Redakce

Maputo Hlavním městem země je Maputo, které má téměř 1 mil. obyvatel. Je to příjemné místo na pobřeží, se zajímavou architekturou (železniční nádraží projektoval známý Gustav Eiffel v roce 1910), živými trhy (největší je Municipal Market), mnoha kavárničkami, kluby a restauracemi na širokých ulicích. Podívejte se i do některých muzeí – Muzeum umění má sbírky obrazů současných mosambických umělců, Muzeum revoluce zobrazuje historii boje za nezávislost. Je zde i stará portugalská pevnost z 19. století.

Přinášíme vám seriál o levném, ale krásném ubytování ve světě. Cílem bude přiblížit hotýlky, guesthousy, penziony, lodge či resorty vyhlášené a oblíbené cestovateli, které mají něco navíc. Něco, co z nich udělá místo, kde zůstaneme déle než bylo původně v plánu.

Niamey Hlavním městem Nigeru je Niamey se 700 tis. obyvatel. Má výrazně sahelský charakter, sucho, vedro, domy z nepálených cihel, velbloudi. Teplota se zde v létě šplhá i nad 45º C. V národním muzeu Musée National du Niger jsou pěkné sbírky různých artefaktů, součástí muzea je i umělecko-řemeslnické centrum, kde se vyrábí například stříbrné šperky a dřevořezby. Největší městský trh Grand Marché je barvité místo, kde můžete nakoupit všechno možné, od oděvů a potřeb pro domácnost až po potraviny a koření.

Libreville Je hlavním městem země. Centrální část s obchody, hotely, restauracemi, univerzitou a ambasádami má široké dlážděné ulice s moderními budovami, v okrajových oblastech jsou chudé obytné čtvrti s prašnými uličkami a ubohými domky. Stejně jako v jiných afrických městech, i zde jsou živá tržiště (Mon Bouet, Nkembo), kde můžete obdivovat nebo nakoupit různé domorodé výrobky. Desítky venkovních restaurací a barů nabízejí kromě jídla a pití i rytmickou africkou hudbu.

Vybaveni teoretickými znalostmi a několika praktickými zkušenostmi z minulých, většinou cyklistických zájezdů, jsme se začátkem září roku 2001 vydali uskutečnit tento famózní přechod hlavního korsického hřebene. Vzhledem k časovým možnostem jsme si trasu zkrátili o první tři a jednu poslední etapu.

Ne, opravdu nejde o další ze seznamu moderních sportů, jak by se mohlo na první pohled zdát. Již před staletími se na kajacích s chatrnou dřevěnou konstrukcí potaženou tulení kůží plavili odvážní lovci za tuleni a velrybami. Jejich domovem byly vzdálené Aleutské ostrovy a také – téměř na druhé straně planety – Grónsko.

Průměrný Turek vypije přes den až 20 čajů. Poslíčci z čajoven ho často ani nestíhají roznášet. Takový poslíček si kvapně razí cestu s podnosem přecpaným skleničkami s čajem, přičemž charakteristicky klepe podšálky. Pijáci si skleničky s potěšením odebírají. Někdy slouží k objednávání čaje speciální chraplavé telefony zavedené na ulicích nebo do větších kanceláří a dílen. Zkrátka Turci pijí čaj neustále, přestávají jen v noci, kdy spí. A odkud tento čaj pochází?

Plán cesty padol na Volgograd (Stalingrad), Kaspické more, Kavkaz a čiernomorské strediská. Nadišiel čas nášho odchodu a naša šesťčlenná výprava zložená z dvoch V-Stromov, dvoch Afrík, Varadera a Fazera sa vydáva na cestu.