Barevně či černobíle?

Otázka přístroje

Osobně si myslím, že na diapozitiv pořád ještě běžné digitály, ať se o nich  píše co chce, nemají. Snad tzv. full frame, které mají velikost čipů shodnou s velikostí kinofilmového políčka (24 x 36 mm), ale na ten zase valná většina z nás nemá finance, neboť ceny takových fotoaparátů se běžně pohybují okolo 100 000 korun. Vynikající slovenský fotograf Filip Kulišev říká, že digitální fotka zatím pořád nemá takovou barevnou hloubku jako diapozitiv. Proto přechod na digitál neplánuje. Osobně jsem vystřídal celou řadu aparátů a taky se přikláním k tomu, že diák zatím pořád kvalitou obrazu vede. Všechno výše napsané má ale jedno zásadní „ALE“. Pokud obrazovou kvalitu  posuzuje laik, kterých je 99%, tak většinou rozdíl nepozná, respektive neví, na co se má zaměřit. Takže i když jsem vnitřně přesvědčený, že digisnímky jsou horší, technické i finanční možnosti mě k digitálu posunuly. Jediné, co s tím můžu dělat je čas od času obměnit přístroj.

Sami můžete posoudit, že když je barva ve fotce dominantní, nemá cenu fotku  převádět do černobílé. A pokud si vzpomínáte, že jsem v jednom z minulých dílů radit, abyste si psali jména zvířat a rostlin, tak tady je praktická ukázka této rady. Jakmile znáte název, můžete si dohledat (vygooglovat, jak se dnes moderně říká) fůru zajímavých informací. Například, že kytka  je doma v Jižní Americe, dorůstá výšky kolo 1,5 m a  vyhovuje jí pH půdy  v rozmezí 5,5 – 6,5.

Otázka barvy

Nejprve je dobré zbavit se dojmu, že jenom barevná fotka je dobrá. Základní je rozlišit, k čemu se jaká fotka hodí. Černobíle focený ohňostroj je dle mého holý nesmysl… a nebo umění. Fotografie barevná kytky (viz.příklad) v černobílém podaní ztrácí kus své vypovídací hodnoty, černobílý portrét dokáže mnohem lépe vystihnout krásu portrétovaného. Nebo podtrhnout syrovost prostředí. Obecně se černobílá fotografie používá v sociální fotografii. Klasikou byly reportáže z dětských domovů, válek, demonstrací, nemocnic, chudinských čtvrtí – tam byla černobílá doma. Barevný snímek dokáže zaujmout jen svou barevností (karnevaly, oslavy, dovolená), černobílý umí v některých případech lépe vystihnout podstatu věci. Ovšem monochromatický, tedy „černobílý“ snímek, nemusí být vždy černobílý. Může být modrobílý, hnědobílý (tzv.sépie)… Je tedy jen na vás, zdali svůj snímek vyhodnotíte jako dobrý pro černobílou variantu. Digitální barevnou fotku převedete několika kliknutími do černobílé varianty snad ve všech programech na úpravu fotek.

Tomík spí u babičky v síťovém lůžku. Nemá s tím žádný problém, ale tahle fotka by mohla nahrát odpůrcům tohoto nocležiště. Fotkou se dá manipulovat. Věřili byste, že se focení téhle fotky Tomíkovi focení líbilo. Pusu špinavou od čokolády… Jen upozorním, že fotka není typicky „černobílá“.

Fotky jako ze žurnálu

Srovnávat se s časopiseckou fotkou je velmi ošemetné, neboť (zůstaneme – li vzhledem k serveru Hedvábná stezka) v rovině cestovatelské fotografie, tak u nás můžete narazit na obrovskou škálu kvality. Od opravdu profesionálních fotek až po hrůznosti, které by grafik, editor či šéfredaktor neměl pustit na veřejnost. Málokdo se pořádně nezamýšlí nad tím, čím vším projde fotka, než spatří v časopise světlo světa (mluvíme o časopisech – noviny nejdou ani tak po kvalitě, jako po aktuálnosti). V časopisech na fotce pracují profesionálové s vybavením za stovky tisíc korun. Od fotoaparátů, přes skenery a počítače s drahým softwarem na úpravu snímků až po tisk na kvalitní, tedy drahý, papír. Obloha pod jejich klávesnicí zmodrá, pihy zmizí, obraz se zostří. Profíci – fotografové mají povolen vstup do nejrůznějších prostor a bývají jim vyhrazena místa, odkud udělají fotky, které běžný návštěvník neudělá ani se sebelepším vybavením. Pak se s nimi srovnávejte. Vždyť to je o mindrák!

Drobná ukázka výše popsaného. Nejsem grafik a úpravám fotky  jsem věnoval cca 20 laických  minut. Tedy v podstatě nic. Díky  vlastní drzosti jsem se dostal „za špagát“, což znamená, že zatímco ostatní stáli zodpovědně za provazy oddělující veřejnost od volebního průvodu, já se pohyboval spolu s průvodem a mohl si dělat fotky z poměrně neobvyklých úhlů. Foto je z kantonálních voleb ve Švýcarsku.

Základním poselstvím dnešního povídání se dá shrnout do několika bodů.

–         Důvěrně se seznamte z vlastním foťákem. Často nabízí možnosti, které vylepší fotku už v prvotním nastavení

–         Ne každá fotka se hodí pro černobílé zpracování. Nicméně zkuste si některou fotku převést do černobílé, uvidíte, že získá úplně jinou náladu a atmosféru

–         To co vidíte v časopisech je často hodně vylepšené, nenechte se tím znechutit

–         Choďte na fotografické výstavy, navštěvujte fotoservery, nebojte se ptát, jak se to či ono dělá, zlepšuje, upravuje. Pátrejte na webu. Sám to tak dělám a dostalo se mi mnoha zajímavých  a užitečných rad.

–         Pokud to z fotkou myslíte opravdu vážněji až vážně, nezbude vám, než se pokusit pochopit zákonitosti digitálního obrazu. ale to je na úplně jiný seriál.

Řekněte sami, jestli jde o černobílou, nebo barevnou fotku.

Dneska místo fotek nabízím několik odkazů, kde se můžete fotograficky inspirovat. Na internetu jsou statisíce stránek o fotografování, včetně osobních stránek jednotlivých autorů. Mrkněte se alespoň na několik z nich.

Server fotoaparat.cz nabízí velmi slušnou přehlídku amatérských snímků, řazených podle kategorií včetně černobílé.

Americký týdeník Time má na webu pod záložkou  http://www.time.com/time/photoessays/ fotoeseje, které jsou alespoň pro mě špičkou světového fotožurnalismu

Za mnoho českých dobrých fotografů uveďme alespoň dva příklady lidí, jejichž cestovatelské fotky mají více, než jen českou úroveň. Fotky Jakuba Kasla najdete na  http://www.gallery22.cz/ a Františka Štauda na http://www.phototravels.net

Zajímavé rady k úpravě digitálních fotografií najdete na http://www.grafika.cz/photo/