Barranca del Cobre v Mexiku – hlubší než Grand Canyon

Sedíme zabalení v dece a čekáme. Je nám strašná zima. Námrazu na stanu a zmrzlé rostliny si jen stěží přestavíme pod pojmem Mexiko. Ale i to sem patří, a to zvláště pokud po této obrovské zemi cestujete během prosince, stejně jako enormní teploty, která nás za pár hodin budou sužovat. Posedáváme na jednom z mnoha kamenů, který ční nad Měděným kaňonem. Již  legendární vlak, jehož trasa, vedoucí mezi Cuatemocem a Los Mochis, patří k nejkrásnějším na světě, nás včera navečer vyložil ve stanici Posada Barrancas.

Smutný pohled na mexické Indiány

Příliš turistů zde nebylo (k našemu překvapení) a místní Indiáni nás nechali být. Byl to tak trochu smutný pohled na postarší ženy krčící se nad trepkami, jež měly imitovat lokální kulturu a tradici. Mezi jeden z nejčastěji prodávaných suvenýrů patří žabky, vyrobené z pneumatiky a režného provázku, které tu nosí místní z donucení i nouze a turisté pro parádu. Prodejci ve stanici působili tak nějak na půl jako prodavači a napůl jako žebráci. Třeba to byl jen můj pocit, každopádně nebyl příjemný.

Nikdo si nás moc nevšímal a tak nebylo těžké projít podél útesu kaňonu, jenž končil v několika set metrové hloubce, a najít si asi tři kilometry od stanice místo pro stan. No nebuďme skromní, vešlo by se tam stanů pět a s nimi o ohromné ohniště. Máme ho ale jen pro sebe.

Ráno vstáváme brzy, abychom mohli sledovat východ slunce nad kaňonem. Stojí to za to. Divadlo, jež předváděly barvy slunce na okolních skalách, patří mezi jeden z nejintenzivnějších zážitků celé cesty. Co je ale nejlepší? Nikdo na nás nepokřikuje, jsme tu úplně sami, celý kaňon máme pro sebe, nikdo nás nevyhání, všichni nechávají dva bláznivé turisty klepající se v mrazu být.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Svět v Měděném kaňonu jako na dlani

Měděný kaňon vytváří šest řek, tedy jedná se o několik soutěsek v jednom, jež odvádějí vodu ze západních kopců Sierra Tarahumara (součást větší skupiny Sierra Madre Occidental). Všechny řeky se slévají v Rio Fuertea ta svoji cestu končí v Kalifornském zálivu. Přestože Grand canyon působí monumentálně, Měděný kaňon je o několik stovek metrůhlubší. Zatímco známější soutěska dosahuje hloubky 1600 metrů, její mexická kolegyně padá do hloubky až ke 1900 metrů. Mezi nejvýznamnější a nejhlubší údolí oblasti patří Urique (1879 m), Sinforosa (1830 m) a Batopilas (1 800 m).

V okolí kaňonu žije indiánský národ, který se v posledních několika letech velice proslavil. Jmenuje se Tarahumara či Raramuri, což v překladu znamená běžci. Jde o druhý největší kmen žijící v mexickém státě Chihuahua. Dodnes překvapují svoji schopností uběhnout neuvěřitelné vzdálenosti za ještěneskutečnější časy. Nejvíce, kolem 50 až 70 tisíc, jich žije právě v Barranca del Cobre.

S oblibou běhání, zvláště pak různých jeho extrémnějších forem, vzrostla i chuť poznávat kořeny a různé vývojové větve tohoto sportu. Po napsání knihy Zrozeni k běhu od Christophera McDougallda se stali místní Indiáni světoznámými běžci. Pro mnohé z nich se toho však příliš nezměnilo. Stále je možné je vidět žít v jeskyních, které se podobají více příbytkům doby kamenné, než domácnostem 21. století.

Měděný kaňon je fantastickým místem. Ukrývá mnohá tajemství a cest, jež stojí za delší průzkum. Bohužel. Pomalu se zvedáme z našeho kamene a balíme věci. Slunce je vysoko a my musíme dál. Není to ale naposled, co se koukám na tyto krásné stěny padající do hloubky. Ještě se vrátím, určitě!