Azorské ostrovy 

Na Azory je nejlepší vydat se během května či září, které jsou, co se týká počasí, stabilními měsíci bez větších výkyvů. Navíc ostrovy ještě nejsou zahlceny velkým množstvím turistů, kteří přijíždějí zejména během hlavní sezóny v červenci a v srpnu, kdy je na Azorech nejtepleji. Od května do července se na ostrovech konají největší křesťanské oslavy, které přitahují pozornost i nevěřících turistů. Člověk se ale nemusí bát vyjet například i na začátku listopadu, kdy se na ostrově São Miguel dá příjemně vykoupat v termálních pramenech a vyhledávaná místa jsou takřka bez turistů.  

Cestovatelé nejčastěji přilétají na největší ostrov São Miguel do hlavního města Azor Ponta Delgady, kde má sídlo i vláda. Z Prahy je v současnosti možné letět s jedním přestupem v Lisabonu a od jara 2024 bude z Prahy zavedena přímá linka. Alternativou je let z Vídně s přestupem v Curychu. Kromě Ponta Delgady se dá doletět na ostrov Terceira nebo na Faial, kde se nacházejí mezinárodní letiště. Mezi ostrovy je nejpohodlnější přemisťovat se trajekty nebo vnitrostátními lety. Ostrovy jsou dobře turisticky značeny, nejvíce výletů poskytuje São Miguel a nabízí spoustu aktivit i na čtrnáctidenní dovolenou, zatímco ostatní ostrovy jsou menší, divočejší a na hodně míst se člověk nedostane jinak než půjčeným autem, a někdy ani tím. Což jim samozřejmě neubírá na zajímavosti, spíše naopak. 

Svátek Ducha svatého i býčí klání 

A co je pro Azory typické? Modré hortenzie, malebné kopcovité pastviny plné krav, větrné mlýny a majáky. U cest nespočet roztomilých piknikovišť nebo vyhlídek na Atlantik. Koupání v přílivových bazéncích lemovaných čedičovými skalisky nebo posezení s přáteli v poklidných rybářských zátokách. Z jídel jsou to výtečné hovězí bifteky, víno a sýry. Charakter ostrovům dodává i udržování tradičních řemesel, jako jsou modré výšivky, nádherné krajky, panenky vyrobené z kukuřičných listů nebo všudypřítomné modře malované obrázkové kachlíčky, tzv. azulejos. Ve vesničkách podél cest je možné obdivovat kostely, jejichž bílá fasáda kontrastuje s černou barvou vsazeného čedičového kamene. V ulicích největších měst se procházíme po úzkých chodnících z miniaturních dlažebních kostek. Ty jsou uspořádány do mozaiky s námořnickými či květinovými prvky.  

Obyvatelstvo Azorských ostrovů tvoří z naprosté většiny římští katolíci, a díky tomu na ostrovech probíhá spousta náboženských slavností. Mezi největší z nich patří pohyblivý svátek Svatého Krista, Pána zázraků. Ten se koná na São Miguelu vždy pátou neděli po Velikonocích a oslav se účastní tisíce poutníků. Ulice města Ponta Delgada zaplní procesí, které nese honosně zdobený svatostánek s dřevěnou podobiznou Krista a chodníky jsou pokryty kobercem z tisíce okvětních lístků různých květin.  

Další významnou oslavou jsou svatodušní svátky Espírito Santo, které se slaví v ulicích v období letnic do konce léta napříč všemi ostrovy, nejvíce však na ostrovech Terceira a São Jorge. Ostrov od ostrova se oslavy svou charakteristikou trochu liší, podstatou však zůstává jejich charitativní účel – nasycení chudých tím, že se jim podává polévka, sladký chléb a aromatizovaný regionální pokrm z hovězího masa dříve konzumovaný pouze bohatými, tzv. alcatra.  

Na Azorech ale probíhají i jiné než náboženské slavnosti, například kulturní týden a festival hudby na ostrově São Jorge, odkud pocházejí jedny z nejdojemnějších tradicionálních písní s nádechem fada, dále mořský týden na ostrově Faial, který je jachtaři vyhledávanou destinací, nebo týden velrybářů a vinobraní na ostrově Pico.  

