Bali: fotografův ráj

Tropické podnebí s téměř absolutní vlhkostí, kde za pár dnů „vykvete i kámen“, charakteristický zvonivý zvuk místních lidových nástrojů, skútry naložené až pětičlennou rodinou, bizardní stavby svatyň a sochy a sošky bohů a démonů. To jsou kontrasty, které vnímá po příjezdu každý návštěvník Bali. Ve spojení s majestátními aktivními sopkami, deštnými pralesy, korálovými útesy a unikátní kulturou obyvatel je to místo, kde se může téměř neomezeně realizovat každý fotograf, ať už se zaměřuje na krajinu, živou přírodu, dokument nebo portrétování lidí.

Cesta za fotografováním

Bali, často označované jako ostrov bohů, je jeden z mnoha indonéských ostrovů, který musí okouzlit každého cestovatele i turistu, ať už očekává od své návštěvy povalování na pláži, bohatý noční život, sportovní vyžití při potápění, šnorchlování, surfování a jiných vodních radovánkách, nebo, a to byl náš případ, velmi bohatou kulturní historii, doslova tisíce hinduistických chrámů, krásnou přírodu, zajímavé a přátelské obyvatele a hlavně spoustu příležitostí k fotografování – krajiny a přírody, lidí a vůbec života v pro Evropana exotickém prostředí tropického ostrova.

Výhodou je, že ostrov je poměrně malý, na délku má méně než 150 km a za obvyklý dvoutýdenní pobyt je možné jej procestovat prakticky celý. Cestovali jsme ve dvou – s manželkou. Zvolili jsme ubytování na jednom místě, na okraji turistické oblasti, asi 15 km od hlavního a vlastně jediného města Denpasaru, a celý ostrov jsme postupně projeli autem.

Lidé a kultura

Balijci jsou neobyčejně přátelští a pohostinní, nemají také žádný problém s fotografováním. Po zkušenostech z muslimských zemí jsem byl velmi mile překvapen, že focení nikdo neodmítl, a nikdo nevyžadoval spropitné !! Dokonce mi ještě děkovali. Balijské náboženství je jedinečnou směsí hinduismu a animistických původních náboženství plných démonů, dobrých a zlých duchů, které přetrvávají u domorodých obyvatel už od doby kamenné.

Charakteristickým symbolem náboženské kultury na Bali je dobrý duch Barong. Je možné ho vidět ve formě reliéfů nad vstupními portály všech chrámů a paláců, ve formě masek při náboženských slavnostech i tanečních vystoupeních, kde v místních verzích staroindického eposu Ramajana bojuje na straně dobra proti zlým silám a božstvům. Tento epos je také základem výpravných balijských tanců.

Tanec Kecak je asi nejznámějším balijským tancem na motivy tohoto eposu, i když je vlastně uměle vytvořený někdy v první polovině minulého století a obsahuje jen jednotlivé prvky původních hudebních a pohybových projevů domorodých obyvatel.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Uvadající obětiny

Čeho si určitě každý návštěvník Bali nemůže nevšimnout, jsou všudypřítomné obětiny – různě tvarované misky z palmových listů s trochu rýže, nějakým tím květem a kdoví čím ještě. Jsou všude, v chrámech, před každým domem, dokonce v každém autě – údajně chrání i před autonehodou. Je pravda, že i když je zvlášť v okolí hlavního města neuvěřitelný dopravní mumraj se stovkami mopedů pletoucích se navzájem i autům ve všech směrech, nehodu jsme za dva týdny žádnou neviděli, kromě jednoho autobusu, který ve vysoké rychlosti nevybral mírnou zatáčku a skončil v příkopě. Ten byl ovšem z Jávy.

Drobnou nevýhodou obětin v autech je, že díky horkému a vlhkému klimatu už v odpoledních hodinách dost nepříjemně zapáchají, s tím si však místní řidiči nedělají příliš problémy, prostě otevřou okénko a vyhodí obětinu ven. Druhý den ráno pak znovu ozdobí palubní desku obětinou z čerstvé rýže.

