Behistun je název města i hory ve středu západní části Iránu. Místo je známo především velkým skalním reliéfem (cca 5×3 m), který je doprovázen textem psaným klínovým písmem. Reliéf vznikl v roce 521 př. Kr., když nastoupil na trůn král Dareios I. Veliký z dynastie Achaimenovců. Představuje tohoto krále před zástupci podmaněných národů. Doprovodný text má přibližně 1200 řádků a je psán třemi jazyky – staroperštinou, babylonštinou a elamštinou. Popisuje hlavně okolnosti a historii Dareiových bitev. Kromě toho se zde nacházejí i další nálezy, jak z 8. a 7. stol př.Kr., tak z období vlády Achaimenovců (6. až 4.stol. př.Kr.) a z období po skončení jejich vlády.
Bísotúnský skalní nápis, dříve nazývaný Behistúnský, vypovídá o počátcích vlády krále Dareia I., o porážce převratu, o nějž se pokusil mág Gaumáta. Dále vypovídá o boji s knížetem Skythů Skunchou. Král Dareios jej nechal vytesat v r. 521 př. Kr. poté, co zvítězil nad rebely v prvních letech své vlády. Poslední úpravy byly provedeny ještě r. 518 př. Kr.
Nápis se nachází na skále u vesnice Bísotún, v předhůří pohoří Zagros, vzdálené asi 30 km SV od města Kermánšáh ve směru na Hamadán, na staré karavanní cestě. Nápis je v klínovém písmu ve třech jazycích, které se užívaly v achajmenovské říši – elamštině, akkadštině a staroperštině. Nad nápisem je obraz boha Ahuramazdy, pod nímž stojí vítězný král s devíti spoutanými vzbouřenci. Jedná se o guvernéry jednotlivých provincií: Atrina (ze Súsiany), Nidinter-Bel (z Babylónie), Faravartiš (z Médie), Martija (ze Súsiany), Čitrantakhma (z rodu Sgartia, z Médie), Vahjazdata (Smerdis z Persie), Arakha (z Babylónie), Frada (z Marvu), Skuntha (ze Skýthie). Desátý vzbouřenec Gaumáta leží na zemi a Dareios má na něm položenou levou nohu. Nápis je 25 metrů široký a 15 metrů vysoký a sestává z 1200 řádek textu.
Nápis je jakousi perskou Rosettskou deskou, protože posloužil k rozluštění staroperského klínopisu. O jeho rozluštění se zasloužil britský důstojník Henry Rawlinson. Přepsal celý nápis v letech 1833–1834. V r. 2006 byl po rekonstrukci zapsán na seznam památek UNESCO.
Poblíž nápisu stojí socha Herkula. Je z r. 148 př. Kr., což je psáno ve starořeckém nápisu u sochy. Pochází z doby vlády diadochů v Íránu.
Ukázka z překladu části nápisu (Klíma, O.: Sláva a pád starého Íránu, s. 55–56):
„Kambudžija jménem, syn Kurův, z našeho rodu, ten zde byl králem. Toho Kambudžiji bratr Bardija jménem byl ze stejné matky a ze stejného otce jako Kambudžija. Pak Kambudžija toho Bardiju zabil. Když Kambudžija Bardiju zabil, nebylo známo lidu, že Bardija byl zabit. Pak Kambudžija odtáhl do Egypta. Když Kambudžija odtáhl do Egypta, lid se stal nepřátelským. Potom se rozmnožila lež v zemi, i v Persii i v Médii i v jiných krajinách. Král Dárajavauš praví: Potom byl jeden muž, mág Gaumáta jménem, ten se pozvedl z Pišijáuvády – tam je hora jménem Arakadriš – odtamtud, čtrnáct dní měsíce vijachna přešlo, když se pozdvihl. On takto lhal lidu: Já jsem Bardija, syn Kurův, bratr Kambudžijův.“
Zpracováno ve spolupráci s China Tours.
