Přijížděla jsem zvědavá, ale moc pěkného jsem nečekala. Byl to překvapivě příjemný omyl. Našla jsem mladé, živé, zelené a útulné kosmopolitní město. S vůní kebabu a hudbou příjemných barů. Se zajímavostí na každém kroku.
Berlín: vzdušné město plné grafiti a nedávné historie
Petra Greifová
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Zbytky zdi jakoby vycítily lehkou atmosféru Berlína, který úmyslně nevzpomíná na nic z toho, co jej v nedávné historii potrefilo. Staly se plátnem pro avantgardní tvorbu jako v případě East Side gallery anebo nástrojem turistického zájmu. Poblíž bývalého přechodu Chech-point Charlie se můžete vyfotit s „pohraničníkem“, ať už americkým nebo sovětským.
Na bývalé východní straně se táhne celým městem jedna široká proluka. Tady stojí chlapíci v ruských beranicích a prodávají kromě sovětských odznaků a mírumilovných bábušek taky pomalované kousky betonu. Zaručeně pravé kousky Berlínské zdi. Nejsem si jistá, že to je dobře. Nedokážu přestat myslet na dobu, kdy tu zeď stála doopravdy. Překvapivě nízká a přece neprostupná. Kolik nedělních obědů u babičky se po 13. srpnu 1961 už neuskutečnilo.
Trabi-Safari! Okamžitě mě vytrhává z chmurných myšlenek pohled na desítky trabantů. Růžové, zelené, modré, tygrované, kabriolety, limuzíny i klasiky. Tady, v proluce po Berlínské hranici, vzniklo něco mezi půjčovnou trabantů a muzeem (skutečné muzeum se plánuje v brzké době). Za 79 Euro si můžete půjčit roztomilého veterána a projet si ve dvou hodinách Berlín. Nejoblíbenější trasa sleduje Berlínskou zeď.
Alexanderplatz – kulisa z osmdesátých let
Vystupujeme na stanici Alexaderplatz. Ocitám se rázem v době svého dětství. Nic se tu nezměnilo. Na obrovském place, kde kromě světoznámých hodin nic není, se utábořil alespoň nějaký pouťový vůz a jeden kolotoč. Všude okolo vykukují šedivé paneláky. Jakoby i ony chtěla dotvořit tu správnou atmosféru, jsou výkladní skříně téměř prázdné. Jen záclony a nástěnky. Pod pastelovými barvami rotujících hodin postává pravý pankáč. Roztrhané džíny, tričko Sex Pistols a číro na hlavě. Prodává párky v rohlíku.
Kde se ubytovat v hlavním městě Německa? Jednou z nejlevnějších možností je Studentenhotel Hubertusallee ve Wilmersdorfu v jihovýchodní části města. Jinou možností blíže centru je Jugendgästehaus na berlínském hlavním železničním nádraží. |
Reichstag má zase kopuli
Neznám jiné město Evropy, které by mělo ve svém středu lesopark. A kousek za ním rozkvetlou louku. Na jejím konci je Reichstag. Vzdušnost berlínského urbanismu je samozřejmě daná válečným ničením a železnou oponou, ale není to ve výsledku tak špatné.
Říšský sněm je jedinou „památkou“, kterou poctíme svoji návštěvou. Vstupné je zdarma, ale musíme se dopředu registrovat na konkrétní hodinu. Novorenesanční budova s nápisem „Německému národu“ přežila vykonstruovaný požár roku 1933 i spojenecké bombardování. Ke svému účelu se ale vrátila až po roce 1990, kdy byl spolkový parlament přesunut opět do Berlína. Rozsáhlou rekonstrukci vyhrál britský architekt Norman Foster. Bundestag dostal znovu kopuli: skleněnou. Dvě rampy, které uvnitř kopírují plášť kopule, nás vedou až nahoru na vyhlídkovou plošinu. Ta leží nebo spíše visí na otevřeném kalichu pokrytém zrcadly. Opravdu nevím, zda je úchvatnější kopule sama nebo pohled na město.
Teufeslberg. Kopec navezený z válečných trosek
S-Bahn projíždí celý západní Berlín, vystupujeme na vesnickém nádražíčku Postdam-Rehrbrücke. Tady leží hlavní výletní zóna Berlíňanů, les Grunewald. Procházíme okolo několika výletních restaurací a noříme se do lesa. Tři tisíce hektarů je prošpikováno stovkami štěrkových asfaltových cest.
Nejkrásnější je nábřeží řeky Havel a hluboko uvnitř lesů jezírko Teufelseese svou písčitou pláží. Ideální místečko na piknik. Čertovo jezírko dalo jméno mnohem mladšímu kopci. 26 milionů krychlových metrů válečných trosek, přímo nasycených pochmurnou historií, bylo po dobu 22 let vršeno kdesi uprostřed Grunewaldského lesa a poněkud nepřirozeně se vypíná z okolní roviny. Berlín tak dostal svůj vlastní kopec, který z výšky 114,7 metrů nad mořem město vyhlíží a kontroluje. Toho využili roku 1957 Američané a umístili sem odposlouchávací stanici. Po pádu Berlínské zdi Američané odešli a všechny další velkorysé projekty ztroskotaly. Dnes radar jen temně hučí, roztrhané desky mlátí o konstrukci a sem tam se stane svědkem nějakého alternativního happeningu, o čemž svědčí grafiti uvnitř budov.
- Mnoho tipů na zajímavá místa v Berlíně, najdete na oficiálních stránkách města www.visitberlin.de.
- Mladé lidi jistě nadchne malá německá sociální microsite, kde se mohou zájemci informovat o Německu ještě před svou cestou a na interaktivní mapě si mohou vyhledat zajímavé atraktivity, například doporučované bary, obchody nebo muzea. Navíc má každý z uživatelů možnost přidat do interaktivní mapy svá vlastní doporučení. Více na www.germany.travel/youth.
Kde získat další informace?
|
(Už) neexistující atrakce číslo 1: Squat Tacheles
V září 2012 museli dům v omšelé, bývalé židovské čtvrti na Oranienburgstrasee opustit jeho poslední obyvatelé. Squat vznikl v 90. letech v budově sto let starého obchodního domu a postupně se z doupěte vypracoval na respektované centrum nezávislého umění s několika ateliéry, výstavními prostory, kinem a barem. Tam, kde bylo nejlépe cítit porevoluční uvolnění, tvořivost a pohodářství, postaví developeři něco finančně výhodnějšího. Berlín tak přišel o kus sám sebe, takového, který mě příjemně překvapil.
Umělci z Tacheles vytvořili 3D galerii svých děl, takže squat žije (alespoň virtuálně) dál.