Během letní sezóny se na několika místech ostrova Terceira konají téměř každý den býčí hry, kdy desítky odvážlivců během tzv. touradas à corda provokují býky hlídané na laně a pak před nimi prchají ulicemi. Býci jsou k tomuto účelu speciálně šlechtěná plemena vybraná z různých farem a během her se poměřují, který z nich je na tom z hlediska síly nejlépe. Diváci této zajímavé podívané v ulicích samozřejmě přihlíží schovaní za hrazením, aby se k nim naštvaní býci nemohli dostat a neohrozili je. Z pohledu ochránců zvířat se může tato zábava zdát poněkud kontroverzní, ale z pohledu tamních obyvatel jde o neškodnou zábavu a dlouholetou tradici, doprovázenou smíchem a potleskem diváků, která zvířatům nijak neubližuje. Býci po hrách dostanou dobře najíst a je o ně postaráno.  

A lidé? Z místních obyvatel vyzařuje klid, pokora a rozvážnost, což ostře kontrastuje s naší uspěchanou kontinentální náturou. Komunitní styl života převažuje nad individualismem, lidé spolu tráví hodně času, ať už jsou rodina nebo přátelé. Stále se zde prokazuje úcta mladých ke starším, slovo rodičů platí a ohleduplnost není lidem cizí. Zkrátka, život je tady a teď, nikam se nespěchá a mañana nemusí nutně znamenat zítra. 

São Miguel 

São Miguel je součástí východní skupiny Azorských ostrovů a zároveň je i největším a Evropě nejbližším ostrovem. Jeho tvar připomíná podkolenku, přičemž jeho hlavní město Ponta Delgada se nachází v patě této zvláštní ponožky.  

Jsou tu s porovnáním s jinými ostrovy poměrně velká sopečná jezera, k nimž vedou krásné turistické cesty a v jejichž blízkosti se nachází termální prameny. Můžete se ubytovat v jeho hlavním městě Ponta Delgada, které má hezké uličky s portugalskými koloniálními domy, a odtud se vydávat na kratší či delší výlety. V Ponta Delgada je trochu větší kulturní vyžití než v menších městech, je možné zajít do barů s jazzovou či regionální hudbou, navštívit ananasové plantáže s výkladem o způsobu pěstování tohoto ovoce a samozřejmě se zde osvěžit i ananasovým likérem či ananasovou zmrzlinou nebo zajít do muzea Carlose Machada s působivou sbírkou ptačích exemplářů. Hezký výhled na kostel sv. Šebestiána v manuelském slohu se vám naskytne z radniční věže a určitě byste neměli vynechat prodejnu azorských sýrů hned vedle farmářského tržiště. Ve městě je také veliká botanická zahrada Jardim José do Canto s obřím fíkusem, vysokými bambusy a stovkou jiných exotických rostlin i původních druhů z Makaronésie a menší městský botanický park s příjemnou veganskou kavárnou. Za návštěvu stojí i nejdelší lávová jeskyně ostrova Gruta do Cãrvao.  

Doprava na ostrově je bezproblémová a meziměstské autobusové linky jsou spolehlivé, většina autobusů je klimatizovaná a cesta je pohodlná. Ovšem do vzdálenějších částí ostrova nebo do výše položených míst, kam by cesta autobusem trvala 2 hodiny nebo by tam nešlo autobusem dojet, se už vyplatí pronajmout si auto. Ceny půjčoven jsou hlavně mimo sezónu příznivě nízké. A stav hlavních silnic je velice dobrý.  

Povrch ostrova je celkem hornatý a je tvořen převážně lesy a pastvinami. Zároveň je nejaktivnějším ze všech ostrovů, co do vulkanické činnosti. Obyvatelstvo žije celkem prostě, vesničky jsou hezky udržované a plné přátelských lidí. Většina vesničanů pracuje v zemědělství, živí se chovem dobytka a produkcí mléčných výrobků.  

Průzkum ostrova může začít příjemnou osmikilometrovou túrou nedaleko Ponta Delgady po stezce Rota da Água v centrální části jižního pobřeží. Projdeme krajinářsky celkem rozmanitou trasou k úpatí sopky Água de Pau. Z malinké vesničky shlížející na oceán přes zvlněné pastviny lemované bohatými keři hortenzií pronikneme do azorské džungle, kam se dostaneme pomocí několika kratších tunelů, a kolem dvou starodávných, mechem pokrytých akvaduktů dojdeme do místa zvaného Janela do Inferno (Pekelné okno) k vodou zalité skalní puklině, z níž voda stéká několika prameny do malého jezírka, u kterého se dá příjemně spočinout v chládku.  

Vzhůru na Pico de Vara a na čajové plantáže 

Nejvyšší hora Pico da Vara dosahuje pouze 1100 metrů nad mořem. Bohužel okružní trasa na horu je kvůli kácení stromů až do odvolání uzavřena, nicméně vrcholu se dá dosáhnout severní cestou z vesnice Santo António de Nordestinho přes cedrový les. Za dobrého počasí je z tohoto místa úchvatný kruhový výhled na velkou část ostrova, ale je třeba počítat s tím, že mnohem lepší viditelnost bývá spíše v odpoledních hodinách. I když ani na to se nedá spoléhat, protože oblačnost je zde vysoká a na Azorech se navíc počasí mění z hodiny na hodinu. 

