Bernhard von Wüllerstorf-Urbair – velitel lodi Novarra

Wüllerstorf-Urbair Bernhard von (* 29. 1. 1816, Terst, nyní Itálie, † 10. 8. 1883, Gries u Bolzana, nyní Itálie) – rakouský námořní důstojník, velitel lodi Novarra při její cestě kolem světa

Trojstěžník Novarra byl považován za chloubu rakouského námořnictva. Arcivévoda Ferdinand Maxmilián se krátce potom, co jej císařský bratr pověřil velením nad námořnictvem monarchie (5. 8. 1856), rozhodl vyslat tuto fregatu na cestu kolem světa. Kromě demonstrace síly rakouské mariny dostala vědecký úkol – mapovat některé méně známé oblasti Pacifiku a provádět měření hloubky moře a zkoumat mořskou flóru i faunu. Velením expedice arcivévoda pověřil zkušeného kapitána Bernharda svobodného pána von Wüllerstorf-Urbair.

S více než třemi stovkami mužů na palubě a s početným štábem vědců opustila Novarra v poslední dubnový den roku 1857 přístav v Terstu. Překonala Atlantik a po zastávce v Rio de Janeiru se znovu vydala přes oceán ke Kapskému městu, kde se zastavila počátkem října 1857. Plavba rakouské fregaty pokračovala k Madagaskaru a Saint Pierre na ostrově Réunion, v jehož okolí studovali na Humboldtovo doporučení bohatou a téměř neznámou mořskou faunu.

Vánoce ve společnoati Maorů

Na Nový rok 1858 se fregata zastavila na Cejlonu (Srí Lanka) a pokračovala do Madrásu. Zvláštní pozornost věnovala vědecká část výpravy souostroví Nikobary, které se za vlády Marie Terezie mohly stát rakouskou kolonií. V Singapuru vystoupila část expedice, jež se chystala studovat vnitrozemí Jávy. Následovala zastávka na Filipínách a v ­Hongkongu. Rozsáhlejšímu poznávání Číny bránila druhá opiová válka, probíhající v té době v „zemi středu“. Novarra zamířila na jih a 5. listopadu 1858 zakotvila v Sydney. Po nezbytných opravách pokračovala k Novému Zélandu a 22. prosince přistála v Aucklandu. Ve společnosti pokřtěných Maorů oslavila posádka ­Novarry Vánoce. Geolog výpravy Ferdinand Hoch­stetter zkoumal ložiska uhlí na Severním ostro­vě a vědci oceňují jeho přínos pro poznání geologického složení Nového ­Zélandu.

Rakouská fregata zatím pokračovala v plavbě na Tahiti (Wüllerstorfa přijala královna Pomare) a přes Tichý oceán do Valparaísa, kde přistála 16. dubna 1859. Od výpravy se v chilském přístavu oddělila skupina vědců, vedená geografem a antropologem Karlem Scherzerem, která za svůj cíl označila studium původních obyvatel Peru. Ve skutečnosti se věnovala zkoumání životních podmínek tyrolských (správně ale švýcarských) vystěhovalců v rovníkové Americe.

Ještě ve Valparaísu se velitel výpravy dověděl o válce mezi Rakouskem a sardinsko-francouzskou koalicí. Vydal rozkaz k plavbě kolem mysu Horn do Evropy. V Gibraltaru zjistil (27. 7. 1859), že vítězící Napoleon III. prohlásil fregatu Novarra za neutrální plavidlo, neboť plní vědecké úkoly v „zájmu všech národů světa“. 26. srpna 1859 přistála rakouská expedice po cestě kolem světa v Terstu.

Wüllerstorf, povýšený na kontradmirála, se účastnil války Rakouska a Pruska proti Dánsku (1864) a v letech 1865–67 zaujal místo rakouského ministra obchodu a národního hospodářství. Plavbu fregaty Novarra, jejíž délka je odhadovaná na 96 000 km, považují historici geografie za počátek systematického oceánografického výzkumu.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.