Berat – “Město tisíce oken”

V klidných zákoutích pod klenbou hroznového vína si můžete vypít tradiční tureckou kávu nebo chlazené pivo, z hradeb na kopci si můžete prohlížet řeku Osum, na níž Berat leží, a plánovat cestu proti proudu k monumentálním kaňonům na horním toku. Já jsem město navštívila několikrát, průvodcovala jsem zájezd Albánie od CK Mundo.

Historie

Historie osídlení dnešního území města Berat sahá až do doby bronzové, kdy toto území obýval jeden z illyrských kmenů. Místo mělo strategický význam související s kontrolou horního toku řeky Osum. Ve 2. století př. n. l. bylo zabráno římskými jednotkami a později pojmenováno Antipatrea. Z místa sloužícího převážně jen jako stanoviště vojenské posádky se postupně stávalo opevněné město. Římané zde postavili tajný tunel, který měl sloužit k zásobování potravinami při dlouhém obléhání. Zbytky tohoto tunelu jsou dodnes patrné. V roce 440 získal město byzantský císař Theodosius II a podle své sestry ho pojmenoval Pulcheria. V 7. století město dobyli Bulhaři a dali mu jméno, ze kterého vychází i dnešní pojmenování – Beligrad – “bilé město”.

V roce 1455 byl během jedné noci Berat dobyt Turky. Gjergj Kastrioti Skanderbeg (1405 – 1468), albánský národní hrdina proslavený mnoha vítězstvími nad Turky, se pokusil situaci zvrátit ve prospěch albánského rodu Muzaka, ale jeho vojska bitvu prohrála. Tak se Berat stal provincií Turecka až do roku 1912, kdy Albánie poprvé vyhlásila nezávislost.

V době největšího rozkvětu města během turecké doby bylo ve městě 30 mešit a 5 hostinců a žilo zde přes 4 tisíce lidí. Do města i z něj vedla řada dlážděných silnic, jejichž zbytky můžeme mimo hlavní silnice najít i dnes – stále používané. V roce 1780 byl Ahmetem Kurtem pašou vybudován na místě dřevěného mostu přes řeku Osum most kamenný (Ura e Goricës), který spojoval křesťanskou čtvrť Gorica s muslimskou čtvrtí Mangalem. Tento most je v Beratu používán dodnes. Je tvořen 7 oblouky a je dlouhý 130 m. Jeho pilíře jsou mohutné a zpevněné kovovými háky, protože jarní voda na Osumu bývá vysoká.

Nejširší nabídku průvodců a map Albánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Křesťanství v Beratu

Městské čtvrti Mangalem a Gorica byly vyhlášeny památkovou rezervací už v roce 1968 a společně s mnoha kostely a mešitami v Beratu unikly devastaci během komunistické éry. Dnes jsou pod ochranou UNESCO. Domy ve čtvrti Mangalem, dřívější muslimské čtvrti, jsou charakteristické mnoha velkými okny – odtud také název “Město tisíce oken”. Celá čtvrť stojí v příkrém kopci a tak se říká, že když vyjdete z jednoho domu dveřmi, rázem se ocitnete na střeše domu dalšího. Mezi domy můžete procházet po úzkých a příkrých dlážděných uličkách, které se v zimních měsících stávají klouzavou pastí. Křesťanská Gorica stojí na druhé straně řeky, na té vzdálenější od hlavního centra. Uličky nejsou tak příkré a domy nejsou tak vysoké a jsou odtud krásné výhledy na hradby nad novým městem. Také zde najdete některé z beratských kostelů.