Hinduistické chrámy

Jestliže se v každém průvodci můžete dočíst, že na Bali jsou tisíce chrámů, není to rozhodně přehnaný údaj. Pod pojmem chrám si ovšem z více než devadesáti procent musíme představit malé „domácí“ svatyně, které má každá rodinná usedlost, o něco větší vesnické chrámy, které slouží – mimo turistická místa – i jako centra společenského života Balijců.

Potom je zde několik desítek velkých chrámů, z nichž největší a také nejkrásnější jsou mořský chrám Pura Tana Lot, přístupný pouze za odlivu, Pura Ulu Watu na jihovýchodním cípu Bali na vysokém skalním ostrohu a jezerní chrám Pura Ulun Danu Bratan ve vnitrozemí. Působivá je i řada jiných chrámů, např. v Netopýří jeskyni, nebo v Opičím pralese. U většiny chrámů nemohou nevěřící vstupovat do vnitřních částí, což ale vzhledem k otevřené architektuře zakomponované do okolní přírody ani příliš nevadí.

Na vrcholu pomyslné pyramidy stojí chrámový komplex Besakih na úbočí nejvyšší hory ostrova, posvátné činné sopky Gunung Agung. Tvoří jej 22 chrámů rozestavěných na úbočí hory, nad nimiž se tyčí majestátní třítisícový vrchol sopky, málokdy viditelný bez hradby mraků. Počasí nám při návštěvě Besakihu moc nepřálo a teprve, když jsme odjížděli, vrchol hory se na chvíli ukázal.

Oceán, příroda a krajina

Zatímco na jižním pobřeží je Indický oceán poměrně neklidný a jsou tam vhodné podmínky pro surfování, na severním pobřeží bývá moře klidné a jsou zde, zvláště na západě, lokality vhodné pro potápění. Za pozornost stojí hlavně „malý bariérový korálový útes“ u Jeleního ostrova.

Na fotografování živé přírody mi bohužel nezbylo tolik času, kolik bych si představoval. Příznivci živé přírody a maker by si jistě přišli na své, ať už jde o pavouky všech velikostí, motýly a jiný létající hmyz. Z těch větších se hojně vyskytují zvláště opice, sem tam někde visí hejno kaloňů velkých.

Na západě ostrova v NP Bali Barat jsou i velká stáda jelení zvěře a velké množství druhů ptáků. Podle tvrzení místních průvodců prý v době sucha množství zvěře v západní části parku připomíná Serengeti, ale jelikož v Africe nikdy nebyli, tak nevím. Každopádně, když jsme tam byli my, byl porost vysoký asi 2 m a jen jsme na větší vzdálenost zahlédli několik přes cestu přebíhajících zvířat. Také tam volně pobíhaly obyčejné slepice, jen jsem párkrát cvaknul a pak už jsem na ně neplýtval paměťovou kartu, teprve po zvětšení doma jsem zjistil, že to byl vzácný druh divokého pralesního kura, takže jsem mohl jen litoval promarněných záběrů.

Co na závěr?

Jak jsem uvedl na začátku, ostrov jsme procestovali celý, jižní i severní pobřeží, východní i západní část včetně přístupného vnitrozemí, rozhodně však nemohu říci, že by to stačilo na úplné poznání neobyčejné kulturní i přírodní krásy a rozmanitosti Bali. Z mnoha pramenů jsem slyšel a mohu to i potvrdit, že je to místo, na které se člověk může vrátit mnohokrát, aniž by „vstupoval do stejné řeky“. Můj malý osobní problém ale je, že místa, kam bych se rád vrátil, stále přibývají, zatímco možnosti nikoli.

Více fotografií z Bali najdete na http://fototyle.mysteria.cz