Dalším zajímavým místem na severním pobřeží je Chá Gorreana – nejstarší a největší čajová plantáž, původně první v Evropě. Tato plantáž byla založena už v osmdesátých letech 19. století a továrna, která je na ní umístěna, používá stejné stroje a metody zpracování čaje jako při svém založení. Původní výhradně ruční sběr již probíhá mechanicky, díky čemuž továrna každoročně vyprodukuje kolem třiceti tun skvělého čaje. Turisté se mohou podívat do útrob továrny, ochutnat zelený i černý čaj, projít se po plantážích a v období od března do října přihlížet sběru čaje.  

Zůstaneme na severu ostrova a podíváme se do architektonicky působivého města Ribeira Grande, druhého největšího města na ostrově. Můžeme nahlédnout do jeho krásných kostelů, sejít do parčíku k řece a osmiobloukovému mostu z 19. století nebo se vydat ještě 2 km západně na pláž Santa Bárbara a tam se zabořit s ananasovým drinkem do černého písku a pozorovat surfaře, kteří mají v rozbouřených vlnách Atlantiku k surfování ideální podmínky. Příznivci alkoholu mohou navštívit i místní likérku, jež produkuje pro Azory typické ovocné likéry, například oblíbený marakujový.  

Asi 10 minut jízdy autem jihovýchodně od Ribeira Grande se nacházejí jedny z nejnavštěvovanějších azorských termálů Caldeira Velha. Není se čemu divit, relax v bujné zeleni pralesa v obklopení vavřínových stromů, kapradin, cykasů a cedrů a k tomu v mlhavém oparu sestupujícím z kráteru sopky zkrátka láká. Denní limit návštěvníků je zde ale omezen.  

Nejširší nabídku průvodců a map Azorských ostrovů (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Sopečná jezera São Miguelu 

Za návštěvu určitě stojí všechna tři sopečná jezera na ostrově: na východě Lagoa das Furnas, uprostřed ostrova Lagoa do Fogo a na západě Lagoa Verde a Lagoa Azul v kaldeře Sete Cidades. Sami odborníci mají problém vysvětlit, proč poslední ze jmenovaných jezer, Zelené a Modré, ačkoliv leží těsně vedle sebe a jsou oddělena pouze mostem, mají každé jinou barvu. Lze to odůvodnit odlišnou hloubkou a koncentrací řas, které jsou za jasného počasí v jezerech viditelné. Pro cestovatele je však podstatnější, že se touto neobvyklou podívanou mohou za slunečného dne kochat z několika vyhlídek, které se na horní hraně kráteru nachází. Jednou z nich je tzv. Královská vyhlídka, kam se pěšky dostanou po zdolání zhruba šestnáctikilometrového okruhu nebo si u ní jednoduše přibrzdí autem. Vyhlídka se totiž nachází hned vedle jedné kuriozity – ruiny pětihvězdičkové hotelu z devadesátých let, postaveného azorskou investiční společností s vidinou masivního přílivu zahraničních turistů, ke kterému z mnoha důvodů nemohlo dojít, a proto hotel postavený za horentní sumu několika milionů ukončil svůj provoz po pouhých 18 měsících.  

Naopak jezero Lagoa das Furnas zažívalo svou slávu jako lázeňské město v padesátých letech dvacátého století a dnes se k němu lidé sjíždí především kvůli fumarolům, tedy trhlinám v zemi, odkud se hrne na povrch sirná pára. A dokud je tato pára v zemi, slouží i jako přirozená pec pro další lákadlo – specialitu zvanou Cozido das Furnas, což je guláš z několika druhů masa (kuřecí, hovězí, vepřové, klobása chorizo) a příloh (brambory, batáty, yamy a zelí), které se vloží na 6 hodin v kotlíku do jámy v zemi, kde se zhruba při teplotě 100 stupňů v sopečné páře uvaří. I díky tomu si člověk uvědomí, jak ostrované dokážou efektivně pracovat s geotermální energií.  

Faial 

Faial je pátým největším ostrovem Azor a nachází se ve střední skupině souostroví. Je pojmenován podle stromu faya – voskovníku makaronéském, který v době osídlení Azorských ostrovů dominoval v nižších polohách zdejším lesům. Když zapojíte fantazii, může vám tvar tohoto ostrova připomínat želvu z ptačí perspektivy. 