Po zabrání albánského území Turky byly zároveň s budováním infrastruktury a tradičních muslimských staveb stále stavěny nové kostely a kostely starší se dál používaly. Turci byli k původnímu křesťanskému obyvatelstvu Albánie velmi tolerantní (v Beratu se jednalo o ortodoxní křesťany, muslimové měli výhody např. při kariérním postupu, platbách daní nebo povinnosti vojenské služby). Mezi nejstarší kostely vystavěné v době před vpádem Turků patří Kostel Panny Marie (Kisha e Shën Marisë së Vllahermës), který byl postaven v roce 1271 při příležitosti vítězství Byzance nad Karlem I. z Anjou. Klasický byzantský kostelík z 13. století – kostel svatého Michaela (Kisha ë Shën Mëhillit) – stojí v příkrém kopci pod citadelou a bývá otevřen pouze při příležitosti křesťanských svátků. Architektonicky podobný kostel datovaný již do 9. století stojí uvnitř hradeb citadely. Největším kostelem ve čtvrti Gorica je kostel Svatého Spyridona (Kisha a Shën Spiridonit) postavený v 19. století. Na jeho východní straně je dlouhá arkáda, která je vidět již z protějšího břehu řeky. Zároveň upoutá mohutná zvonice. Uvnitř můžeme obdivovat ikony Sv. Spyridona a Sv. Demetria hned nad vchodem nebo dřevěný ikonostas.

Beratské mešity a pevnost

Přímo pod čtvrtí Mangalem na břehu řeky Osum najdeme Mešitu bakalářů (Xhamia e Baqarëve) postavenou roku 1827, která vyniká zajímavou vnější výzdobou. Nejstarší mešitou v Beratu je nepříliš vzdálená Sultánova mešita (Xhamia Mbret). Ta byla postavena za vlády sultána Bayazida II (1481 – 1512). Často se stane, že někdo z místních muslimů pozve turisty k prohlídce mešity. Uvnitř je k vidění nádherný dřevěný strop, jehož krásu doplňují věřící svými zpěvavými modlitbami. Další unikátní dřevěný strop je k vidění ve vedlejší Teke. Teke je svatyně mystického řádu islámu – řádu Bektaši. Teqeja e Helvetive v Beratu – komplex budov – byl postaven v roce 1782 a zajímavá je zde také arkáda bývalé školy.

Jakoby městem ve městě je beratská pevnost. Je postavena z obrovských kamenů na 187 m vysokém kopci a obehnána vysokými zdmi s 24 věžičkami různé velikosti a vzhledu. V části s ruinami bývalého hradu najdeme několik zachovalých místností a také obrovský rezervoár na vodu zapuštěný do země. Mezi obydlenými domky pak lze objevit ruiny dvou mešit, přičemž u Červené mešity (Xhamisë së Kuqe) z 15. století stále stojí vysoký štíhlý minaret. Tato mešita patří k nejstarším v Albánii. Mezi domky je také ukryto několik starých kostelíků. Nejvíce navštěvovaný je kostel Sv.Theodora (Kisha e Shën Todrit) ze 16. století. Fresky uvnitř tohoto kostela maloval slavný albánský umělec Onufri, jehož muzeum je v blízké katedrále Panny Marie (Katedralja Fjetha e Shën Mërisë). V kostele Panny Marie (Kisha e Shën Marisë së Vllahermës), který byl postaven v roce 1271 při příležitosti vítězství Byzance nad Karlem I. z Anjou, zase můžeme obdivovat nástěnné malby Onufriho syna Nikolly. Dohromady se v pevnosti nalézá 7 kostelů. Nejsou ale stále otevřené a často je problém najít někoho, kdo by měl od kostela klíč.

I největší nadšenci do památek, kterým vyhovují poznávací zájezdy, podlehnou nakonec únavě – hlavně pokud budou v Beratu v létě, kdy na celou Albánii praží slunce a teploměr často ukazuje vice jak 35 stupňů. Nejlépe je vydat se do nové zástavby pod kopcem s pevností. Zde na beratské promenádě, která poněkud zavání architekturou minulého režimu, najdeme mnoho příjemných krámků a restaurací. A jako nejlepší suvenýry poslouží marmelády a nakládaná zelenina z vyhlášené beratské konzervárny.