Beton Ski Team na Hedvábné stezce: Překvapení v tureckém Kurdistánu

Pohostinnost a slzný plyn

Soužití to samozřejmě není vždy úplně idylické. Přesvědčit jsme se o tom mohli na festivalu Newruz, který je hlavním kurdským svátkem. Newruz je i dnem, který se stal symbolem boje Kurdů za větší samostatnost. V tureckém městě Van na tenhle svátek zamířily tisíce lidí. Muži často oděni do tradičních obleků, ženy v pestrých šatech, nebo s šátkem či čelenkou v červeno-žluto-zelených kurdských barvách.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

K jídlu tradiční dobroty jako Dolma (vinné listy plněné rýží, masem, a bylinkami), z pódia hraje hlasitě hudba, před ním se tančí. Nálada je skvělá. Jako cizinec se můžete těšit na neustálá pozvání. Bezstarostnou zábavu ukončí dvě dávky slzného plynu z policejní helikoptéry. I když jsme od centra útoku kus vzdálení, docela si pobrečíme. Hlasatel pak vyvolává jména ztracených dětí a volá sanitku.

Návštěvníci festivalu ale mají jasno: „Tohle dělá policie každý rok, protože vidí, že jsme šťastní.“ „Jsou to všechno teroristi,“ shrnuje pak situaci jeden z policistů na hradě, kam jsme se vypravili po rozpuštění večírku, a pokouší se nám zabavit čelenky v kurdských barvách, které jsme na festivalu dostali od studentů vybírajících peníze na pomoc uprchlíkům z kurdského města Kobani, které se stalo terčem útoku ISIS.

Lekce pohostinnosti

Kurdistán vás nepřestane udivovat. Hned druhý den se ocitneme na základně turecké armády kousek od Hakkari – jako hosté jejího velitele. Velení, zaklaďáci, všichni jsou moc milí, snaží se nám pomoct, jak můžou. Zaklaďáci se ve většině případů ze základny vůbec nedostanou. Příslušníci policie, která má za úkol hlídání měst, se do nich taky zrovna nehrnou, netěší se v nich totiž zrovna velké popularitě.

Ve stotisícovém Hakkari, které bylo epicentrem kurdského odboje od osmdesátých let, máte pocit, že kdo není aktivním členem PKK, někdo z jeho rodiny určitě je, a on sám PKK třeba finančně podporuje. V debatách s místními ale mnohem víc než samostatný Kurdistán zaznívá: „Chceme mít možnost používat náš jazyk ve školách a mít trochu autonomie.“ Člověka napadá, kde končí nacionalismus a začíná terorismus.

Do Hakkari jsme přijeli kvůli místním horám Cilo Dag, asi nejhezčím v Turecku. Závěr vojáků byl: „Do hor můžete, jen bacha na PKK.“ Místní měli taky jasno: „Do hor můžete, jen bacha na vojáky“.

Co dál?

Nemůžeme se zbavit otázky, nezměnily by obě strany trochu svoje zatvrzelé názory, kdyby měly možnost poznat svoje nepřítele z druhé strany, jako úplně normální, milé a pohostinné lidi? Zároveň nás napadá, jestli větší usmíření je vlastně vůbec ve „vyšším“ zájmu obou stran. Turecká vláda přeci za takového vnitřního nepřítele může obratně schovat jiná palčivá témata a naopak PKK a další skupiny můžou díky napjaté situaci profitovat z černého obchodu a pašování.

Den po oslavě Newruzu ve Vanu proběhla i oslava v Diyarbakiru, největším kurdském městě na území Turecka. Několikasettisícovému davu tady byl přečtený dopis od Abdullaha Öcalana, ve kterém Öcalan vyzývá PKK k definitivnímu zastavení ozbrojeného odboje proti Turecku.

Dost možná se tedy blýská na lepší časy a Kurdové budou moci svoje ozbrojené aktivity soustředit na boj s ISIS v severním Iráku a Sýrii, do něhož jsou už nyní do značné míry zapojeni.

Nejširší nabídku průvodců a map Turecka (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Můžu tam jet?

Z cestovatelského hlediska, pokud se do Kurdistánu vypravíte, nebudete litovat. Je to oblast, kde krom Kurdů žijí i další zajímavé národy, např. Zazové. Pohostinnost místních snad nezná mezí. V nekončících debatách nad čajem se dozvíte spoustu zajímavosti (např. co a jak se pašuje z Iráku a Iránu) a taky pár neotřelých konspiračních teorií. Do oblasti jezdí jen pár lidí za rok, a proto všude budete „atrakcí“. Hlavně si ale budete moci užít fantastické a skoro „neobjevené“ hory.  O nich ale v nějakém příštím článku.

Článek vznikl během cesty Beton Ski Teamu podél hedvábné stezky. Průběh cesty můžete sledovat na blogu Beton Ski Teamu, na sociálních sítích Facebook a Instragram pod #SkiToCloud, a také na webu tulenipasy.cz, v České televizi a na Rádiu Beat. One World, Two Skis se mohlo uskutečnit díky sponzorům: Hanibal, Boatpark, GoalZero, Microsoft, Panasonic, Direct Alpine Singing Rock, Pieps a dalších.