Cestování mám v lásce nejen pro nepopsatelný pocit z objevování nových míst, dobrodružství a volnosti, ale také jako důkaz, že všude na světě jsou v jádru dobří lidé, a to je potřeba si neustále připomínat. Při objevování nových míst a překonávání neznámých překážek zároveň objevujeme a překonáváme sami sebe, což je obrovská výzva a dobrodružství na celý život. Dnešní materialistická doba často hraje na naše základní naše základní pudy, na pocit potřeby mít vše a hned. S batohem na zádech zjistíte, že potřeba většiny zbytečností je jen iluze a dojde vám co je opravdu důležité. Obzvláště při cestování chudými oblastmi, kde snadno zjistíte že místní lidé mají bohatství ve svých srdcích. A nemusíte mít všechno, stačí mít ode všeho trochu.
V tomto díle se společně podíváme do slavných kolonizačních měst Méridy a Campeche, řekneme si něco o conquestě Mezoameriky a nahlédneme do pravidel zdejšího divokého silničního provozu.
V Mexiku stojí celá řada pyramid a na jihu jsou takřka na každém kilometru. Je tedy z čeho vybírat, každé pyramidové město je něčím unikátní. V tomto díle se dozvíte něco o Mayské historii a navštívíme při tom jednu z nejvíc gringo pyramid v Mexiku.
Když se řekne Yucatán, většina lidí si představí yucatánský poloostrov na jihu Mexika. Yucatán je však zároveň jedním z 32 států Spojených států mexických. Jeho název pochází od názvu mayského kmene Yucatec. Zástupci tohoto kmene zde stále žijí a jejich mayský dialekt je jedním z nejběžnějších, mluví jím bezmála 800 tisíc lidí.
Mexiko je nejen plné barev, svou pestrostí a jedinečností září na každém rohu. Při toulkách pestrobarevnými uličkami se snadno ztratíte ve víru cizokrajných vjemů. Stačí se jen vytratit z turistických zón a zažít to pravé Mexiko.
Florida je v mnoha ohledech tím nejunikátnějším státem ze všech Spojených států amerických. První lidé se zde objevili před více než 14 tisíci lety. Tito paleolitičtí indiáni museli často utíkat před obřími mastodonty, a když skončila doba ledová, naučili se vyrábět mušlemi zdobenou keramiku. Vše narušil až roku 1513 jeden Španěl – Ponce De Leon.
Naše cesta severem Kalifornie pokračovala, nebo alespoň měla pokračovat. Zatím tomu však nic nenasvědčovalo. Byli jsme uprostřed divočiny s autem, které nechtělo startovat a naši jediní sousedé byli lidé z karavanu poblíž. Přitom jsme měli před sebou dvouhodinový přejezd k jezeru Tahoe a tříhodinovou večerní cestu k San Franciscu.
Za Severní Kalifornii se někdy uvádí oblast až nad San Franciscem, jindy již od Bakersfieldu, kde končí pouště a začínají horské lesy. Nás v této oblasti nejvíc zajímaly mohutné Sekvoje, Yossemický národní park a jezero Tahoe, kde byl natáčen druhý Kmotr. A samozřejmě jsme se těšili i na květinové centrum Hippies, San Francisco.
Poté co jsme předchozího večera v pozdních hodinách překročili hranice Utahu s Arizonou, ocitli jsme se nečekaně v jiném časovém pásmu. Místní chtějí mít zřejmě o hodinu delší večer. Před námi byl jeden z nejnáročnějších dnů naší výpravy, chtěli jsme stihnout projít si národní park Zion, vykoupat se v přehradě a večer zakončit v Las Vegas. A den poté nás čekala zkouška žárem v Údolí smrti.
Ono ráno bylo o poznání chladnější, než jsme byli poslední dobou zvyklí. Byli jsme rádi, neboť nás ten den čekal nejtěžší výšlap celé naší cesty, sestup do Grand Canyonu, a zřejmě také nejdelší cesta autem, téměř 6 hodin.
Poté co jsme po západu slunce opustili Los Angeles, otevřel se před námi pohled na donekonečna se táhnoucí rovnou dálnici. Takový pohled nás provázel následující dva týdny, jenom okolní krajina se v každém okamžiku měnila