(* 25. 10 1781 Stráž nad Nežárkou, † 3. 4. 1876 Buchlovice) – český šlechtic, botanik a cestovatel
Pocházel ze šlechtického rodu původem z Tyrolska, který se během třicetileté války usídlil v českých zemích. Jeho bratrem byl Leopold Berchtold, právník a lékař, který podnikl celou řadu cest po Evropě (zdolal Vesuv i Etnu) a v letech 1794-77 cestoval po Orientu; zemřel roku 1809, když se nakazil infekcí od raněných v bitvě u Aspern.
O více jak dvacet let mladší bratr Bedřich vystudoval gymnázium na Starém Městě pražském a medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě (1806). V následujících letech studoval ještě ve Würzburgu a ve Vídni.
Při pobytu v Řezně se seznámil s tamním kanovníkem, pozdějším zakladatelem Národního muzea Kašparem ze Šternberka.
Od prvního desetiletí 19. století pak žil Berchtold v Čechách a zabýval se botanikou – spolupracoval např. s bratry Preslovými či Janem Evengelistou Purkyněm. Od roku 1820 začalo v Praze vycházet dílo O přirozenosti rostlin aneb Rostlinář… Vydán trudem Bedřicha Všemíra hraběte z Uherčic a Jana Svatopluka Presla, doktorů lékařství (do roku 1835 připravili dva úplné a třetí nedokončený svazek). Berchtold se podílel také na spisu Oekomomisch-technische Flora Böhmens (další autoři Václav Seidl, F. M. Opiz, Jan Pfund, F. X. Fieber, 1836-43).
Konečně do světa!
Teprve po své padesátce se Bedřich Berchtold rozhodl cestovat. Nejprve cestoval po Evropě – Francii, Itálii, Sicílii. V letech 1839-40 zajel do Dánska a Švédska, poté i na další kontinenty. Spolu s hrabaty Josefem Vratislavem z Mitrovic a Františkem Salmem podnikl v letech 1841-42 dlouhou cestu na Blízký východ. Nejprve jeli do Istanbulu, odtud do Smyrny na maloasijském pobřeží, po moři do Egypta, kde neopomněli zhlédnout pyramidy v Gíze, a dále proti toku Nilu až do Núbie. Dalším zastavením hraběte Bedřicha a jeho společníků byla Svatá země (kde navštívili Jeruzalém a ostatní svatá místa). Znovu přes Istanbul se všichni tři vrátili do rakouského mocnářství.
Po návštěvě Londýna (1844) se Bedřich Berchtold z Uherčic vydal na další, převážně botanickou cestu. Doprovázel tehdy vídeňskou cestovatelku Idu Pfeifferovou na části její cesty kolem světa.
28. 6. 1846 vypluli z Hamburku přes Atlantik do Rio de Janeira. Zde přistáli 16. 8. a podnikali cesty do okolí tehdejší brazilské metropole. Zatímco Ida Pfeifferová pokračovala v prosinci téhož roku v cestě kolem světa (úspěšně ji dokončila v listopadu 1848), Berchtold dokončil své botanické výzkumy v Brazílii a přes Španělsko, jižní Francii a Itálii se vrátil domů.
V dalších letech pak ještě podnikl několik menších cest po Evropě (1851 Anglie, Skotsko a Irsko, 1855-56 Dalmácie a Sedmihradsko) a věnoval se svým sbírkám přírodnin. Dožíval u příbuzných v Buchlovicích, kde zemřel v požehnaném věku 94 let (svého bratra Leopolda přežil o více jak pětašedesát roků).
Z botanických prací Bedřicha Berchtolda zmiňme alespoň ještě jednu, skoro 600 stran obsahující monografii Die Kartoffeln, deren Geschichte, Charakteristik etc. (Brambory, jejich dějiny, popis, apod., 1842).
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
