Basaséachic, mexický vodopád na konci světa

Vlastně jsme tam ani jet nechtěli. Severní Mexiko bylo v plánu pouze prolétnout a zmizet v USA, ale nějak se to nedařilo. Po třech měsících cestování po střední Americe naše finanční situace nebyla zrovna růžová a my se potřebovali někde schovat. Nakonec nás zachránila malá farma ve státě Chihuahua, leží relativně blízko k americkým hranicím, kde nás nechali skoro měsíc pobývat. Za střechu nad hlavou a trochu toho jídla se platilo prací. Těsně před odjezdem z Mexika jsme měli ještě jeden cíl, vidět mýtický vodopád Basaséachic.

Na sever Mexika příliš lidí nejezdí. O jeho nepopularitu se postarala média a krvavé drogová válka, jež tu již několik let probíhá. Zprávy o přestřelkách, kartelech a mrtvých spolehlivě částečně vyhnali turisty z širého okolí. Ne však všechny. Mnozí vědí, že za mediálním obrazem krvavého regionu se toho skrývá mnohem více. Pokud se totiž člověk vyhne drogám, lehkým ženám a dalším pololegálním aktivitám, nemá se čeho bát a cestu k nejvyššímu vodopádu země má otevřenou.

Pickup nám zastavil ve městě Ocompu. Cesta na korbě byla i přes mračna zvednutého prachu skvělá a měla v sobě i jakýsi prvek romantiky. Seskočili jsme na zem a zahleděli se na muže, kteří nás na stopu nabrali. Až tehdy si všímám pistolí houpajících se v pouzdrech pod jeansovými bundami. Můj výraz zřejmě prozradil mé obavy, jelikož větší z obou mužů, v pořádném černém sombreru, se jen usmál a skrze zuby procedil: „Žádný strach mi jsme od policie”. Usmál se, oba se rozloučili a šli do místní taverny na jídlo. My zamířili k vodopádu.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Největší vodopád v Mexiku, ale ne napořád

Basaséachic byl brán až do roku 1994 za nevyšší vodopád v Mexiku, po přeměření v srpnu tohoto roku mu jeho prvenství ukradla Cascada de Piedra Volada (Létající kameny, 453 metrů) ležící nedaleko, asi půldne pěšky skrze rozeklané kaňony. Vodopád  Basaséachic se nachází v severní část Sierra Madre Occidental, asi 265 kilometrů od města Chihuahua. Od roku 1981 je zařazen Národní park vodopády Basaséachic v úředním věstníku parků. Vodopád tvoří dva prameny a to Arroyo del Durazno a Arroyo de Basaseachic, oba se spojují nad vodopádem a dále pokračují pod názvem Río Candameña, jež dále protéká stejnojmenným kaňonem.

Cesta z vesnice k vodopádu není dlouhá. Naše batohy zůstaly v jedné z tamních vývařoven a my doufali, že tam budou i po našem návratu. Slíbili jsme, že si tam pak dáme něco k jídlu. Poslední kroky k vodopádu a najednou se před námi otevřel ohromný otevřený prostor.  K mému úžasu tu nikdo nebyl. Celé Basaséachic tu bylo naservírováno jenom pro mě a moji cestovatelskou partnerku.

Bylo to úchvatné. Pohled dolů přes okraj vodopádu bral dech. Neskutečná hloubka, do níž padala voda a tříštila se na dně o kameny, jež tu takto leží už věky. Nebyla sezóny a tak vodopád neměl svoji plnou sílu, ale i tak ty tuny valící se vody braly dech. Hned za hranou je malý bazének, který lákal k vykoupání. Stačil by kousek lana a trocha odvahy. Matně si vzpomínám, že mi Google při hledání informací o tomto místě vyhodil několik fotografií smějících se lidí právě v tomto bazénku. Nevadí, snad příště, dnes není čas, Míříme na procházku po jedné z okolních cest. Bylo to jen pár hodin, ale nevadí i tak je to zážitek, stojící za to.

Dívka Basaséachic s paličatou hlavou

Jméno Basaséachic pochází ze staré indiánské legendy. Ta obsahuje vše, co správný příběh mít má: lásku, oddanost, tragédii i smrt. Mnoho let před tím, než si Španělé usurpovali vládu nad Mexikem, a vlastně i velkou částí amerického kontinentu, zde vládli indiánští „králové“. Jedním z nich byl i Candameña. Měl nádhernou dceru, která mu byla vším. Staral se o ni a dával jí to nejlepší. Nechtěl však, aby se vdala, ale přál si, aby po jeho boku zůstala navždy. Když přišla chvíle pro dívku se vdát, nebrala ohled na přání svého otce ani společenský status. Zamilovala se do farmáře jménem Teporaca a rozhodla si ho vzít.

Candameña uznal nutnost sňatku své dcery, ale chtěl pro ni někoho, kdo odpovídá více jejímu postavení, nejlépe nejsilnějšího a nejstatečnějšího válečníka z okolí. Nařídil tak konání klání o ruku krásné Basaséachic. Souboje se zúčastnilo pět mužůTonachi (Pán vrcholů), Pamachi (Pán útesů), Areponápuchi (Pán zelených údolí), Carichí (Pán tváře větru) a Teporaca (obyčejný chudý farmář). Jak mohou čtenáři předpokládat Teporaca vyhrál a chtělo by se říci: „žili spolu šťastně až do smrti“, ale to bychom byli v Evropě a nikoliv v Mexiku. Candameña toto vítězství neuznal, obvinil Teporacu z vymyšleného zločinu a odsoudil ho k smrti. Mladík byl odveden na vrchol skály, kde mu usekli hlavu.

Basaséachic plakala po tři dny a nemohla pochopit krutost, které se její otec dopustil. Chtěla být se svým milým a tak skočila z vodopádu, jelikož doufala, že se s ním potká v životě po smrti. Některá z verzí legendy tvrdí, že Candameña našel šamanku, jež sice dokázala Basaséachic oživit, ale nikoliv již jako člověka, ale jako vodopád. Podle jiné z verzí legendy Candameña stále obchází v okolí vodopádu a snaží se nalézt tělo své milované dcery.

Z jednoho z postranních výhledů vypadá vodopád Basaséachic majestátně a i když může být legenda o vzniku jeho jména smutná, třeba to tak není a Basaséachic a Teporaca společně i po těch staletích bdí nad lidem žijícím v této zemi. U vodopádu možná neleží ráj, ale máte pocit, že mu jste zatraceně blízko.