Faial je kromě jiného populární destinací především díky krajině, kterou zformovala erupce sopky Capelinhos v letech 1957 až 1958, kdy byla aktivní. Tento podmořský výbuch se stal mezníkem ve světové vulkanologii, protože šlo o sopečnou činnost zkoumanou a dokumentovanou od prvního až do posledního dne. Dnes se v tomto západním cípu ostrova můžeme kochat barevnou měsíční krajinou, která kontrastuje se zelenou východní částí, a byla by škoda nevyjít na maják, který katastrofu ustál, nebo se neproběhnout po sopečno písečných dunách. Vulkanologické muzeum, které se v Capelinhos nachází, získalo v roce 2012 ocenění nejlepší evropské muzeum. Je umístěno v podzemí a interaktivně vás provede vulkanickou činností nejen na Azorech, ale třeba i na Islandu nebo na Havaji. Návštěvník si zde může prohlédnout glóbus a zjistit tak, kde na světě se nachází aktivní, spící nebo vyhaslé sopky. Zajímavé jsou i panely s dobovými fotografiemi, které zobrazují zaniklé rybářské vesničky, rozmach velrybářství na ostrově a celkově vesnický život minulého století. 

Na Faial přišli lidé z Holandska, a proto na ostrově dodnes najdeme velké množství větrných mlýnů. Celý ostrov je možné přejít po turisticky značené cestě od východu na západ. Nejhezčí je bezesporu centrální část přírodní rezervace s trailem nazvaným Deset vulkánů a asi není potřeba vysvětlovat jakým typem krajiny vede.  

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Pico 

Tento převážně čedičový ostrov je proslulý zejména svými vinicemi a způsobem pěstování hroznů v nich. Fakt, že zrovna na tomto ostrově se vyrábí nejlepší vína z celého archipelagu, je při pohledu na černé, vyprahlé zídky neuvěřitelný. A právě díky vulkanické půdě bohaté na živiny, suchému a teplému mikroklimatu a svahům, které jsou chráněny před větrem hrubým kamením prohřátým slunečními paprsky, nalezla si odrůda vína Verdelho na ostrově výjimečné podmínky pro zrání. Vinice Criaçao Velha jsou díky tomu zapsány do světového dědictví UNESCO.  

Ostrov Pico ale překvapuje ještě víc. Touhou snad každého turisty, který sem zavítá, je zdolat nejvyšší horu Portugalska, 2351 metrů vysoký stratovulkán Montanha de Pico. Tento velikán imponuje už při pohledu z letadla a přitahuje zrak snad z každého kousku ostrova, a nejvíc z toho protějšího. Právě obyvatelé sousedního ostrova Faial totiž často o své domovině vtipkují, když říkají: „Na ostrově Faial je nejhezčí to, že máme nejkrásnější výhled na Pico.“ A pak dodají: „Ale tady bychom ji nechtěli – vždyť je to aktivní sopka!“ K vrcholu hory jdete převážnou část stoupání čistě jen po ztuhlých lávových proudech, které jsou na posledních 300 výškových metrech bez jakékoliv vegetace. Poslední úsek, závěrečnou špičku zvanou Piquinho, spíš lezete, než jdete, přičemž stěna, které se dotýkáte v určitých místech hřeje, protože pod ní probíhá aktivní vulkanická činnost.  

Výstup obnáší překonat 1130 metrů převýšení, což průměrně zdatnému jedinci zabere zhruba čtyři hodiny. Pokud se výstup správně načasuje a vyjde počasí, je odměnou nezapomenutelný výhled na oceán a protější ostrovy Faial a São Jorge rýsující se zpod oblaků. Tam nahoře vám k uším dolehne jen tlukot vašeho srdce, případně potlesk z hloučku jiných návštěvníků – to proto, že právě někdo někoho požádal o ruku. Denní limit návštěvníků je okolo 300 a k výstupu potřebujete povolení od správy rezervace.   

Kromě komerčních výletů za pozorováním velryb si můžete na Picu dopřát také návštěvu lávových jeskyní nebo muzea vína s působivou dračincovou zahradou, kterou najdete v Madaleně, v hlavním městě Pica. Dračince jsou legrační vysoké stromy s tlustým kmenem lehce připomínající baobaby a rostou po celém světě od Afriky přes Havaj až po Austrálii. 

Pohodová atmosféra, dobrodružství na každém rohu, skvělí průvodci a široké spektrum destinací i aktivit je společným jmenovatelem všech cest s CK KUDRNA. V nabídce najdete ferraty, kola, poznávací zájezdy i zimní akce. Více na www.kudrna.cz.