(* 16. 7. 1880 Praha, † 26. 7. 1967 Praha) – český geograf a geofyzik
„Když jsem si přišel na Albertov do Zeměpisného ústavu pro druhý test Kartografických cvičení Bedřicha Šalamouna, vrazil jsem na jakéhosi muže v klotovém pracovním plášti, vyšedšího právě z vrátnice ústavu a oslovil jsem jej důvěřivě: ‚Prosím Vás, kde je tady ten hroznej Šalamoun – já jdu k němu pro test!‘ Nepoznal jsem, že to je Bedřich Šalamoun (tehdy ještě jen lektor kartografie) sám, protože první test jeho Kartografických cvičení mi opatřil Jaroslav Böhm a já vůbec za celý semestr na jeho výklady –- pro mne teď nepotřebné nechodil.“ Citace ze vzpomínek historika Zdeňka Kalisty vyjadřuje strach z přísného examinátora spolu s nechutí historika k druhému studijnímu předmětu, který se od 20. let začínal vzdalovat společenskovědním oborům a naopak přibližovat exaktním vědám.
Po ukončení gymnázia, kde k jeho učitelům patřil i J. Metelka, studoval Bedřich Šalamon dva roky na technice a dva roky na pražské univerzitě; získal aprobaci pro středoškolskou matematiku a deskriptivní geometrii. Od roku 1903 učil na gymnáziích v Mladé Boleslavi a Praze. Teprve po vzniku ČSR se mohl habilitovat z matematické geografie na Přírodovědecké fakultě UK (1922), o tři roky později byl jmenován mimořádným a roku 1931 řádným profesorem. Zároveň se věnoval geofyzice a v letech 1933–1950 řídil (po V. Láskovi) Státní ústav geofyzikální. Ke všem povinnostem si přibral ještě řízení Státní sbírky mapové (od roku 1935). Pro akademický rok 1939–40 byl zvolen děkanem přírodovědecké fakulty, ale vykonávání úřadu přerušilo uzavření vysokých škol v listopadu 1939.
V roce 1945 se Šalamon vrátil na univerzitu a dále přednášel celou řadu kartografických i geofyzikálních předmětů. Postupně předával práci svým nástupcům, v kartografii K. Kuchařovi, v geofyzice Aloisi Zátopkovi. Přes pokročilý věk dále přednášel a po reorganizaci v akademickém roce 1952–53, v letech 1953–56 vedl katedru kartografie a fyzické geografie na tehdejší Geologickogeografické fakultě UK. Teprve v roce 1956, ve svých 76 letech, odešel na odpočinek. Několik let však ještě externě přednášel. Zemřel po krátké nemoci v roce 1967.
Šalamon byl vždy považován za vynikajícího odborníka i přednášejícího, velké vytížení jinými úkoly a především nadměrná sebekritičnost mu však zabránily v rozsáhlejší publikační činnosti. Spolu s K. Kuchařem a V. Švamberou se podílel na vydávání starých map ve sbírce Monumenta cartographica Bohemiae, rovněž spolu s K. Kuchařem vydal několik verzí Atlasu pro střední školy. Samostatných prací publikoval jen málo, např. Věta Tissotova a její použití v kartografii (Mladá Boleslav 1908). Těžiště jeho práce zůstalo v pedagogické činnosti.
• Kašpar J.: Prof. dr. Bedřich Šalamon – kartograf a geodet, Sborník Čs. společnosti zeměpisné 61, 1956, s. 20–25; Zátopek A.: Prof. dr. Bedřich Šalamon – geofyzik, tamtéž, s. 25–27; Mucha L.: K nedožitým devadesátinám univerzitního prof. dr. Bedřicha Šalamouna. Sborník čs. společnosti zeměpisné 76, 1976, s. 203–206
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
