(* 21. 3. 1881 Berlín, † 20. 1. 1938 Praha) – německý lékař a geograf, působící též v Praze
Berlínský rodák vystudoval nejprve medicínu (1908), teprve poté geografii (Freiburg, Halle, Lipsko, 1914). Původně chtěl pracovat jako lékař v afrických koloniích, nakonec se stal lodním lékařem a proplul velký kus světa, obeplul několikrát Afriku i Jižní Ameriku. Sloužil v německé armádě (jako lékař u námořnictva) za 1. světové války, teprve od roku 1922, kdy se stal asistentem na berlínské univerzitě (u A. Pencka), se začal plně věnovat geografii. Ještě během roku 1922 se habilitoval, po čtyřech letech pak přešel do Prahy, kde obsadil profesuru, uvolněnou odchodem @ F. Machatschka do Zürichu. V Praze přednášel Brandt až do své smrti.
Na pražské univerzitě Brandt přednášel především všeobecnou geografii a dějiny zeměpisu, vedl rovněž seminář a některé přednášky z regionální geografie (Evropa, Jižní Amerika). V roce 1928 podnikl výzkumnou cestu do Sovětského svazu, z Leningradu cestoval na poloostrov Kola a pak přes Sibiř a Bajkal až do Vladivostoku. O tři roky později cestoval i po Blízkém východě. Vydal sbírku Kartographische Denkmäle der Sudetenländer (Kartografické památky Sudet, od 1929) a řídil vydávání díla Atlas der Sudetenländer. Sám publikoval desítky prací menšího významu, především z oboru regionální a fyzické geografie a oceánografie (Kulturgeographie von Brasilien, 1922). Proslulý byl především svým vedením exkurzí a studentských expedic.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
