Barma – tam, kde se rodí Buddhové

S Buddhy se v Barmě setkáme naprosto všude, jsou nedílnou součástí každé pagody, vyplňují kdejakou svatyni. Nalezneme je v domech, jen tak venku, i na opuštěných místech za vesnicí. Spočítat Buddhy v Barmě je těžší než spočítat obyvatele. A to se rodí každým dnem noví a noví. Ale kde? Položí si často otázku turista. I mě to zajímalo, dala jsem se tedy do pátrání. Jednu takovou buddhoporodnici jsem nalezla na okraji Mandalaje.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Zde se dennodenně neforemné bloky kamene mění na sochy Buddhů nejrůznějších postav a pozic. Ale převládají ti klasičtí. Což jsou Buddhové dobře tvarovaných postav v pozici lotosového květu. Na hlavní ulici a v několika postranních uličkách se již od brzkého rána potkávají náklaďáky, povozy zebu, rikši s přívěsem, které přivážejí nový stavební materiál. Rozespalí kameníci si mnou oči, protahují se, čistí zuby před svými dílnami. Většina z nich tu bydlí, spí. Ti movitější v zadní části dílny, malá místnost jim slouží k obývání, často pro mnohačlennou rodinu.

Ti chudší pospávají venku na rohožích, jejich dílnou je ulice. Po chvíli se ozývá ostrý zvuk pily, to se již půlí obrovský mramorový blok a jemný bílý prach pokrývá v několikamilimetrové vrstvě naprosto vše. Náklaďáky složí svůj náklad a začíná další tvůrčí den pro sochaře. Ti mladší či méně zkušení, opracovávají jen hrubý blok, odsekávají přebytečné části a vytváří hlavní obrysy. Zručnější již kamenu dávají tvar a v hrubém kameni se začínají rýsovat tvary Buddhy.

Jemné rysy v obličeji jsou již záležitostí těch nejlepších, to je již jiná, vyšší kategorie dovednosti, jejich přičiněním Buddha získává výraz. A výraz tváře  je důležitý, sice ne svoji samotnou podstatou, ale díky tváři Buddha ožívá. Lidé se k Buddhům nekloní pouze jako k neživým symbolům jejich víry, Buddha je již vnímán jako skutečný člověk, jež dosáhl osvícení, nirvány a příjemný výraz obličeje umocňuje pocity při meditaci.

Pásová výroba i skutečné originály

Mnoho soch se dělá sériově, po vytesání se zabalí buď do rohoží nebo igelitu, vystaví se v dílně či na ulici a tam čekají na svého zákazníka. Ale mnoho soch se tesá na zakázku. Postava musí odpovídat představám zákazníka. Tyto sochy často tesá jen zkušený umělec, to je práce pro nejzkušenější a nejlepší. Ti, co okamžitě pochopí přání zákazníka a dokáží představu realizovat ve skutečnost, jsou ti nejžádanější.

Tito umělci se již pod své dílo podepisují, nenechávají kámen opracovat někým jiným. Zde již záleží na každém říznutí, seknutí, vybroušení. Za tyto sochy je již slušná mzda, mnohem vyšší než je průměrná mzda v Barmě. Dobře vyteasané sochy Buddhů jsou jejich vizitkou a zároveň šancí se slušně uživit.

Sochař nesmí zklamat, konkurence je tu obrovská, noví sochaři přibývají. Tesat Buddhy z kamene je totiž i velká čest. Buddha je symbol nejen buddhismu jako takového, ale především moudré filozofie a jakéhosi morálního kodexu.

Nejširší nabídku průvodců a map Myanmaru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Práce je posláním

Umělci nekoukají na čas, s prací začínají brzy ráno, končí při soumraku. Den je dlouhý, zpestřený jen obědem. Zastavuji se u jednoho docela mladého sochaře. Pod jeho rukama velmi rychle kámen získává tvář. Naprosto přesné údery majzlíkem, svědčí, že ačkoliv je mlád, své řemeslo ovládá dokonale. Profese se dědí z otce na syna. V zemi, která je s gramotností stále na štíru, kde je obtížné najít uplatnění po vystudování školy, bylo a je dobré řemeslo velmi ceněno.

Mladý sochař je potěšen mým zájmem, sem turista zavítá zřídkakdy, ochotně souhlasí s vyfotografováním. Je mu 25 let, jmenuje se Maug moe, má 4 děti, uživit rodinu je složité. Má dva kluky, ano chce, aby pokračovali v jeho profesi, ale současně jim chce zajistit solidní vzdělání. Souhlasně pokyvuji hlavou. Ráda slyším, že si Barmánci uvědomují, že vzdělání je důležité.

Při měnícím se totalitním režimu bude třeba vzdělaných na každém rohu. Maug moe mi dále vysvětluje „základní škola je v podstatě zadarmo, ale učebnice, psací potřeby si musíme platit. A také uniformy dětem. Nejsou to vysoké částky, ale vždyť víte, jaké mzdy v Barmě jsou.“ „Ano, vím, nepochopitelně nízké. A i státní učitel dostává mzdu v přepočtu okolo 30 USD měsíčně. Což nestačí ani při velmi úsporném režimu. A tak učitel svoji aktivitu ve škole nepřehání, děti se naučí skutečně jen základy.

Vzděláním za lepší budoucností

A tak rodiče ve snaze zajistit dětem dostatečné vzdělání najímají soukromé učitele. Respektive ty samé, co učí ve škole, ale za slušnější výplatu poskytují lepší služby. A tak se peníze přelévají z kapsy do kapsy, ale nejprve se musí někde vydělat. Maug moe pokračuje v práci, ale i ve výkladu. „Mé dvě holčičky jsou zatím malé, ale ženy mají ve společnosti dobré postavení, ale pouze ty vzdělané najdou lepší uplatnění. A tak se musím otáčet, naštěstí zakázek mám dost.“

Ale nové pagody, domoviště pro nově narozené Buddhy, většinou vznikají pouze ze sbírek lidí, každý rád něco dá, ale posbírat dostatečnou částku v chudé Barmě je pěkná fuška. A tak se v těchto případech za odvedenou práci sochaře neplatí tolik, kolik je hodnota díla. „Ale jsem spokojen, podívejte se okolo,“ pokračuje Maug moe. Spousta lidí dře bídu s nouzí, drobní pouliční prodejci kolikrát za den nevydělají nic, je jich mnoho, sortiment omezený. Já mám stále nějaký příjem a jakkoli je nějaký sortiment pomíjivý, sochy Buddhů budou žádány stále.“

Přeji mu mnoho štěstí, naposled nakukuji do jeho dílny. Přibyla jedna socha u vchodu, jeho bratr je také sochař a právě dokončil svoje dílo. Krásná obrovská socha na zakázku. Již ji vidím jak se rozbalí z oblečku a zaujme čestné místo v nové pagodě. Opouštím tuto čtvrť s příjemným pocitem a vědomím, že dobré řemeslo v Barmě stále žije.