Azurový klenot Taiwanu – na kole po krásách jezera Slunce a měsíce

Vesnice Shuishe, rozkládající se na severním cípu největšího sladkovodního jezera Taiwanu, příliš vesnici nepřipomíná. Pro mnohapatrové budovy hotelů a rušnou hlavní ulici působí označení vesnice poněkud nepatřičně.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Nenecháme se zviklat, nasedáme do sedla půjčených kol a vydáváme se po cyklostezce směrem na jih. Pár dní před Vánocemi si užíváme jízdu jen v krátkém rukávu. Sluncem zalité jezero, vítr ve vlasech a jízda po úzkých chodníčcích nad hladinou budí pocity spokojenosti, že lepší způsob objevování okolí jsme nemohli zvolit. Asi tříkilometrový úsek cyklostezky k návštěvnickému centru Xiangshan je oblíbenou atrakcí. Potkáváme rodinky s dětmi i skupinky postarších paní s různou cyklistickou šikovností, opatrně se tedy vyhýbáme kolemjedoucím a užíváme si výhledy.

Hlavně o víkendech k jezeru totiž míří autobusy plné turistů zpevninskéČíny, aby si užili výhledy, navštívili chrámy na březích jezera nebo se vydali do domorodé vesnice kmene Thao. Ostrov Taiwan se otevřel turistům z Číny teprve nedávno v roce 2008, jiných turistů tu mnoho nepotkáte. Ačkoli se turismus v okolí jezera začal rozvíjet už v polovině minulého století, mnohé turistické atrakce ostrova se s přílivem čínských turistů dostaly pod nápor, kterému se postupně přizpůsobuje i infrastruktura – budují se hotely, přibývají restaurace a informační centra. Pokud vám to moc nenabourá plány, vydejte se sem raději ve všední dny, kdy je tu o poznání klidněji.

Po stopách pohnuté tchaj-wanské historie

Dál za návštěvnickým centrem provoz slábne a po schodech k tunelu na okružní silnici kolem jezera už vláčíme kola sami. Silnice se vlní hustou zelenou džunglí a občas mezi listy bambusů prosvitne modrozelená hladina. Nad námi se zvedá vrcholek s pagodou Ci’en, kterou nechal na počest své matky postavit čínský generál Čankajšek. Vůdce čínské Národní strany Kuomintang se na ostrov Taiwan stáhl v roce 1949 z pevninské Číny i se svou armádou a přívrženci, čítajícími dva miliony lidí, před vítězným komunistickým hnutím. Ačkoli bylo období jeho vlády typické tuhými represemi, jeho vyhlášení Čínské republiky se na ostrově datuje jako vznik samostatného státu, kterému se ovšem dodnes kvůli komplikovaným vztahům s Čínou nedostalo mezinárodního uznání.

Od hladiny jezera stoupáme serpentinami až k odbočce k pagodě Ci’en. Tase tyčí na vrcholku ve výšce 954 m n. m. a se svou 46 metrů vysokou věží dosahuje výšky rovných 1000 m n. m a představuje výraznou dominantu scenerie, ať se podíváte z jakéhokoli břehu jezera. Na vrcholek k pagodě je potřeba vyšlápnout, a zřejmě proto tu je turistů poskrovnu. Panoramatické výhledy na bujnou džungli a jezero pod námi tak máme téměř jenom pro sebe.

Dolů z kopce to jede samo a za chvíli už zamykáme kola u jednoho ze dvou buddhistických chrámů na jižním břehu jezera. K níže položenému chrámu Syuanguang se turisté dostávají z přístavu, naopak výše položený chrám Syuentzang je oázou klidu. Příjemný stín jehličnanů a kouzelné výhledy na jezero tu vytváří kulisu pro modlitby věřících. Ti se se zapálenými vonnými tyčkami chodí klanět různým bůžkům v chrámu.

Domorodý kulinářský skanzen

Z kopce dolů se za pronikavého skřípění brzd dostáváme do vesnice Ita Thao, vstupní brány do vesnice domorodého kmene Thao, který obýval místní území po staletí a dodnes si uchovává své tradice, jazyk a identitu. Divochy v bederních rouškách ale nečekejte, místní tradice se v běžném životě projevují nejvíc v kulinářské oblasti. Vesnice je lákadlem pro turistické autobusy, tím se ale nenechte odradit. Zastávku ve vesnici využijte k ochutnávce místních pokrmů, tradiční je například opečená slanina z divokých prasátek nebo lepivá rýže.

Poblíž Ita Thao je také vybudovaná gondolová lanovka do skanzenu domorodé kultury Formosan Aboriginal Culture Village, kde jsou k vidění nejrůznější rituální tance a obřady. Vše je ale inscenované jako turistická atrakce a my si to raději necháváme ujít.

Schody dlouhé jak rok

I severní břeh jezera lemuje celkem opuštěná stezka po lávkách nad vodou a mezi korunami stromů a bambusů. Místy nás ale zaskočí schody a kola poponášíme. Na silnici se připojujeme krátce před další zajímavou zastávkou – taoistickým chrámem Wen-wu.

Monumentální stavba připomínající spíš čínský palác datuje svůj vznik do roku 1938. Původní dva chrámy, ležící na březích jezera, byly totiž zničeny, když se na ostrově tehdy vládnoucí Japonci rozhodli pro stavu hydroelektrárny, kvůli jejíž stavbě se hladina jezera zvedla. K chrámu Wen-wu nebyla až do stavby okružní silnice jiná přístupová cesta než v loďce. Od břehu jezera si dodnes můžete projít dlouhé schodiště lemované miniaturními lampionky, které vedlo k chrámu. Každý z 366 schodů dnes symbolizuje jeden den v roce a připomíná narozeniny některé z celebrit. Během dne bývá chrám v obležení lidí, klid a samotu si tu nejlíp užijete při večerní návštěvě (chrám zavírá krátce před devátou).

Poslední tři kilometry ze zhruba 30kilometrového okruhu po stezce podél jezera nás zavedou zpátky do Shuishe, kde vracíme kola. Pokud by vás při projížďce lákaly zelené vody jezera k osvěžení, vězte, že plavání je tu zakázáno. Osvěžit se ale můžete jedním z lahodných ledových čajů, které vás přesvědčí, že to, co se u nás pod tímhle jménem prodává, nemá s čajem nic společného. Ochutnejte třeba jeden z místních „milk tea“ (čajů s mlékem), který bude výbornou tečkou za krásně stráveným dnem.