Geograf a znalec vývoje reliéfu.
(* 11. 1. 1931 Benešov u Semil) – český fyzický geograf
Rodák z horního Pojizeří, ke kterému se ve své práci mnohokrát vracel, absolvoval studium odborného zeměpisu na PřF UK v roce 1954. Poté nastoupil jako odborný pracovník do Geografického ústavu ČSAV, kde setrval téměř čtyři desítky let. Po zrušení ústavu v roce 1993 přešel jako celá řada dalších geografů z pražského pracoviště na Přírodovědeckou fakultu UK, kde až dosud působí na katedře Fyzické geografie a geoekologie.
Hlavním oborem Balatkovy práce je geomorfologie, zejména studium říčních teras a procesů tvorby reliéfu. Řadu prací napsal ve spolupráci s kolegou z ústavu, geomorfologem J. Sládkem – např. Říční terasy v českých zemích (1962) či Terasový systém Vltavy a Labe mezi Kralupy a Českým Středohořím (rovněž 1962). Velké množství větších i menších článků napsal pro Sborník Čs. společnosti zeměpisné adalší odborná periodika, opět s převážně zaměřené na regionální geografii Čech. Podílel se i na řadě kolektivních děl, jako Atlasu skalních, zemních a půdních tvarů (s J. Rubínem, V. Ložkem a dalšími, 1986) nebo na zpracování nového fyzickogeografického členění našeho území (Zeměpisný lexikon ČR – Hory a nížiny, kolektiv pod vedením J. Demka, Praha 1987).
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
