Dvou velkých výprav na Antarktidu se účastnil Francouz Imbert. Poznatky jeho expedičních skupin byly různé – od zajímavostí o tučňácích po polohu jižího pólu.
IMBERT Bertrand (* 23. 10. 1924, Paříž, Francie) – francouzský polárník
Adélinu zemi, kterou roku 1840 objevil Dumont d’Urville, považovala Francie od roku 1924 za své výsostné území. K jejím břehům zamířila v letní sezoně 1949–50 expedice, kterou organizoval P.-É. Victor, polárník se zkušenostmi z výzkumných pobytů v Grónsku. V příznivých poměrech, které vytvářelo mírné počasí přelomu let 1949/50, pronikla expediční loď Commendant Charcot lehce k pobřeží Antarktidy a francouzská expedice se mohla 20. ledna 1950 vylodit u mysu Decouver v Adélině zemi. Na skalách, vyčnívajících z ledového příkrovu, založili Francouzi provizorní základnu a nazvali ji Port Martin (podle fotografa expedice, který zemřel cestou do Antarktidy).
Zůstalo v ní patnáct mužů, kterým velel André Liotard. Pod jeho vedením prováděli Francouzi na psích spřeženích i s terénními vozy průzkumné cesty do vnitrozemí, při nichž projeli 1 800 km. K vědeckému programu patřilo pozorování tučňáků císařských, jejichž kolonii objevil biolog výpravy. V započatých výzkumech pokračovala i další skupina polárníků, která působila na francouzské výzkumné základně v sezoně 1950–51. Byl mezi nimi i Bertrand Imbert, který se svým doprovodem pronikl v prosinci na dvou pásových vozidlech 300 kilometrů na jih od základny. V Port Martinu zůstali Francouzi až do 2. února 1953.
Druhý výprava a nová základna
V rámci Mezinárodního geofyzikálního roku vyslali Francouzi do Antarktidy na podzim 1955 novou expedici. K ledovému kontinentu ji dopravila norská velrybářská loď Norsell, která přistála na Nový rok 1956 v blízkosti Geologického mysu na pobřeží Adéliny země. Na malém ostrově v jeho blízkosti vystavěla francouzská expedice základnu, která dostala jméno Dumonta d’Urvilla. Doplnila ji menší stanice, vzdálená 317 km od jižního geomagnetického pólu, se jménem J. Charcota. V prosinci 1956 se k ní vrátila skupina výzkumníků, vedená B. Imbertem, která prováděla do února 1957 široký vědeckovýzkumný program v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku.
V říjnu 1957 se vylodila v Antarktidě nová skupina francouzských polárníků, vedená opět Imbertem, která se věnovala měřením hloubky antarktického ledu a především zkoumala polohu jižního geomagnetického pólu. Podle francouzských výzkumů se nachází v oblasti mezi stanicemi Dumont d’Urville a Charcot, přičemž se každým rokem posunuje průměrně o 10 km na severozápad.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
