Cestování mám v lásce nejen pro nepopsatelný pocit z objevování nových míst, dobrodružství a volnosti, ale také jako důkaz, že všude na světě jsou v jádru dobří lidé, a to je potřeba si neustále připomínat. Při objevování nových míst a překonávání neznámých překážek zároveň objevujeme a překonáváme sami sebe, což je obrovská výzva a dobrodružství na celý život. Dnešní materialistická doba často hraje na naše základní naše základní pudy, na pocit potřeby mít vše a hned. S batohem na zádech zjistíte, že potřeba většiny zbytečností je jen iluze a dojde vám co je opravdu důležité. Obzvláště při cestování chudými oblastmi, kde snadno zjistíte že místní lidé mají bohatství ve svých srdcích. A nemusíte mít všechno, stačí mít ode všeho trochu.
V dnešním díle zavítáme do méně známého mayského města, budeme se muset poprat s opravou našeho auta, podíváme se také do jedinečné laguny Bacalar. A podnikneme malou exkurzi do světa zdejší gastronomie.
Do chladné Chiapasské noci v San Cristóbalu nás probudil budík, byly tři hodiny. Za hodinu jsme museli vyjíždět. Spěšné balení věcí připomínalo táborovou bojovku. Po šálku extra hořké kávy jsme vyrazili. Před námi byla tříhodinová cesta tmou vedoucí serpentýnami přes autonomně ovládané území Zapatistů, symbolizované zakuklenými muži, ženami, dětmi a rudou hvězdou.
Z horka a potu běžného Mexika nás pomalu ale jistě vytáhly klikatící se serpentýny. Průsmykem podél kukuřičných polí, hlubokých zelených svahů a strmých skalních útesů jsme konečně pootevřeným okénkem ucítili závan svěžího vzduchu. V jemných barvách zapadajícího slunce před námi leželo rozlehlé údolí plné drobných domečků, obklopené zarostlými kopci, San Cristóbal.
Byl pozdní večer a nás vedla silnice již bezmála sedm hodin z turistické Méridy do Villahermosy. Cesta skýtala mnoho možností pro koupání v moři a vedla nás i malými vesničkami mexického venkova Tabasca. Slunce již dávno zapadlo a silniční provoz kolem nás se zdál být stále divočejší. Déšť situaci nikterak neulehčil. Všudypřítomné neony protijedoucích aut nás oslepovaly.
V tomto díle se společně podíváme do slavných kolonizačních měst Méridy a Campeche, řekneme si něco o conquestě Mezoameriky a nahlédneme do pravidel zdejšího divokého silničního provozu.
V Mexiku stojí celá řada pyramid a na jihu jsou takřka na každém kilometru. Je tedy z čeho vybírat, každé pyramidové město je něčím unikátní. V tomto díle se dozvíte něco o Mayské historii a navštívíme při tom jednu z nejvíc gringo pyramid v Mexiku.
Když se řekne Yucatán, většina lidí si představí yucatánský poloostrov na jihu Mexika. Yucatán je však zároveň jedním z 32 států Spojených států mexických. Jeho název pochází od názvu mayského kmene Yucatec. Zástupci tohoto kmene zde stále žijí a jejich mayský dialekt je jedním z nejběžnějších, mluví jím bezmála 800 tisíc lidí.
Mexiko je nejen plné barev, svou pestrostí a jedinečností září na každém rohu. Při toulkách pestrobarevnými uličkami se snadno ztratíte ve víru cizokrajných vjemů. Stačí se jen vytratit z turistických zón a zažít to pravé Mexiko.
Florida je v mnoha ohledech tím nejunikátnějším státem ze všech Spojených států amerických. První lidé se zde objevili před více než 14 tisíci lety. Tito paleolitičtí indiáni museli často utíkat před obřími mastodonty, a když skončila doba ledová, naučili se vyrábět mušlemi zdobenou keramiku. Vše narušil až roku 1513 jeden Španěl – Ponce De Leon.
Naše cesta severem Kalifornie pokračovala, nebo alespoň měla pokračovat. Zatím tomu však nic nenasvědčovalo. Byli jsme uprostřed divočiny s autem, které nechtělo startovat a naši jediní sousedé byli lidé z karavanu poblíž. Přitom jsme měli před sebou dvouhodinový přejezd k jezeru Tahoe a tříhodinovou večerní cestu k San Franciscu.