Portugalský misionář a cestovatel, který podnikal riskatní, ale velmi významné cesty v Asii.
GOES Bento de (* 1562, Villa Franca do Campo, Azorské ostrovy, Portugalsko, † duben 1607, Ťiou-čchien, Čína) – portugalský jezuita a cestovatel
Bento de Goes sloužil nejprve jako voják v portugalské koloniální armádě, až v Indii, kam byl odvelen, se přiklonil k víře a roku 1588 vstoupil do jezuitského řádu. Do dějin však nevstoupil jako misionář, ale jako cestovatel.
Přes Hindukúš k Amudarje
V roce 1603 se vydal na velmi riskantní, z hlediska geografie ovšem velmi významnou cestu: ze středoindické Ágry vyšel, provázen jedním či dvěma arménskými křesťany, v karavaně směrem na Dillí, Láhaur a Kábul. Tam čekal téměř osm měsíců, než nalezl další karavanu mířící jeho směrem – tentokrát přes Hindúkúš k řece Amu-darje. Obrátil se k východu, dnešním severním Afghánistánem do hor a přes hřbety Pamíru do oblasti nynější západní Číny.
Goes se dostal do Jarkendu (Ša-čche) a odtud do Chotanu, známého naleziště nefritu. Tato cesta se ale ukázala jako nevhodná, proto se jezuita vrátil do Jarkendu a odtud po „hedvábné stezce“ k východu – úpatím Ťan-šanu a přes Turfanskou proláklinu a Jü-men až k Velké čínské zdi. Počátkem roku 1606 se dostal do Ťiou-čchienu. Tam se Goes setkal s čínskými konvertity ke křesťanské víře, kteří se znali s ÚRiccim a jeho misií v Pekingu. Po jednom z nich poslal portugalský jezuita zprávu o své cestě, která podpořila Ricciho domněnku o totožnosti Kathaye, známé od ÚM. Pola, s Čínou. Ricci odpověděl, ale zpráva už zastihla Goese na úmrtním loži (někdy se spekuluje o otravě). Nicméně se podařilo zachránit jeho deník, který se dostal do Pekingu a k vydání jej připravil právě Matteo Ricci. Spolu s dalšími spisy tohoto „apoštola Číny“ byl deník B. de Goese vydán v roce 1615 v rámci sbírky De Christiane expeditione apud Sinas, vytištěné v Augsburgu.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
