ale v Bilbau není jen pro platící, prostupuje totiž i okolím muzea.

Červená socha Arcos Rojos od francouzského umělce Daniela Burena na blízkém mostě La Salve z dálky vítá ty, kteří se k muzeu blíží. Květinové štěně Puppy, které u své „titanové boudičky“ sedí už od jejího otevření v roce 1997, navrhl americký umělec Jeff Koons. V jezírku vedle řeky bývalo ještě jeho barevné dílo Tulipány, ale nedávno je přemístili dovnitř muzea. Nepřehlédnutelný je u řeky pavouk s vysokýma nohama. Jmenuje se Maman a vytvořila ho francouzská sochařka Louise Bourgeois.

Guggenheimovo muzeum v Bilbau je jen jednou z ukázek velkých architektonických zásahů, které se uskutečnily v bývalé průmyslové a přístavní oblasti, jež se nachází mezi mosty Zubizuri a Euskalduna. Místo dostalo nový život díky urbanistickému řešení přívětivějšímu k lidem.

Prolínání času: nové a staré čtvrti

Zorrozaurre je část Bilbaa, která prochází nejhlubší proměnou v současnosti. Dříve umělý poloostrov, který vznikl po otevření kanálu Deusto, je nyní ostrovem, na němž vzniká nová obytná čtvrť plná zábavy a kultury. Na levém břehu naproti ostrovu se nachází pestrá čtvrť Olabeaga, které se říká „malé Norsko“ Bilbaa, a fotbalový stadion San Mamés, známý také jako „La Catedral“, protože v Baskicku je fotbal něco jako druhé náboženství. V útrobách stadionu se nachází muzeum, díky němuž mohou i lidé, které fotbal absolutně nezajímá, pochopit, že tady nejde jen o pivo, párek nebo upocené dresy a šály.

Navzdory významnému rozvoji, který v posledních letech v Bilbau nastal, město nezapomíná na své kořeny. Jeho nejhistoričtějšími a nejtradičnějšími čtvrtěmi jsou ty, které se rozkládají kolem kostela San Antón a jeho mostu, tedy čtvrti Casco Viejo, Atxuri a San Francisco. Každá z nich má svou vlastní osobnost a jedinečnou atmosféru.

Na ohraničeném náměstí Plaza Nueva můžete ochutnat pintxos tak, jak ho mají ve zvyku jíst místní. To znamená, že si v každém baru dáte jeden či dva kousky lahůdek na párátku a zapijete je malým pivem či txakoli, tedy baskickým lehce nakyslým vínem, a jdete se podívat do dalšího podniku, kde uděláte to samé, dokud nemáte dost. Určitě se vyplatí zajít i do jedné z největších tržnic v Evropě. V Mercado de La Ribera se dá strávit příjemná hodinka, kdy budete moct vybírat z nepřeberného množství pintxos, baskických sladkostí a kávy. Pak si můžete prohlédnout pulty plné nejlepších místních produktů a později se projít podél řeky. 

Břehy řeky Nervión lemuje v centru moderní architektura. Pohled na most Zubizuri od Santiaga Calatravy a dvě Isozakiho věže od Araty Isozakiho
Břehy řeky Nervión lemuje v centru moderní architektura. Pohled na most Zubizuri od Santiaga Calatravy a dvě Isozakiho věže od Araty Isozakiho

Cesta z města: metrem z Bilbaa

Vzhledem ke značnému růstu, který Bilbao za všechna ta léta zažilo – zejména během industrializace, která v 19. století v oblasti zavedla důlní a ocelářský průmysl – není divu, že se kdysi malá a venkovská přímořská městečka roztroušená na březích řeky Nervión nakonec rozrostla souběžně s biskajským hlavním městem. S cílem zlepšit spojení mezi Bilbaem a okolními městy se realizoval projekt metra. Tento funkční a originální inženýrský počin, jehož autorem je britský architekt Norman Foster, představuje rychlý a pohodlný způsob, jak poznat města podél toku řeky. Metro jezdí například i do čtvrti Portugalete. Tato historická a umělecká lokalita si pořád zachovává středověký ráz. Shlíží na ni bazilika Santa María, v níž se mísí gotický a renesanční styl.

Strmé uličky této staré čtvrti jsou velmi zajímavé, ale zraky všech přitahuje most, který spojuje Portugalete se čtvrtí Las Arenas. Biskajský most je červený gondolový most a nelze ho přehlédnout. Věže mostu jsou na každé straně ukotveny lany zapuštěnými do cementových bloků. Navrhl jej baskický architekt Alberto de Palacio, který se učil u Gustava Eiffela. Most o výšce 45 metrů a rozpětí 160 metrů byl dokončen v roce 1893. Byl to první most na světě, který převáděl lidi a povozy na vysoké zavěšené gondole, a sloužil jako vzor pro mnoho podobných mostů v Evropě, Africe a Americe, z nichž se ale dochovalo jen několik. Díky inovativnímu použití kroucených ocelových lan je považován za jednu z vynikajících architektonických konstrukcí průmyslové revoluce.

Nejširší nabídku průvodců a map Španělska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

KNH

Baskové a jejich starobylá kultura

Baskové se zkrátka nebojí nových trendů, protože zároveň stíhají udržovat tradice a svou unikátní kulturu. Obyvatelé Biskajského zálivu mají svůj vlastní jazyk, známý jako baskičtina nebo euskera. Je to nejstarší živý jazyk, kterým se mluví v Evropě. Jeho původ je stále záhadou, ale někteří lingvisté ho umisťují do Akvitánie. Zatímco jiní ho odvozují od jazyků, kterými mluvili jeskynní lidé v Altamiře před 15 000 lety. Baskickým jazykem dnes mluví přibližně 34 % Basků. V Baskicku neboli Euskal Herria se mluví mnoha euskalkis neboli baskickými jazykovými variantami. V roce 1968 stanovila Akademie baskického jazyka Euskaltzaindia pravidla standardní euskery, aby se baskičtí mluvčí z různých regionů snáze dorozuměli.

Víte, že…

Testy DNA prokázaly, že Baskové žijí na svém území už více než 30 000 let, a jsou tedy jediným evropským národem, který obývá tak dlouho stále tutéž oblast. Ani za dob římské nadvlády se nepodařilo Baskicko zcela dobýt. V 10. století přijali místní obyvatelé křesťanství, které se stalo pevnou součástí jejich národní identity.


Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Pokud plánujete Bilbao navštívit, může se vám hodit pár slovíček:

Baskové při setkání říkají: „Kaixo!“ a při loučení „Agur!“ (nebo „Aio!“).

Chtějí-li se o vás něco dozvědět, zeptají se: „Zer moduz?“ nebo „Zelan?“ (Jak se máte?)

Pro další drink v baru stačí zvolat: „Beste bat.“ (Ještě jeden nebo Další.)

Kouzelná slova jsou: „Mesedez“ (Prosím) a „Eskerrik asko“ (Díky.)

A pokud uděláte chybu, řekněte: „Barkatu“ (Promiňte.)

„Ongi etorri Bizkaiara!“ (Vítejte v Bizkaii!)

„Ondo pasa!“ (Mějte se dobře!)

Článek vyšel ve spolupráci se španělskou centrálou cestovního ruchu Turespaña a Ibiza Travel. Více informací naleznete na https://www.spain.info/en/ a www.bilbaoturismo.net

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí